Historie sádry Už ve starém Egyptě se používal tradiční materiál – sádra a to dokonce při stavbách pyramid. A od té doby fungoval jako ideální spojovací materiál. V minulém století jsme pak sádru znali především jako materiál určený k úpravě nerovností stěn. A kdo dokonce i dnes nemá doma pytlík „obyčejné sádry?“ Teprve na konci 19. století se však objevila první forma sádrokartonové desky. A dnes? Dnes je tento materiál nejen běžný, ale i ideální pro jakoukoli stavbu. Setkáme se s ním v jakémkoli typu objektu. Co je sádrokarton? Sádrokartonové desky jsou složené ze sádrového jádra. To je vyrobeno jako směs sádry a rozvlákněného papíru, případně skleněných vláken. Jádro je obaleno speciálním kartonem. Jednotlivé sádrokartonové desky mají tloušťku v pouhých milimetrech, což ještě víc snižuje hmotnost konstrukce. Běžně si pořídíme sádrokartonové desky tloušťky 6,5, 9,5, 12,5, 15 a 18 milimetrů. Standardně používáme obyčejné sádrokartonové desky, které poznáme díky jejich bílé barvě. Ty jsou běžně silné 12,5 mm. Do vlhkých prostor však musíme použít desky zelené a pokud chceme desky s vyšší požární odolností, vsadíme na růžové, respektive červené. Například v řadové zástavbě nám stavební úřad jiné ani nepovolí. Ty nejtenčí sádrokartonové desky jsou nakonec vhodné pro takzvané ohýbané konstrukce, nejčastěji různě tvarované podhledy. Historie sádry Už ve starém Egyptě se používal tradiční materiál – sádra a to dokonce při stavbách pyramid. A od té doby fungoval jako ideální spojovací materiál. V minulém století jsme pak sádru znali především jako materiál určený k úpravě nerovností stěn. A kdo dokonce i dnes nemá doma pytlík „obyčejné sádry?“ Teprve na konci 19. století se však objevila první forma sádrokartonové desky. A dnes? Dnes je tento materiál nejen běžný, ale i ideální pro jakoukoli stavbu. Setkáme se s ním v jakémkoli typu objektu. Co je sádrokarton? Sádrokartonové desky jsou složené ze sádrového jádra. To je vyrobeno jako směs sádry a rozvlákněného papíru, případně skleněných vláken. Jádro je obaleno speciálním kartonem. Jednotlivé sádrokartonové desky mají tloušťku v pouhých milimetrech, což ještě víc snižuje hmotnost konstrukce. Běžně si pořídíme sádrokartonové desky tloušťky 6,5, 9,5, 12,5, 15 a 18 milimetrů. Standardně používáme obyčejné sádrokartonové desky, které poznáme díky jejich bílé barvě. Ty jsou běžně silné 12,5 mm. Do vlhkých prostor však musíme použít desky zelené a pokud chceme desky s vyšší požární odolností, vsadíme na růžové, respektive červené. Například v řadové zástavbě nám stavební úřad jiné ani nepovolí. Ty nejtenčí sádrokartonové desky jsou nakonec vhodné pro takzvané ohýbané konstrukce, nejčastěji různě tvarované podhledy. Přednosti sádrokartonu Nízká cena, rychlá výstavba, nízká hmotnost, rovinatost povrchu a jeho snadná úprava. Další výhodou je minimum stavebního odpadu, což ocení stavebníci především při rekonstrukcích a stavbách ve městech. Naprosto úžasný je sádrokarton prostě svou variabilností. Desky se snadno řežou a lehká konstrukce ocelových profilů nebo profilů ze dřeva je ukotvena k šikminám podrovních prostor, ke stěnám a k podlaze velmi rychle. Sádrokartonové desky montujeme ke konstrukci šrouby. Spáry mezi deskami nakonec vyplňujeme speciálními tmely a přebrušujeme, až dosáhneme naprosté rovinatosti povrchu! A nevýhody? Ta je snad jediná. Vysoká prašnost při finálním tmelení a následném přebrušování spár a šroubů. Použití sádrokartonu Ideální je samozřejmě použití sádrokartonu všude, kde je třeba minimálně zatížit konstrukci stavby, případně prostě nelze stavět tradiční mokrou cestou. Kromě příček a obkladů šikmin podkroví je však vhodný i k jakýmkoli typům podhledů v jakémkoli objektu. Pokud máte křivý strop – prostě jej o fous snížíte sádrokartonovým podhledem a ještě jej navíc můžete zateplit, což je ohromná výhoda v domech s plochými střechami či v bungalovech se střechami o sklonu do 20o, kde není možné budovat podkrovní bydlení. Stejně tak sádrokartonem snadno snížíme příliš vysoké stropy a zateplíme je, což se projeví pozitivně na spotřebě energií potřebných k vytápění interiéru. Navíc tak můžeme získat vhodný skladovací prostor, který prostě „nebude vidět.“ Všude se dnes skloňují výrazy dřevostavby, nízkoenergetické a pasivní domy. A z čeho jiného je nejvýhodnější obkládat stěny takových staveb a budovat příčky, které umožní snadnou změnu dispozic domu, než ze sádrokartonu. A pokud krásně rovné sádrokartonové stěny či stropy vhodně doplníme dřevěnými obklady, keramickými obkladačkami a prvky cihelnými, kamennými či betonovými pro zvýšení akumulace tepla, dosáhneme komfortu bydlení, jaký odpovídá běžné cihelné novostavbě. Pověstné je nakonec využití sádrokartonu při rekonstrukcích starých bytových jader z umakartu. Jejich vybouráním se zbavíme hniloby, rzi a nevzhledných stěn. A právě sádrokarton umakart vhodně nahradí, aniž bychom ohrozili statiku bytového domu. Stačí použít ten zelený, který je impregnovaný pro zvýšení odolnosti vůči nadměrné vlhkosti. A té je právě v koupelnách nejvíce. Než začneme ze sádrokartonu stavět Zásadně se držte systémových konstrukčních prvků konkrétního výrobce sádrokartonových desek a jeho doporučení. Vyhnete se tak budoucímu vzniku prasklin, především pak v místech napojení na nosné stěny a stropy. Každý výrobce vám doporučí přesný postup kotvení konstrukce a způsob montáže desek. Jakýkoli jiný postup je nevhodný. Pokud však pravidla dodržíte, budete si pouze jednoduše hrát s obyčejnou stavebnicí. Myslet musíme i na to, že jakýkoli nábytek a vybavení budeme kotvit zásadně právě na konstrukci. Včetně umyvadla či horních skříněk kuchyňské linky. Samotné sádrokartonové desky samozřejmě takové zatížení neunesou a proto je nutné právě konstrukci dostatečně a stabilně ukotvit. Pokud se ale na sádrokartonovou konstrukci přece jen necítíte, raději se obraťte na firmu. Ušetříte svůj čas i nervy a budete mít jistotu správné realizace. Malujeme sádrokarton Při finální úpravě povrchu sádrokartonových konstrukcí je třeba se vyvarovat nejednostnosti povrchu a nedostatečnému krytí barvy. Pokud nepostupujeme správně, nemusí stačit ani několikrát opakovaný nátěr desek. Základem je samozřejmě správné zatmelení a zabroušení spár a šroubů. Veškeré detaily je nutné řádně překontrolovat a nebát se případného dodatečného zásahu, dokud není vymalováno, lze stále ještě tmelit a brousit. Povrch vytmelených míst musí odpovídat povrchu kartonu. Nejednotný povrch malba ještě víc zvýrazní! Jakékoli rýhy a nerovnosti vyčnívající z povrchu prostě musí zmizet! Zásadně se přitom vyhněte tmelům akrylovým, které nejsou příliš vhodné pod nátěr interiérovými barvami. Na povrchu totiž tento tmel zůstává mastný a barva pak špatně kryje. Ideální je tmel ze stejného materiálu, z jakého jsou vyrobené desky – sádrový! Správně nakonec volte i penetraci, která nesmí vytvořit kluzký povrch. Opět byste měli problémy s krytím. Ideální je poradit se při výběru penetrace s odborníkem a zásadně používejte pouze penetraci určenou pro sádrokartony! Malovat začínáme základovým nátěrem, který však není třeba, pokud se vyhneme sytým odstínům. Prvním krokem je tedy nanesení zředěné barvy na penetraci, ideální poměr je uváděn 1:30. Je nezbytné sladit zvolený typ penetrace s typem barvy. Čili je nutné neexperimentovat s mícháním chemikálií, nejsme v laboratoři. A staré (letité) zásoby barev z dílny raději odstraňte. Následně barvu nařeďte přesně podle pokynů výrobce a můžete natírat, ideálně však barvu nanášejte válečkem. Práce s ním je rychlá a váleček ideálně pokrývá povrchy. Na válečkem těžko dostupná místa nakonec použijte novou plochou štětku, ovšem kvalitní, která nebude pouštět vlasy. Pokud se ale na sádrokartonovou konstrukci přece jen necítíte, raději se obraťte na firmu. Ušetříte svůj čas i nervy a budete mít jistotu správné realizace. Malujeme sádrokarton Při finální úpravě povrchu sádrokartonových konstrukcí je třeba se vyvarovat nejednostnosti povrchu a nedostatečnému krytí barvy. Pokud nepostupujeme správně, nemusí stačit ani několikrát opakovaný nátěr desek. Základem je samozřejmě správné zatmelení a zabroušení spár a šroubů. Veškeré detaily je nutné řádně překontrolovat a nebát se případného dodatečného zásahu, dokud není vymalováno, lze stále ještě tmelit a brousit. Povrch vytmelených míst musí odpovídat povrchu kartonu. Nejednotný povrch malba ještě víc zvýrazní! Jakékoli rýhy a nerovnosti vyčnívající z povrchu prostě musí zmizet! Zásadně se přitom vyhněte tmelům akrylovým, které nejsou příliš vhodné pod nátěr interiérovými barvami. Na povrchu totiž tento tmel zůstává mastný a barva pak špatně kryje. Ideální je tmel ze stejného materiálu, z jakého jsou vyrobené desky – sádrový! Správně nakonec volte i penetraci, která nesmí vytvořit kluzký povrch. Opět byste měli problémy s krytím. Ideální je poradit se při výběru penetrace s odborníkem a zásadně používejte pouze penetraci určenou pro sádrokartony! Malovat začínáme základovým nátěrem, který však není třeba, pokud se vyhneme sytým odstínům. Prvním krokem je tedy nanesení zředěné barvy na penetraci, ideální poměr je uváděn 1:30. Je nezbytné sladit zvolený typ penetrace s typem barvy. Čili je nutné neexperimentovat s mícháním chemikálií, nejsme v laboratoři. A staré (letité) zásoby barev z dílny raději odstraňte. Následně barvu nařeďte přesně podle pokynů výrobce a můžete natírat, ideálně však barvu nanášejte válečkem. Práce s ním je rychlá a váleček ideálně pokrývá povrchy. Na válečkem těžko dostupná místa nakonec použijte novou plochou štětku, ovšem kvalitní, která nebude pouštět vlasy.
