V zásadě není důvod, proč byste měli zalévat zahradu vodou pitnou, z kohoutku, za kterou platíte vodné/stočné. Možná nemáte vlastní studnu, ale zachycovat dešťovou vodu jistě můžete. Svést splach vody ze střechy do barelů není náročné, a vyplatí se vám to. Z každého metru střechy můžete za rok dostat kolem 500 litrů vody. Roznásobte to plochou střechy celé vaší domácnosti, garáže, zahradní boudy a hned máte jasno, co udělat. A kam s ní?Zakopaná cisterna, zahloubený kontejner, malá vodní nádrž? Využít se k zadržování vody dá ledacos. Pohlídejte si ale, aby tyto vodní zásoby zůstaly pokud možno zakryté. Nejde jen o topící se ptactvo nebo padající listí, ale také o odpar. Zakrytím sudu s vodou jej snížíte až o 40 %. Což už je v horkém letním dni znát. Mějte na zahradě stín. Snížíte tím odpar i přehřívání půdy, vytvoříte příznivé mikroklima. Že vám to nepřijde jako moc inteligentní nápad, protože strom vám do léta nevyroste? A kolik let to už říkáte? Nejspíš zjistíte, že za tu dobu jste mohli vysázet celý les. Stromy umí být žíznivé, ale jejich zákryt zabraňuje vyvanutí vody z povrchu, zvlhčují vzduch. Jsou přírodní klimatizací. Proto se rozhodně vyplatí. Zkuste také vytvořit pestřejší reliéf své zahrady. Místo rovinaté prosluněné plantáže zkuste přidat „třetí rozměr“. Dodejte zahradě plastičnost: terásky, skalky, různé úrovně. Zastiňovat můžete popínavými rostlinami, nebo třeba fazolemi. Vytvoříte tím zástin a příznivé mikroklima, kde se bude moci zdržovat vláha, třeba i v horkém dni. Všechno to strašení suchem nám sice bere energii, ale tu teď potřebujeme na úpravu zahrady. Nedá se to dělat „jako dřív“. Ale to neznamená, že se s tím nedá dělat nic, nebo že se to nedá dělat lépe.Pestřejší reliéf vám nahrává k lepšímu hospodaření s vodou. Terasy a stupňovitost totiž zadržují vodu a sesedající vláha postupně udělá radost všem přítomným rostlinám. Zalijete „vrchní“ a po čase se z toho napijí i ty „spodní“. Šetřit vodou na zahradě znamená mít kvalitní půdu. Takovou, která má v sobě vysoký obsah organického a nezhutněného materiálu. Půda není jen substrát, do kterého zapícháváme kytky. Je to životní prostředí. A chce péči. Nechcete sucho? Tak to bude chtít dobrý hnůj, kvalitní kompost. Protože do chemií vytlučené půdy může pršet, ale vláha se nevsákne. Chcete snížit odpar z půdy, zabránit ztrátě vody, udržet vlhkost? Přidejte záhonkům ochrannou vrstvu mulče. Finta z Japonska? Hrnce bokashi. Provedení se může lišit, ale v zásadě jde o do sebe vsazené a zakopané nádoby s prodyšným dnem a kompostem uvnitř. K čemu je to dobré? Průběžně to hnojí půdu ve svém okolí, je to organický materiál, zadržuje to vlhkost. Zalévejte méně. A když už zaléváte, tak spíš intenzivněji. Kontrolujte průběžně proschnutí půdy rýčem. Zkušební rýpnutí 20 centimetrů pod povrch vám dodá jasnější představu o tom, jestli je zalévání opravdu potřebné. A koukněte přitom i na rostliny, zda už jeví známky vodního stresu (tedy sucha). Lépe se to řekne, než udělá: ideální je zalévat těsně před příchodem vlny veder. Zeleň pak sucho lépe snáší. Znamená to ale kontrolovat zahradu a předpověď počasí každý den. Při zalévání se vyplatí počkat na podvečer, určitě nezlévejte přes odpoledne. Většina vláhy by se vypařila, jen by to zasyčelo. Když zaléváte navečer, je evaporace – odpar, zákonitě nižší. Nezalévejte také při větrném počasí. A kolik vody? To je trochu oříšek. Spíše jílovité půdy nepotřebují časté zalévání, ale pak potřebují větší objem. Obecně se hovoří o zhruba 24 litrech na metr čtvereční, každých 7-10 dní, podle sucha. Písčitým půdám stačí vody jen trocha, rychle se vsákne. Ale zase je třeba zalévat častěji. Se zaléváním to nepřehánějte, nechcete kořeny rostlin utopit, ne? Úpory peněz začínají neutrácením, šetření s vodou si žádá její nemrhání. Je na čase si položit otázku, kdo toho na vaší zahradě vypije nejvíce, a jestli je to opravdu nezbytné. Trávník je velmi žíznivý, a přitom to není zrovna úživné stanoviště pro zvířecí obyvatele zahrady. Zkuste třeba vyset louku. Žádá si výrazně méně péče, a také menší zálivku. Je to mrzuté, ale je to tak. Pokud chcete šetřit pohonné hmoty, také se vzdáte osmiválce. Nebo tanku. Jak poznáte žíznivé rostliny? Obvykle jsou to ty velkolisté. Obecně preferujte ty „domácí“ druhy, které jsou na sucho uzpůsobené. Rozprašovače jsou fajn, protože nám šetří práci. Ale nedá se říct, že by se daly zacílit na konkrétní rostlinu. Nemusíte zalévat všechno, jen to, co vláhu skutečně potřebuje. A tu většinou potřebuje dole, u kořenů. Můžete vyzkoušet nejrůznější vodní dávkovače, zakopané děrované hadice, kapkovací systémy. Ty jdou přímo k cíli. Klasická automatická závlaha s rozprašovačem dnes není levná, ani vhodná pro úsporu vody. Zajímavou alternativou pro velkolisté květiny může být jemné „rosení“ pod listy. Nebojte se zužitkovat vodu, využívanou v domácnosti. Samozřejmě, nejrůznější detergenty a saponáty jsou problém. Ale možná by se vyplatilo je neužívat v tak velké míře (anebo si pořídit malou filtrační čističku), abyste ji pro zálivku využít mohli. Nevyvolávejte zbytečně vodní stres. Rytí, přesazování, kosení a sečení. A hnojení také. To vše je pro rostliny stimulem k doplnění ztrát růstem. A činí je žíznivější. Zbavte se plevelů, berou vodu potřebným. Experimentujte se zakrytím půdy, tj. nenechávejte zbytečně volně odkryté záhonky. Přehřívají se.Podtrženo, sečteno: Zachyťte co nejvíc vody, která naprší. Postarejte se o to, aby vám v půdě na zahradě vydržela co nejdéle. Zbytečně neplýtvejte a zalévejte jen, když je to zapotřebí.
