Pan Vladimír se rozhlížel a hledal informace. V časopisech narážel nejčastěji na obrázky převzaté ze západních magazínů, v knihách taktéž. Začal proto experimentovat bez větších zkušeností. Vydal se trnitou cestičkou samouka, nevděčnou metodou pokusu a omylu. A nutné bylo nejprve vyjít ze samotné stavby na pozemku.V padesátých letech minulého století byl totiž dům zralý na demolici, předchozí majitel se však rozhodl budovu zachovat v původním stavu, ale alespoň nějak opravit. Vyměnila se okna, hlavně však bylo třeba na pozemek dovézt zeminu. Všude totiž byla na zemi spousta střepů, nikde žádná půda. Střepy dokonce byly i pod podlahami uvnitř domu. Proč? Původně zde totiž stál tovární dvůr s brusírnou skla, ze které se později dochoval již jenom dům obytný, který ale byl také téměř na spadnutí. A když nemovitost později zakoupili noví majitelé, nebyl stav o mnoho lepší, ale dům stále stál. A právě jeho rekonstrukcí bylo třeba začít. Chtěli obydlí, které by vyhovovalo jejich vkusu, a které by mělo svou duši, proto se také rozhodli pro starou budovu a rekonstrukci, nikoli pro novostavbu. Když se ale byli na pozemku podívat poprvé, nebyl zde ani plot, pouze zbytky rezivého pletiva prorostlého kopřivami. Domek byl oblepen několika kůlnami a králíkárnami, všude spousta harampádí, starých stavebních prvků na vyhození (dřevo, okna, dveře), prostě „bordel“. V první řadě přitom bylo třeba bydlet, začali proto koupelnou a pokračovali dalšími stavebními úpravami. Až pak přišla na řadu zahrada.Mohlo by vás taky zajímat: Proměna české zahrady zaujala i americké youtubery Noví majitelé se nastěhovali v roce 1987 a ještě několik let likvidovali nepořádek. A zahrádka vznikala postupně. Uvolnil se kousek místa, vybudovali skalku, nebyly peníze a proto brali za vděk rostlinnými dárky od sousedů a známých. Dnes si již dovedou pořádně připlatit za pořádný stromek, tenkrát na to ale neměli. Využívali přitom vše, co pozemek nabízel, především spoustu kamení, všudypřítomného, nekonečného kamení. A kamení se v zahradě hodí. V každé. Nejenže nebyla potíž se zakládáním skalek, ale ani schodišť a pěšin. Kameny vozili i z okolí a kamenný ráz zahrady je dnes nádherný. Další kameny byly vykopávány při terénních úpravách, opět se hodily. Místo plotu postavili pohledné kamenné zídky s několika vyvýšenými podestami, které lemují zahradu v několika úrovních. Proč? Majitel nesnáší rovné linie. Chodníky a pěšiny jsou také vydlážděné kamennými šlapáky. Na terase zvlnili linii plochých kamenů. Majitelé dnes přiznávají, že je výsledný styl hodně ovlivněn anglickými zahradami, tedy těmi z knih, přitom se ale nebránili ani stylu japonskému a jiným. V zahradě proto mají například i zenový koutek z kamene. Řídili se citem a aplikovali „šílenou“ metodu pokusu a omylu. A nakonec jim to tak nějak vyšlo. Ale trvalo to dlouhé roky. Když usoudili, že zahradě chybí horizont, tedy vlastně pocit soukromí, navršili po obvodu pozemku val, který osázeli živým plotem. Přesto ale chtěli zachovat nějaké průhledy do okolí, do krajiny, přibyly proto průchody, brány, jakési falešné obrazy v prostoru. Opět prvek anglických zahrad. Navíc měli z čeho vycházet, hned u branky totiž stál mohutný javor klen. Památný strom, jehož koruna stíní skoro celý pozemek před domem. Za veder k nezaplacení. Majitelé sami dokonce požádali o zápis javoru mezi státem chráněné stromy. Na úřadě již o jejich javoru věděli a byl v hledáčku. Teď už ho nesmí nikdo pokácet. Bohužel však zahrada zabrala tolik času a peněz, že domek stále chátrá a až nyní přijde řada na něj. K domku chtějí přistavět například prosklený ateliér, v zahradě plánují jezírko místo ohniště. Práce je zde ještě spousta, ale výsledky té dosavadní jsou nepopiratelné...Zdroj: idnes.cz, Jiří Savinec
