Vytvořit si však u nás anglickou zahradu není jednoduché. Za prvé je zde problém s velikostmi pozemků a za druhé je třeba začít s plánováním takové zahrady již velmi citlivým a propracovaným projektem. A nakonec čekáme dlouhé roky, než se vůbec dočkáme nějakého výsledku. Přesto postačí i jen menší inspirace styly těchto zahrad. Co se týká ohromných rozměrů mnohých anglických zahrad, jde o něco na české poměry nemyslitelného, čili koncepcí velkých anglických zahrad se většinou můžeme zabývat leda tak při navrhování a úpravách parků. Pro anglické zahrady jsou typické kontrasty. Na jedné straně téměř nekonečné plochy, často mohutně obezděné, mohutné stromy doplněné keři různých velikostí a tvarů a velké travní plochy a na druhé straně jemná práce s květinovými záhony a citlivě řešené kompozice, precizní práce s přírodními materiály, především kamenem a dřevem. Přitom celek působí často až překvapivě jednoduše a hlavně přirozeně – přírodně. A skutečně jsou anglické zahrady navrhovány a realizovány tak, aby zde byly všechny prvky co nejvíce přirozené, samozřejmé, jako by tu byly odjakživa. Nenajdeme zde přílišnou zdobnost. Ovšem i anglické zahrady vycházejí ze základních principů navrhování zahrad. Jejich kostru tvoří solitérní stromy a skupinové výsadby dřevin, kde nechybí atraktivní porosty keřů. Tato kostra je doplněna záhony s trvalkami a travními plochami, které často dominují a u obzvláště velkých zahrad připomínají golfová hřiště, ovšem v tomto případě s vysoko střiženým travním porostem. Zato jezírko či dokonce pořádné „jezero“ zde též najdete. Vlastně se tvůrci golfových hřišť inspirovali anglickými zahradami po celém světě, ovšem nezbytný je zde jiný styl sekání travních porostů. Ty jsou velmi nízko střižené právě kvůli sportovní činnosti zde provozované. Tvůrci anglických zahrad výborně pracují s barvami a jemnými tóny, vlastně jde již často o malířská díla, kdy na sebe například plynule navazují trvalky konkrétních barevných tónů. Přitom jsou rostlinné druhy kombinovány tak, aby navazovala i doba jejich květu. Konkrétně jde o zahradnický styl malířky Gertrude Jekyll. Takové záhony hýří barvami po velkou část sezóny a doslova nás magnetizují. Ovšem stylů tvorby anglických zahrad je mnoho. V některých se dokonce hraje především na různé odstíny zelené spolu se světlem a stíny. Co se týká dřevin, je pro Angličany typické tvarování a to dokonce i dřevin ovocných, na které též nezapomínají. Ovocné dřeviny pak tvoří v anglických zahradách kordony či špalíry na fasádách domů a u kamenných oplocení. Angličané jsou také milovníky živých plotů, které neoddělují celý pozemek od okolí, jako tomu bývá u nás, ale rozdělují zahradu, vytváří soukromá zákoutí a lemují pěšiny a cesty, přičemž často tvoří pozadí trvalkovým záhonům. Ovšem nikdy nebývají živé ploty tak vysoké, aby znemožňovaly výhledy do dalších částí zahrady. Naopak ale bývají některé zahrady jako celek obehnány velmi vysokými ploty, které znemožňují výhledy ven i dovnitř. Když budeme chtít obejít obrovitou historickou anglickou zahradu, vezmeme si na to celý den a abychom ji důkladně poznali, potřebujeme tak týden. Historické anglické zahrady působí dojmem nekonečných ploch. Další zajímavostí jsou příkopy ha-ha, které vizuálně zvětšují prostor zahrady a přirozeně jej propojují s okolní přírodou. Čili anglická zahrada nemusí být oplocena a právě ty historické často ani nejsou. Na první pohled zde jen těžko rozeznáte hranice zahrady a okolní přírody a krajiny. Příkopy dokonce umožňovaly zvěři vystoupit z okolní krajiny do zahrady, zvěř však již nedovedla překonat kolmou stěnu příkopu orientovanou směrem k zahradě. To jsme však hovořili o neuvěřitelných zahradách, které jsou vlastně parkovými úpravami. Ovšem i Anglie má svůj venkov a typické rysy menších zahrad venkovských, které z typické anglické zahradní tvorby vycházejí. Monumentální zahrady lemovaly a vyšperkovávaly obrovitá sídla a stejně tak venkovská anglická zahrada vyšperkovává dům svého majitele a opět s citem a láskou k divoké přírodě. Venkovské anglické zahrady se mohou právem pyšnit slovem rustikální. Dýchá z nich neformálnost, byť je řízena tvůrcem, nahodilost, byť je plánována. Kořeny této tvorby jsou však hluboké a sahají až ke starým šlechtickým sídlům. Venkovské typy zahrad prostě vyšly ze zahrad krajinných a z obor. Počátky těchto zahrad sahají až do 18. století, kdy se Angličané chtěli oprostit od „nudy“ tehdy módních francouzských parků – strohých a až příliš formálních. A právě nový anglický styl se postupně dostal i do menších zahrad venkovských, kde zásadně zvýšil hustotu a pestrost, malebnost výsadby. A jelikož jde o běžnou zahradu venkovskou, ta má stejně jako ta česká i svou užitkovou část. Prostě bez bylinek a zeleniny se na vsi žít nedá, stejně jako bez květin a stromů.Porosty květin jsou ve venkovské anglické zahradě vysázené velmi hustě a druhově pestře. Přitom si Angličané nepotrpí vyloženě na skalky, kde dominuje kámen a štěrk. Typické výsadby květin působí až starobyle, po celou sezónu postupně vykvétají, přičemž jsou komponovány důmyslně, ovšem na první pohled nahodile. Reliéf terénu je navrhován plasticky, holandské roviny zde nenajdeme, naopak často různé zídky z kamení či cihel, které vlastně nic neoddělují, jen utváří kompozici a styl zahrady, stejně jako jsou doplňkem výsadby, ale i terasovitá členění. A pokud máte rádi exotické druhy rostlin, proč ne, výsadbu jimi prostě doplníte, ovšem opět na první pohled divoce. Zároveň se zde nechávají rostliny samovolně vysemenit, aby přerůstaly okraje záhonů. A v zahradě jako celku je doporučeno opakovat výsadby nejdůležitějších, nosných druhů, jelikož teprve pak se zahrada propojí v jeden celek. Důležité jsou také popínavky, kterými necháme popnout zídky, pergolu, altán, ale i dům či jeho část. Můžeme kombinovat liány a jinde zase vsadíme na jeden, dva druhy. Například obalení stěn domů břečťanem je pro anglické zahrady typické. A pokud přidáme stylový zahradní nábytek z masivního dřeva, pískové pěšiny, lucerničky a lampióny, ale i jiné dekorace, jsme doma. Vítejte ve svém prvním pokusu o anglickou zahradu. A co rostlinné druhy? Představivosti se meze nekladou, víceméně jsou druhy, které v anglických zahradách nechybí a my je snadno doplníme těmi místními typickými: základem jsou růže ve všech svých podobách (keříkové, plazivé, polyantky, čajové, stromkové, …), dále letničky dvouletky a trvalky určené k řezu - jiřiny, mečíky, chryzantémy, astry, lilie, ale i měsíček určený k sušení a léčení a jiné krásně kvetoucí bylinky, dále zimolezy, hvozdíky, hrachory, macešky, pupalky, netýkavky, prvosenky, různé druhy máků, chrpy, třapatky, měsíčnice, tulipány, konvalinky, kopretiny, pomněnky, slunečnice, pivoňky, fuchsie, srdcovky, lichořeřišnice, vitálky a mnoho a mnoho jiných včetně těch truhlíkových - pelargonií, lobelek, petúnií apod. Nezapomeneme ani na ovocné a okrasné keře a stromy druhové pestrosti, ovšem důmyslně rozmístěné. Druhová skladba anglických a českých zahrad a parků je vlastně velmi podobná.Je třeba pokračovat? Angličané prostě investují do zahradničení zřejmě více než do potravin. :-) Zdroj: magazinzahrada.cz, ireceptar.cz, prima-receptar.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
