Pavlačové domy neodlučně patří k naší historii. Ne tedy zrovna té, na kterou by se vzpomínalo s kdovíjakým sentimentem. Formát bydlení, při němž vám sousedé nahlíželi až do talíře, a dění v jedné domácnosti se stávalo divadlem pro ostatní obyvatele domu, byl odsunut do minulosti a zapomnění docela zaslouženě. Neznamená to, že by už neexistovaly. Pavlačové domy úplně z českého bytového prostředí nezmizely, nepodlehly bezvýhradným demolicím. Některé se dočkaly i docela zajímavých přestaveb. A v pražských Nuslích se odehrála jedna z nich. Komplexní přeměna budovy, vystavěné původně na přelomu 19. a 20. století, spočívala ve vybudování nových kompaktních dispozic a prostorových detailů, které re-definovaly a přepsaly řadu již zastaralých funkcí objektu. Náročné práce, při níž bylo třeba balancovat na hraně mezi autentičností a tím, co je lepší zapomenout, se skvěle zhostily architektky ze studia Plus One Architects. Tím nejviditelnějším rysem, který zcela proměnil původní smysl, byla úprava pavlačí. Tyto dřívější spojnice, společné otevřené chodby, nyní přebírají úlohu soukromých balkonů. O změnu si toho ale říkalo mnohem víc: přestavba oživila celou historickou stavbu s citem k jejímu původnímu charakteru, vyzdvihla úlohu společných prostor. A přitom vytvořila patnáct bytů s moderními dispozicemi, uzpůsobenými potřebám současného bydlení. Už ne žádné unifikované jednotky, mentální předchůdce paneláků. Ale hezké a diverzifikované bydlení, které si z minulosti bere jen kostru charakteristické budovy a výhledy do Nuselského údolí. A možná ta subtilní kování zábradlí a dvorek, přístupný všem obyvatelům domu, který dotváří udržované předzahrádky patřící k přízemním bytům. Jak popisují architektky, důraz byl kladen na sdílené prostory, jejichž podoba měla v minulosti u bytových městských domů reprezentativní charakter. Stejný princip byl uplatněn i nyní, zachováno proto bylo uspořádání a částečně i materiálové provedení. Štukové omítky chodeb laděné do pudrových odstínů šedé a růžové čerpají inspiraci z dobové malby. Ovšem v moderním hávu a s tím, že třeba fasáda světlého kašmírového tónu je ze zadní části domu zateplena. V tmavším tónu na ně navazují kazetové vchodové dveře do jednotlivých bytů a poštovní schránky z hnědé žíhané dýhy. Podlahy chodeb kombinují litou stěrku se zachováním maloformátové dlažby lokálně vyskládané před vstupy do bytů. Hlavní dominantou sdílených prostor je původní křivočaré schodiště, jehož kamenné stupně byly pouze lehce vykartáčovány a ošetřeny finálním nátěrem. Hrubý povrch stupňů tvoří atypický kontrast k výrazně barevným stěnám chodeb a vstupních dveří bytů. A byty? Každý je jiný, určený obyvatelům, domácnostem s různými potřebami a zájmy. Byty v prvním a druhém patře získaly pro dnešní dobu vhodnější dispozice, velkorysejší koupelny. Vyztužení jejich stropů železobetonovými deskami posílilo statiku pater a zároveň do pokojů přibyl atraktivní vizuální prvek odhalených betonových stropů. Mezi prvním a druhým patrem se nachází také jediný mezonet s vlastním vchodem ze strany ulice. Nejvíce úprav si vyžádalo podkroví, kde byl dříve hluchý půdní prostor sušáren rozdělen do čtyř bytů různých velikostí. Pavlačové byty patří minulosti, a je z hlediska kvality bydlení moc dobře, že už „nejsou ve hře“. To ale neznamená, že je účelné se zbavovat domů, které je nesly. Projekt architektek ze studia Plus One Architects ukazuje, že je možné uchovat jejich vnější tvář a přitom je proměnit na moderní a funkční bydlení, které lépe odpovídá současným nárokům.Zdroj: Plus One ArchitectsFoto: BoysPlayNice
