Hruškojeřáb ouškatý je křížencem hrušně obecné a zřejmě jeřábu muku, což platí pro všechny hruškojeřáby (× Sorbopyrus). A vlastně ani nejde o nějakou novinku, protože se s těmito kříženci setkáme například v některých historických pražských parcích. A nejslavnější tuzemskou odrůdou hruškojeřábu je Bulbiformis (jinak též Tatarova hrušeň a nebo Tatarka), která vznikla selekcí semenáčů z výsevu hruškojeřábu v botanické zahradě na Smíchově M. Tatarem. Dosahuje větších plodů (v průměru cca 4 cm) zlatavé barvy, případně s červeným líčkem. Hruštičky jako z filmu Tři veteráni, akorát kulovitější. Plody odrůdy Bulbiformis jsou šťavnatější a můžeme je déle skladovat, listy jsou drobněji pilovité. Hybridní hruškojeřáb (× Sorbopyrus) patří do čeledi růžovité (Rosaceae). Původně šlo zřejmě o náhodně nalezený přírodní hybrid mezirodového křížence hrušky a pravděpodobně jeřábu muku, k čemuž došlo před rokem 1619 v Alsasku a z něj pak pocházela Bollvilleriana šípová hruška. Především jde o parkovou dřevinu, ovšem její hodnota je kromě okrasné i užitková. Množení se provádí pouze roubováním na podnož hrušně a jinými vegetativními způsoby. Dřevina dorůstá výška 12 metrů a kvete od dubna do května (většinou až v květnu) bílými květy. Jde o druh samosprašný, jehož plody dozrávají od srpna do září. Plody jsou kulaté malvice, které jsou jedlé a chutné. Pozor však, tato dřevina začíná plodit až cca 8 let po výsadbě. Preferuje stanoviště slunná, vyloženě otevřená prostranství, snese však i polostín. Půdy jsou lepší spíše vlhčí, na sušších půdách je potřebná pravidelná zálivka. Dřevina je zcela mrazuvzdorná. Také jabloňovec je zřejmě primárně spontánním přírodním hybridem a jelikož nemá oficiální české jméno, začalo se mu říkat jabloňovec. Jediným dosud známým druhem je jabloňovec florentinský (×Malosorbus florentina), kříženec jabloně lesní (Malus sylvestris) a jeřábu břeku (Sorbus torminalis). Běžněji se vyskytuje v severní Itálie a na Balkánském poloostrově, vzácněji je však pěstován i v botanických sbírkách. Jde o větší keř či menší strom s listy laločnatými celistvými, které se na podzim barví do karmínových odstínů. I plody jabloňovce jsou drobné, dokonce ještě mnohem drobnější než plody hruškojeřábu (1 až 1,5 cm) a v době zralosti jsou téměř oranžové a s červeným líčkem. Jejich chuť však není nijak lákavá, proto je využíván výhradně jako dřevina okrasná, na podzim zajímavě zbarvená. Že se právě jeřáby kříží ochotně s jinými dřevinami, dokazuje také muchojeřáb (×Amelasorbus), konkrétně ×Amelasorbus raciborskiana, což je kříženec muchovníku asijského (Amelanchier asiatica) a nějakého z jeřábů se zpeřenými listy (Sorbus sp.). Tento strom dorůstá výšky až 15metrů a tvoří vejcovitou korunu. Jeho listy jsou polozpeřené a plody temně fialové, drobné, v průměru mají cca 0,75 cm. Lze je též konzumovat ale čerstvé mají mdlou chuť až svíravou. Do zavařenin, marmelád a šťáv je lze přidávat spíše jen jako příměs v menším poměru. Pěstován bývá v botanických sbírkách, jeho listí na podzim je temně oranžové až vínové.
