Ikebana (doslova lze přeložit jako oživené květiny) je japonské umění aranžování květin, které se od toho západního liší snahou vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy. Japonci toho přinesli světu nejen v oblasti aranžování rostlin a zahradničení opravdu mnoho. A jedním z těchto přínosů je kromě známých „ikeban“ také podobně znějící pojem „ikeniva“. V případě ikeniv však jde o aranžované miniaturní zahrádky ze živých rostlin, které mohou být umístěné v různých květináčích, skleníčcích, baňkách, ale i bedýnkách apod. Čili ikebany jsou aranžovány z rostlin řezaných, ikenivy z rostlin živých. A skutečně jde o báječné výzdoby interiérů, ale i zahrad. Ikebana navíc obvykle nevydrží příliš dlouho, zatímco o své ikenivy můžeme pečovat roky. Na západě se však vžil místo pojmu ikeniva výraz „mini zahrada“, který obecně zahrnuje miniaturizované zahrádky v nádobách a to včetně minizahrádek například zeleninových. Zůstaňme ale u těch okrasných. Mini zahrádky potěší každého, kdo nemá možnost pečovat o vlastní zahrádku a nebo je do zahradnické práce natolik zamilován, že mu v zimě prostě chybí. Sice se v tomto případě musí vzdát objemného nářadí a strojů a nahradit je titěrnou prací, ale o to tu právě jde. Nakonec japonské ikenivy vlastně navazují na umění tvoreb bonsají. A skutečně i bonsaje mohou být součástí ikeniv. Ovšem zcela nejoblíbenější jsou pro tvorbu mini zahrádek rostliny sukulentní včetně různých druhů kaktusů. Mini zahrádku lze navíc doplňovat a měnit, přetvářet, čili jde o nepřetržitý proces „tvorby“, tedy pokud chceme. Konzervativci si mohou pro změnu svou mini zahrádku dlouho udržovat ve stejné podobě. Prostě se stačí každý den těšit z toho, jak nám naše miniaturní zahrádka roste. Přitom zabere minimum místa i v malém bytě. Minizahradnictví je dnes vlastně trend. A skutečně zahradní architektura a design na malé ploše uchvacují stále více lidí. A zdaleka nemusí jít jen o nádoby osázené rostlinami, ale skutečné miniaturizace zahrádek včetně laviček, stolků, skleníčku, figurek lidí a zvířat atd. Prodáván je proto i široký sortiment různých doplňků, modelů, figurek. Nakonec si vzpomeňte na modely železnic s funkčními vláčky, u mini zahrádek však jde o svět z větší části živý. Chcete si zkusit vytvořit vlastní miniaturní zahrádku? Nejdříve se rozhodněte, zda půjde o zahrádku venkovní (na balkón, terasu či třeba skalku) a nebo vnitřní, kterou si budete piplat z tepla svého bytu. Podle toho je totiž třeba zvolit rostliny. Navíc vybíráme takové, které mají podobné nároky na substrát a zálivku. A též volíme druhy, které rostou pomalu. Následuje výběr vhodné nádoby. A tou může být skutečně cokoli, samozřejmě s ohledem na určitý vkus. Od staré dřevěné díže na těsto a protěného košíku až po kameninový či smaltovaný hrnec, starý kufřík, dřevěnou krabici, květináče vhodné k pěstování bonsají a nebo mini skleníčky. Obvykle dovedou staré předměty vykouzlit právě pro potřeby mini zahrádky zázemí pro neobyčejné kompozice. Zapomenout ale nesmíme na odtokové otvory v nádobách (v případě venkovních mini zahrádek vyloženě nezbytné) a nebo alespoň drenáž. Následuje samotné vyplnění nádoby substrátem, kamínky, pískem a rostlinami. Využít můžeme i dřevní drť a jiné materiály, přičemž součástí mini zahrádky může být i kousek „trávníku“ z mechu, cestičky z písku či drobných kamínků, miniaturizovaný model pergoly apod. Ovšem bez prodávaných modelů a figurek se můžeme i zcela obejít, stačí jen pracovat s hmotou, rostlinami a kompozicí. Zajímavé kameny budou znázorňovat skály a opravdoví koumáci si mohou vytvořit i vlastní fontánku s kaskádou a malým čerpadlem, které bude vodu hnát proti gravitaci. Nejlepší je si nejprve vytvořit skicu a z ní vycházet, ovšem opravdu tvořiví lidé mohou své mini zahrádky postupně budovat takzvaně z „čisté vody“ a postupně osazovat dokupovanými rostlinami. Zcela ideální jsou pro mini zahrádky sukulentní rostliny včetně kaktusů, do venkovního prostředí však smíme použít pouze sukulenty mrazuvzdorné. Ani v případě miniaturní zahrádky se nevyhneme plení, rozumné zálivce, tvarování rostlin a vůbec jejich umravňování, byť volíme pomalu rostoucí druhy. Mini zahrádka prostě není prales, i když i takovou formu lze při troše fantazie zvolit. Za předpokladu, že volíme rostlinné druhy s podobnými nároky (voda, živiny, světlo,…), zaléváme jednou týdně (v případě pouze sukulentů včetně kaktusů i méně často), v žádném případě pak nesmíme substrát přemokřit.Nejjednodušší je to se zaléváním sukulentů, platí totiž, že čím méně mají světla, tím méně zaléváme. Dále platí, že čím více zálivky, tím více se rostliny potáhnou za sluncem a budou se nám tedy takzvaně „vytahovat“. Stačí však rostliny seříznout, přidat jim světlo, nějakou dobu nezalévat a poté ubrat zálivku. Zvolit můžeme i samozavlažovací nádobu, kterou vtipně vložíme do nějaké nádoby pěkné svým tvarem a dostatečně objemné, aby se do ní nejčastěji plastová samozavlažovačka vešla a nebyla vůbec vidět. Přes zimu zaléváme opatrně a jen minimálně, nakonec jako u většiny pokojových rostlin a v případě, že volíme mini skleníček, který chceme nechat zavřený, je vhodné vybrat tropické rostlinné druhy náročné na vzdušnou vlhkost.Rostliny volíme i s ohledem na jejich nároky na teploty, které pak musíme dodržovat. Nejlepší je volba takových rostlin, které snesou celoročně pokojové teploty, byť by jim na zimu prospěly i teploty nižší. Pokud chceme dát svou mini zahrádku na zimu do chladnějšího prostředí, musí to opět dobře snášet všechny vysazené rostliny.
