Poruchy stavebního díla bývají nejčastěji způsobeny: nadměrnou vlhkostí špatnými tepelně technickými vlastnostmi konstrukce nerovnoměrným sedáním základové půdy konstrukčními vadami vyvolanými chybnou volbou či vadou materiálu změnami teploty a vlhkosti a velmi často nedodržením předepsané technologie provádění. Nadměrná vlhkost konstrukce, obecně vedoucí ke zhoršení tepelně technických i mechanických vlastností, vzniku výkvětů nebo plísní, odpadávání omítky apod., může být způsobena těmito zdroji vlhkosti: vzlínáním zemní vlhkosti při porušené hydroizolaci zatékáním střešní krytinou chybným detailem či jeho provedením u svodu dešťové nebo splaškové vody poruchou vodoinstalace hnanými dešti při nesprávné vnější povrchové úpravě obvodových stěn odstřikující srážkovou vodou v oblasti soklu, říms a parapetů vnitřními zdroji vlhkosti v kuchyních, koupelnách, prádelnách a z pobytu osob. Ke vzniku nadměrné vlhkosti v konstrukcích může významně přispět již vlastní návrh konstrukce – volba základního materiálu o vysoké nasákavosti, návrh výplní otvorů bez přirozené infiltrace, nevhodná skladba vrstev obvodového pláště z hlediska difúzního odporu. Velmi důležitými z pohledu bezporuchového a ekonomického provozu stavebního díla jsou tepelně technické vlastnosti materiálu – tepelný odpor, akumulace či tepelná jímavost a difúzní schopnost. Nemůžeme si odpustit poznámku o tom, že právě cihelný střep má tyto vlastnosti vyváženy v tak optimální míře jako žádný jiný materiál. Dodržet předepsané hodnoty tepelného odporu vnějších stěn u cihelných novostaveb dnes není žádný zvláštní problém. Problémy však mohou nastat v okamžiku, kdy se na stavbě použijí např. ocelové nebo železobetonové překlady, nedodrží se maximální tloušťka spár mezi zdícími prvky, namísto systémových doplňků (polovičních, rohových a vyrovnávacích cihel a věncovek) se použijí maloformátové cihly (např. cihla plná) bez potřebných tepelných vlastností. Vznikají tak tepelné mosty, které mohou být v kombinaci s jinými faktory příčinou např. i vzniku lidskému zdraví škodlivých plísní, o energetických ztrátách při vytápění objektu nemluvě. O cihelném materiálu se dá říci, že umí s vlhkostí „hospodařit“. Při nadbytku vlhkosti ji umí přijmout, pohltit, při jejím nedostatku ji zase umí vydat, uvolnit. Tato pro lidský organismus ideální vlastnost, úzce související s difúzními schopnostmi cihelného střepu, tak zmírňuje následky případných projektových či technologických pochybení. Poruchy Projevy poruch vlivem nevhodně navržených detailů a technologické nekázně z hlediska tepelné techniky jsou následující: vznik plísní vlivem poklesu vnitřní povrchové teploty pod teplotu rosného bodu s následnou kondenzací vodních par na vnitřním povrchu neustálý nárůst vlhkosti v konstrukci vlivem vnitřní kondenzace kondenzace vodních par na vnitřním povrchu konstrukcí novostavby vlivem minimální infiltrace okny a dveřmi nadměrná spotřeba energie na vytápění. Příčinou poruch stěnových i vodorovných konstrukcí mohou být též nedostatečně tuhé základy stavby, pokud dojde k nerovnoměrnému sedání základové půdy. Těmto poruchám je nejlépe předcházet – odborně posoudit únosnost základové spáry, znát hydrogeologické poměry a na základě jejich znalosti navrhnout základové konstrukce. Pokud se stavba nachází v místě s nejistými základovými poměry (poddolované území, navážka apod.), je vhodné v problematických místech zděné stavby použít prefabrikovanou výztuž do ložných spár. Tato speciální výztuž ve tvaru tenkého příhradového pasu s průběžnou diagonálou má ve vztahu k prevenci vzniku trhlin ve zdivu mnohostranné použití – umisťuje se do ložných spár stěn nad základy, do míst s koncentrací napětí, tj. nad dveřní otvory, nad a pod okenní otvory, do míst s náhlou změnou výšky stěny, do stěn zatížených vodorovným zatížením a další. Konstrukční vady zdiva, zděných stěn a příček jsou nedostatkem konstrukce způsobeným chybnou volbou materiálu (návrhem) nebo jejich provedením. Konstrukční vady zdiva mohou být způsobeny nedostatečnou kvalitou pálených cihel (pevností, mrazuvzdorností, nadměrnou objemovou hmotností), malt a omítek (pevností v tlaku a v tahu za ohybu, přídržností, vysokým obsahem výkvětotvorných solí); nadměrnou, nedostatečnou či nerovnoměrnou tloušťkou ložných a styčných spár (přílišným stlačením- dotvarováním ložné spáry, nestejnorodým podkladem pro omítku, místní koncentrací napětí) nebo nedostatečnou vazbou cihel ve zdivu. Vady omítek mohou být způsobeny nedostatečnou přídržností k podkladu (povrch zdiva nebyl zbaven prachových částic, výkvětů, uvolněných kousků zdiva apod.), rozdílným modulem pružnosti podkladových materiálů (cihel a zdicí malty), vysokou vlhkostí zdiva před omítáním (hmotnostní vlhkost by neměla překročit hodnotu 6 %), vysokým modulem pružnosti jádrové omítky (příliš tvrdou omítkou), malou tloušťkou jádrové omítky, nedostatečnou dobou jejího zrání (požadován alespoň 1 den na každý 1 mm tloušťky), nedostatečnou teplotou okolního prostředí a podkladu po dobu aplikace a zrání omítky (teplota nesmí po celou dobu klesnout pod 5°C), vlastnostmi krycí vrstvy omítky (nehydrofobizovaná, neprodyšná, hlazená), neupraveným podkladem na přechodu mezi různými materiály (ocelí, betonem, heraklitem, plasty, dřevem atd.), neprodyšným barevným nátěrem, rychlým vysycháním omítky v extrémně suchém či větrném prostředí, tlustými ložnými (většími než 15 mm) nebo širokými styčnými spárami (širšími než 5 mm bez malty ve spáře a 15 mm s maltou ve spáře), zdicí maltou nedostatečně vyplněnými spárami až do líce zdiva. Také případné opravy poškozeného zdiva by neměly být prováděny později než 3 dny před vlastním omítáním. Vady cihelných stěn, příček a stropů mohou vzniknout nedodržením tvaru, rozměrů, svislosti, rovinnosti a polohy předepsaných projektem, nedodržením vzájemného spojení konstrukcí předepsaného projektem nebo jen spojení předpokládaného v souladu s běžnou praxí či nevytvořením předepsaných dilatačních spár. V této souvislosti je vhodné upozornit na projektanty často opomíjenou skutečnost, a to na objemové změny zděných konstrukcí vlivem teploty a vlhkosti. Zatímco teplotní vlastnosti a velikost dilatačních celků cihelných zděných konstrukcí jsou jasně definovány normou (ČSN 73 1101, ČSN P ENV 1996-1-1), limitní objemové změny vyvolané vlhkostí zatím nebyly u cihel definovány. Z dosud provedených zkoušek vyplývá, že tato vlastnost je závislá na vlastnostech výchozí suroviny používané k výrobě cihel a na způsobu výpalu. Právě objemové změny vlivem vlhkosti jsou odborníky z Kloknerova ústavu ČVUT a Ústavu skla a keramiky VŠCHT uváděny jako pravděpodobná příčina havárie stropních konstrukcí z desek HURDIS. Podle této teorie je použitím cementové malty v předepsaných místech, tj. mezi cihelnými patkami a čely stropnic HURDIS bráněno délkovým změnám, což má za následek nárůst napětí ve svislých stěnám stropnic až do takové míry, že stropnice nejsou schopny tato napětí přenést. Doporučením v závěru studie je nahradit cementovou maltu maltou vápennou. Poměrně častou vadou při zapracování plochých překladů do stěn bývá chybné provedení tlakové zóny nad plochými překlady neboli nedostatečné či žádné promaltování styčných spár mezi cihlami, a také absence statického posouzení únosnosti těchto překladů či montážního podepření po dobu tvrdnutí malty či betonu. Následkem je nadměrný průhyb překladu a vznik trhlinek ve spárách mezi cihlami v tlakové zóně nad překladem. U polomontovaných stropních konstrukcí občas dochází v montážním stádiu k destrukci jednotlivých stropních nosníků v případě, že tyto nosníky nejsou podepřeny nebo jsou nepřípustně zatíženy. Je dokonce znám případ, kdy došlo ke zřícení celé stropní desky nad jednou místností cca 1 hodiny po dokončení betonáže, naštěstí bez jakýchkoliv zranění. Příčiny zřícení byly dvě: 1. nedostatečná délka uložení nosníků na nosných stěnách způsobená vadou projektu a 2. provedení montážního podepření – nebyla dodržena maximální přípustná rozteč stojek, profil použitých dřevěných stojek z tyčoviny byl naprosto nedostatečný, některé stojky byly dokonce nastavovány na výšku pomocí jednostranného přeplátování úzkým prknem! Obecně lze konstatovat, že dodržování technologií při provádění má vedle kvality projektu zásadní vliv na kvalitu stavebního díla. Chybná technologie provádění ruku v ruce s nekvalifikovanou pracovní silou bývá přímou či nepřímou příčinou většiny vad, se kterými se na stavbách setkáváme. Nedodržování technologických postupů je velmi často vyvoláno časovým tlakem ze strany investora či VDS – dodavatelé stavby se záměrem získání zakázky ve výběrovém řízení přistupují i na zcela nereálné termíny výstavby dokonce při velice nízkých cenách, které pak velmi často vedou k záměnám projektem předepsaných materiálů za levnější, méně kvalitní. Vady, které se nutně na takovýchto stavbách objeví, jsou příčinou nespokojenosti investora a následně reklamačních řízení, které stavební firmu finančně zatěžuje, a v případě shody nepříznivých okolností mohou vést i k jejímu krachu. Je to začarovaný kruh, který může rozetnout jedině investor svým rozumným přístupem neboli reálnými požadavky na termín dokončení stavebního díla.
