Živé ploty prostě plní funkci užitnou i okrasnou zároveň. A klíčová je právě doba jejich výsadby. Stálezelené a jehličnaté živé ploty je nejlepší vysazovat v pozdním létě, opadavé dřeviny však vysazujeme až v říjnu a nebo v listopadu. Klíčové je také datum zahájení období vegetačního klidu, čili 1. listopad, kdy již smí zahradníci kopnout do země a vyjímat sazenice prostokořenných dřevin. Ty kontejnerované však můžeme vysazovat prakticky kdykoli. Ještě před výsadbou živého plotu je třeba vytyčit prostor určený k osázení pomocí provázku napnutého mezi kolíky. Pokud však již hned vedle stojí pevný plot a nebo je zde cesta kopírující budoucí živý plot, již žádnou dodatečnou linku nepotřebujeme. Poté vyhloubíme příkop široký 80 až 100 cm a hluboký alespoň 40 cm. Půdu překátrujeme a smísíme s kompostem a nebo navezeme na živiny bohatou zeminu. Záleží však na konkrétní lokalitě a místních půdních vlastnostech. S kvalitní půdou je nesmysl cokoli dělat. Stačí pouhá výsadba do výsadbových jam ve sponu podle druhu zvolené dřeviny, ale i očekávaného výsledku. Živé ploty mohou být pravidelně tvarované a nebo volně rostoucí, obě řešení mají své přednosti i nevýhody. Ty volně rostoucí zaberou později více místa na šířku a proto se nehodí na menší pozemky a vedle komunikací. Tvarované živé ploty mají schopnost zvýraznit konkrétní prostor a vtisknout mu geometrické linie a tvary. Další členění živých plotů je podle výšky, která je závislá na zvolené dřevině a řezu. Nízké živé ploty jsou vysoké do 1 metru, střední 1 až 2 metry a vysoké 2 až 3 metry. Zajímavostí je, že živý plot lze vytvořit prakticky z jakékoli dřeviny, ovšem jsou pro tyto účely dřeviny oblíbené a také zcela neznámé. Prostě se takto nevysazují. Jinak si ale lze z druhů stálezelených a opadavých vybrat cokoli, dokonce lze i dřeviny kombinovat, ať již s jakýmkoli záměrem (zdobnost listy, květy, plody, stálezelené vedle opadavých, postupné nakvétání, vyholující a nevyholující apod.). A jaké druhy patří mezi nejoblíbenější? Řekněte zahradníkovi, že chcete na živý plot zerav (túji), zaťuká si v duchu na čelo a jen z vidiny menšího zisku se s vámi nebude dohadovat. „Proboha, to neexistuje nic jiného?“, pomyslí si. Prostě obligátní nuda, konzerva, nenápaditost. Ovšem zerav má také své přednosti, ve znečištěných oblastech například smogem a průmyslovými exhalacemi odolává výborně. Ale proč by z něj měl být živý plot třeba na Šumavě? To je již zajímavějším řešením například tis, který navíc bude od podzimu zdobit zahradu svými rudými plody a nakrmí jimi ptactvo (pozor však, je silně jedovatý a na pokožce způsobuje puchýře), ochotně tvarovatelný buxus (ideální pro nižší živé ploty a předploty) a nebo cypřišek (nenáročné, levné a rychle roste). Otázkou je vždy, zda sáhnout po jalovci, jelikož vám zaručeně zdecimuje hrušně a pokud je nemáte na zahradě vy sami, může se stát, že vás budou nenávidět sousedé. Rez hrušňová je totiž způsobována houbou Gymnosporangium sabinae, která přezimuje právě na jalovcích, jejichž je hostitelem, zato hrušně jsou jejím mezihostitelem. A stačí jediný jalovec do vzdálenosti až několik kilometrů. Oblíbené jsou také habry, ptačí zob a bobkovišně, velmi vhodné jsou pro živé ploty též pámelníky, skalníky, tavolníky, hlohy, dřišťály, meruzalky, kaliny, mochny, jilmy - třeba jilm sibiřský, javory a buky. Na popularitě dnes získává bambus, je však třeba zvolit na mráz odolný druh (nejzimuvzdornější). Použít však lze také například smrčky, pokud nám nebude v budoucnu vadit větší vyholování zdola, na výběr je toho prostě mnoho. Nejlepší je se poradit se zkušeným zahradníkem a nechodit za ním jen s obligátním poznáním a přesvědčením například jménem túje. Bez ohledu na to, jakou dřevinu zvolíte, je klíčový výběr kvalitních, zdravých sazenic. Lépe a rychleji se nám ujmou sazenice kontejnerované, které již mají větší kořenový bal, ovšem prostokořenné mají také své kouzlo a některé druhy dřevin pořídíte na mnoha místech především v této podobě, ale až od 1 .11. Vlastně může být lepší počkat v tomto případě na jaro. Sazenice s volným kořenovým balem mají po výsadbě vysoké nároky na zálivku, déle zakořeňují a později rostou. Pokud jde o druhy opadavé a kupujeme je až po opadu listů, bude třeba posoudit jejich zdravotní stav i bez listů, u stálezelených je pak klíčová právě svěží barva listů. Sazenice nesmí být přeschlé a musí z nich rašit nové výhony. V každém případě si však pořiďte kontejnerovaných sazenic více, jelikož se může stát, že se některá neuchytí. Ty prostokořenné prostě později dokoupíme, pokud bude třeba. Vzdálenosti mezi sazenicemi se liší podle druhu dřeviny a našich požadavků na živý plot, jeho budoucí formy. Obvyklá vzdálenost je 30 až 50 cm, ovšem důležitější je pravidlo, které nám říká, že vzdálenost mezi sazenicemi by měla být taková, aby se rostliny začaly co nejdříve spojovat do stěny. Ideál je již 2 až 3 roky. V každém případě bude dobré se řídit doporučením prodejce, případně lze také použít takzvané orientační doporučení podle výšky rostlin. Doporučení zní, že sazenic o výšce do 40 cm budeme potřebovat 6 na metr, do 60 cm 5, a nad 120 cm si vystačíme se třemi. Pokud však chceme živý plot volný, čili nestříhaný, doporučuje se vzdálenost rostlin 90 až 130 cm. To se ale týká listnáčů. Dosti hustě pak vysazujeme jehličnany, odstup by měl být alespoň 20 cm, nikdy ne menší, ale větší odstup může být naopak na škodu, obzvláště u více vyholujících druhů. Nakonec není od věci se podívat po svém okolí na stávající živé ploty a s prodejcem se poradit o způsobech a době střihu, aby byl plot co nejhustší a co nejméně vyholoval. A pokud zvolíte například trnky, pronikne jimi časem i jen málokteré zvíře a stanou se útočištěm především ptáků.Důležitá je také vzdálenost živého plotu od toho napevno postaveného. Rostliny prostě potřebují dost místa pro svůj růst i na šířku. Navíc musíme počítat s potřebnou péčí o rostliny, tedy s možností přístupu k nim i ze strany plotu stavěného. A navíc se vhodnou vzdáleností vyhneme i případným sousedským sporům. Obecné pravidlo nám v tomto případě říká, že optimální je vzdálenost 1,5 metru. Ovšem některým dřevinám stačí méně, jiné potřebují více. Ideální je pro výsadbu slunné počasí, ale ne příliš, nesmí být vyloženě horko, nemělo by ani pršet, neměl by foukat silný vítr. O kroupách a mrazu asi nemá smysl vůbec psát. Prostě pěkné podzimní či jarní počasí, nejlépe po dešti a před deštěm, který nám po výsadbě usnadní zálivku. Půdu před výsadbou nakypříme a přihnojíme, poté opatrně vyjmeme kontejnerované rostliny z nádob či rozbalíme ty prostokořené. Odstřihneme suché a poškozené části kořenů, necháme pouze jejich zdravé části, obzvlášť velký pozor však musíme dát na hlavní kořen, ten bychom neměli jakkoli poškozovat. Každou rostlinu vložíme do připravené výsevní rýhy a nebo jamky, kořeny dobře rozprostřeme (nesmí trčet ven ze země, proto je lepší jáma či rýha širší) a opatrně přihrnujeme zeminu. Ideální je dělat tuto práci ve dvou, kdy jeden rostlinku přidrží rovně a druhý zahrnuje. Nakonec zeminu zhutníme (stačí botami přišlápnout) a důkladně zalijeme. Chystá-li se však na déšť, stačí chvíli počkat, několik hodin přesazené rostliny bez zálivky vydrží bez problémů. Po výsadbě okolí rostlin zamulčujeme mulčovací kůrou či dřevní štěpkou a nebo drtí. Pro hlavní kořen je v prvním roce zásadní stálá vlhkost půdy. Je proto důležitá pravidelná a hojná zálivka. První rok po výsadbě sazenice nehnojíme, od druhého roku však bude hnojení důležité, obzvláště pro stříhané živé ploty (po každém řezu potřebují pro nasazení nových výhonů mnoho živin). Choulostivé druhy je také třeba ochránit před mrazem, dokud nezesílí. Na zimu proto přihrnujeme zeminu a mulčujeme. Navíc klidně přidáme i mulč z listí a chvojí, nejen mulč dřevní a z kůry. Za větších sněhových nadílek je také dobré z keřů setřepávat listí a právě kvůli sněhu provádíme řez tak, abychom dosáhli mírného sklonu od paty směrem vzhůru. I zcela rovná stěna však bude také stačit.
