Ibišek (Hibiscus) znali dobře již naši předkové a byl přirozenou součástí jejich jídelníčku. Navíc lidé zjistili, že má řadu příznivých účinků na lidské zdraví, což jeho oblibu ještě zvýšilo. Pochází přitom s největší pravděpodobností ze severní Afriky (některé zdroje uvádějí tropickou Asii), odkud se prý tato rostlina postupně rozšířila do Indie a Saudské Arábie. A dnes ji najdeme prakticky po celém světě. Ibišku jedlému (Hibiscus esculentus) se v jeho domovině říká bamia bhindi, okra nebo gombo, přičemž jde o typickou surovinu pro indickou a tureckou kuchyni. Jedlý ibišek navíc znali a používali již staří Egypťané ve 2. tisíciletí před naším letopočtem a dosud je tato rostlina v egyptské kultuře velmi ceněnou a vzácnou. Objevuje se dokonce v několika hieroglyfech a Egypťané rostlinu používali pro zesnulé faraony, kdy ji přidávali do hrobek. Věřili totiž, že kdyby po smrti měl faraon nějaké zdravotní potíže, ibišek je všelékem. I asijský kontinent zná ibišek vlastně od své starověké historie, je například neodmyslitelnou součástí indické ajurvédské medicíny, kde byl využíván třeba při zácpách, špatném trávení a zánětech. Do Evropy se však ibišek dostal až v 17. století díky švédskému botanikovi Carlu Linné. Ten ibišek popsal a botanicky zařadil v roce 1753. Doslova píše o bujně rostoucím keři s jasně červenými nádhernými květy. I Evropu si ibišek získal velmi rychle a to jak kvůli nádherným květům, tak pro své pozitivní zdravotní účinky na lidský organismus. Zprvu jej začali pěstovat v zámeckých zahradách a parcích po celé Evropě, dnes jej má kdekdo i ve svých zahrádkách a bytech. Navíc je i dnes ibišek neodmyslitelnou ingrediencí v potravinářském průmyslu. Najdeme jej hlavně v ovocných čajových směsí a jako přísadu do ochucovaných černých i zelených čajů. Čajovému nálevu ibišek dodává charakteristickou kyselou chuť, navíc má skvělou barvící schopnosti, nálevy mají barvu výrazně červenou. Paradoxem je, že naše lidové léčitelství objevilo ibišek poměrně nedávno. Pojďme se ale ještě vrátit na skok na Havaj, kde sice není ibišek původním druhem, přesto ale porazil cca 2000 druhů místní květeny. Je to jako by zde cenu královny krásy vyhrála původní obyvatelka Grónska. Na Havaj se prý ibišek dostal z tropické Asie spolu s asijskými osadníky. Historie osidlování Havaje je nebývale pestrá a typické původní obyvatelstvo již zde prakticky nenajdeme. Možná i proto zde nevítězí původní rostlinné druhy. Ibišek vyloženě vyžaduje světlé stanoviště, tedy plné slunce a to i v interiérech. Čím více sluníčka a v létě letnění, tím lépe. Například na Havaji roste ibišek do výšky až několika metrů a také v našich podmínkách se snaží růst co nejvíce, obvykle jsou však jeho keřovité přírůstky stejné do výšky i šířky. Vysazený v zahradě proto časem zabere spoustu místa. Ovšem několika metrových jedinců se u nás nedočkáte i při nejlepší péči. Pokud ibišek pěstujeme v květináči, vyžaduje pravidelné přesazování, ale vždy jen do květináčů o něco větších. V příliš velkém by mohl začít živořit. Jde totiž o to, že po zálivce by substrát zůstal pod povrchem příliš dlouho mokrý, ibišek by začal vadnout a svěšovat listy. My tak získáme dojem, že potřebuje znova zalít a tím jej doslova dorazíme. Ibišek také potřebuje výživnou půdu a teplo. Dobrou zprávou je spousta kultivarů, které v našich podmínkách přežijí zimy, ovšem ne každý ibišek lze v zahradě vysadit. Ibišky pravidelně hnojíme, ale zaléváme jen opatrně, přelití totiž nesnáší. Při delším přemokření zeminy mohou být kořeny ibišku napadány hnilobami. Je též třeba pravidelně sbírat opadané, nemocné a uschlé listy. Že potřebuje váš ibišek živiny poznáte podle příliš bledých listů, které později až žloutnou a opadávají. V době bujného růstu rostlin proto hnojíme i každý týden. Pokud ibišky ještě nekvetou, stačí Kristalon START a za květu pak Kristalon KVĚT. Použít však lze i jiná hnojiva, poradí vám zahradník. Je to jednoduché, ale čas to zabere. Pokud pěstujete ibišek v květináči, oklepejte na jaře z kořenů starou zem, kořeny očistěte pod tekoucí vodou a odstřihněte jejich staré a odumřelé části. Pak ibišek přemístěte do většího květináče s čerstvou zeminou a mírně zalijte. Po přesazení nechte ibišek cca týden být a poté zkraťte všechny větve. Ibišek v nové zemině brzy prokoření a začne vyrážet nové výhony. Když má navíc dostatek světla, tepla a výživy, začne nasazovat poupata a kvést. Hnojíme však opravdu každý týden. A pozor, v příliš velkém květináči také nemusí kvést, jelikož se ve volném prostoru zaměří na budování kořenového systému. Cenou za to bude čekání na květy i rok.Pokud nám již poprvé vykvetl ibišek vysazený v zahradě, měl by již kvést stále, tedy když jej budeme hnojit, mírně zalévat, jestliže stojí na plném slunci a my na jaře zkracujeme každoročně větve. Statní a letití jedince již obvykle pravidelně kvetou i bez našeho většího přičinění. Ze škůdců jsou ibišky nejvíce poškozovány molicemi a mšicemi vyměšujícími lepkavou medovici a rozšiřujícími choroby a plísně. Na listech rostlin se pak např. objeví černé skvrny. A jelikož je ibišek larvami i dospělci stále vysáván, zastaví se jeho růst, listy blednou a nakonec až zcela upadnou. Použít je proto nutné vhodný postřik, který opakujeme 3 týdny po sobě (vajíčkům postřik neublíží). Důležité je též kontrolovat i ostatní rostliny, protože se mnoho druhů mšic nespecializuje a molic už vůbec ne. Ibišek může být také napaden smutnicemi (tmavé mušky kladoucí vajíčka do substrátu). Když ale budete rostlinu udržovat dostatečně v suchu, nemělo by se to stát. Do suché zeminy smutnice přestanou klást vajíčka. Larvy smutnic se líhnou v půdě, kde požírají jemné kořínky ibišku, až jej mohou zcela zahubit. Škůdci ibišků jsou také svilušky, mravenci a třásněnky. Suma sumárum je škůdců, kterým ibišek chutná, docela dost, byť nejde o původní druh.Ibišky též trpí korkovitostí listů, což znamená, že listy vypadají jako propíchané špendlíkem. Sice rostlina nadále roste, ale nekvete. A jak se korkovitosti zbavit? Omezit zálivku, korkovitost je totiž způsobována nadbytkem vody v půdě spolu se zvýšenou vlhkostí vzduchu. Až pro ibišek najdete vhodné místo, kde se mu bude dařit, již s ním dál příliš nemanipulujte. A myšleny jsou tím především letněné rostliny v květináčích. Na změny stanoviště totiž rostliny reagují shazováním poupat, čili reagují stejně jako při nedostatečné zálivce. Ibišek nikdy nehnojíme alespoň měsíc po přesazení, tedy dokud nezesílí jeho kořenová soustava. Během roku hnojíme od dubna až do října, kdy je třeba rostliny nejpozději zazimovat. Prostě je přemístíme do tepla interiéru. Během listopadu pak ibišku dopřejeme chladnější místo, kde ale teplota neklesne pod 15 oC. Ibišek pak v prosinci zastřihneme anebo až na jaře po přesazení. Ve vegetačním období odlamujeme přebytečné výhony. Ibišek roste velice rychle, načež bude na úkor tvorby hmoty lépe kvést. S letněním ibišku začneme po polovině května. Ibišky můžeme množit řízkováním, stačí odstřihnout dřevnatou větvičku, zbavit ji lístků a nechat pouze 2 lístky vrcholové. Řízek zapíchneme do květináče s vlhkým substrátem, přetáhneme igelitový sáček a řízek necháme na světlém stanovišti. Po přibližně 3 týdnech sáček sejmeme, a když zjistíme, že nezačaly lístky na větvičce uvadat, máme vyhráno! Pokud uvadají, necháme řízek pod sáčkem ještě alespoň několik dnů. Buď se řízek uchytí anebo ne. Vždy je tedy lepší vysazovat více řízků.Zdroj: wikipedia.org, vitaminybezcenzury.cz, cajova-zahrada.cz, ireceptar.cz, celostnimedicina.cz, prima-receptar.cz
