Jaké typy hmoždinek si můžeme vybrat a pracovat s nimi? Základní dělení hmoždinek jsme uvedli v úvodu článku, a že se bez hmoždinek neobejdeme v žádném domě či bytě. Bez hmoždinek to prostě nejde. Hmoždinky se v materiálu pevně vzepřou a zajistí stabilitu připevňovaných předmětů. Aby však bylo kotvení opravdu funkční, musíme vždy vybrat správný typ hmoždinek. Klíčové je vybírat podle stavebního materiálu, do kterého chceme hmoždinky kotvit. Univerzální stavební hmoždinky nemohou zajistit takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené pro konkrétní materiály. A pokud nevíte, co se pod omítkou nachází, je třeba provést test navrtáním, načež zkontrolujeme barvu prachu.Červený prach je typický pro plnou nebo děrovanou pálenou cihlu, přičemž děrovanou cihlu bychom měli poznat podle nepravidelného vrtání, vrták se pravidelně propadá. Každopádně ale neuděláme chybu, když pro jistotu použijeme hmoždinky pro děrované cihly. Bílý jemný prach je typický pro beton, bílý hrubozrnný a mastný prach pro pórobeton, bílý a na dotek pískový prach pro vápenopískové tvárnice a vláknitý bílý prach prozradí sádrokarton. Sádrokarton však obvykle poznáme na první pohled, o poklepu nemluvě. Když již máme jasno v materiálu, musíme zohlednit zatížení hmoždinek, způsob použití a další požadované vlastnosti. Hmoždinky nesoucí lehkou poličku a hmoždinky určené pro těžká břemena se budou určitě lišit. Zcela speciální přístup pak vyžadují zateplovací systémy. Musíme totiž zabránit riziku pronikání vlhkosti a tvorby tepelných mostů. A k hmoždinkám je nakonec třeba pořídit také vhodné vruty nebo háčky odpovídajícího průměru a délky (délka musí odpovídat součtu délky hmoždinky a jejímu průměru. Pokud má tedy hmoždinka průměr 8 mm a je dlouhá 40 mm, potřebujeme vrut dlouhý 48 mm. Při vrtání otvorů pro hmoždinky musíme použít velikost vrtáku, která odpovídá průměru hmoždinky. Tedy až na jednu výjimku, velmi starých stěn, kde je kombinován kámen, cihly a hlína, a které ani příliš nepoznaly vápno či cement, můžeme raději použít vrták menší (obecně hovoříme o vrtání do měkkých materiálů). Výsledný otvor pak mnohdy odpovídá. Druhou možností je sice použít vrták příslušné velikosti, ale potom bude následovat ukotvení hmoždinky spolu se sádrou. Ostatně to často i v případě vrtáku menšího. Při použití menšího vrtáku o 1 mm se nám pak nebude hmoždinka protáčet a zvýšíme její nosnost. Do sádrokartonu, děrovaných i deskových materiálů se nepoužívá vrtání s příklepem, při vrtání do betonu nebo cihly ale příklep určitě oceníme. Univerzální stavební hmoždinky jsou určené ke kotvení do plných stavebních materiálů, použít je však můžeme i do těch dutých. Připevňujeme s jejich pomocí předměty, které nevyžadují vyšší nosnost hmoždinek. Vyrábí se v několika provedeních, která se liší tvarem i materiálem, principiálně však jde vždy o to samé. Poté co do hmoždinky zasunuté do předvrtaného otvoru zašroubujeme vrut či háček, hmoždinka se roztáhne. Některé typy mají límeček, jiné nikoli, přičemž límečkem brání zapadnutí hmoždinky do hlubšího otvoru. Natloukací hmoždinky obsahují našroubovaný vrut. Předvrtáme otvor, hmoždinku zatlučeme a vrut dotáhneme. Natloukací hmoždinky jsou určené do plných stavebních materiálů a pro upevňování lehčích předmětů. Využijeme je například při kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci. Hmoždinky do voštinového (čili takzvaně dutého) zdiva tvoří přímý tvarový styk s dutou cihlou. Tyto hmoždinky buďto vysouvají zoubky, nebo se zauzlují a opřou za příčku v cihle. Je třeba vybrat hmoždinky tak dlouhé, aby se mohly zauzlovat za nejsilnější nosnou stěnu. V případě sádrokartonových konstrukcí (SDK) použijeme hmoždinky, které jsou vybavené ostrým samozářezným závitem. Hmoždinky se proto instalují bez předvrtávání. Takto však kotvíme pouze lehčí předměty. Pro těžší břemena je třeba použít kovové hmoždinky vybavené deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem. Pro deskové materiály se hodí také hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou. V zásadě platí, že neexistuje univerzální doporučení, pro jaký typ hmoždinky do SDK bychom měli sáhnout. Hmoždinky určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka a ta se po zašroubování vrutu do materiálu zakousnou. V tomto případě platí, že volbou špatné hmoždinky můžeme narušit funkci zateplení. Prodávají se hmoždinky s kovovými i plastovými trny i se zápustnými hlavami. Vždy záleží na typu izolantu. Kvalitní hmoždinka pro konkrétní izolant vlastně představuje ucelený systém, který zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Může jít třeba o kombišroub, protichladový kužel se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátku, která zajišťuje utěsnění. Talířové hmoždinky se používají při montážích zateplovacích systémů. Zajišťují stabilitu nalepeného izolantu a zároveň chrání zateplení před větrem. Jde o ocelové kotvy vhodné délky a průměru, které se umisťují do předvrtaných otvorů spolu s chemickou kotvou. Mezi hmoždinky pro speciální použití patří třeba hmoždinky pro upevňování umyvadel, zarážeče dveří, hmoždinky se skobou nebo mosazné hmoždinky určené do tenkých desek.
