Pozor, šetřit neznamená vyloženě neutrácet. Jen neutrácet zbytečně. Do pořízení spousty chytře řešených úsporných opatření je třeba nejprve investovat. A obvykle platí, že víc peněz promrhá ten, kdo kupuje až příliš laciné zboží. Slevové akce většinou v náš prospěch nehrají. Úspory na zahradě pak mají ještě jednu šetřící složku: omezování nefinančních výdajů a zdrojů, spotřebě, tam kde se to dá utáhnout. Typicky třeba při zadržování dešťové vody, ale také na údržbě, provozu. Podnětných i lehce potrhlých nápadů k šetření je ale celá řádka. Jaké jsou ty nejvýraznější? Pořizujte semena místo sazeniček. Logika je v tom prostá: semena jsou násobně lacinější, v ceně dvou tří exemplářů, hotovících se k výsadbě, pořídíte stovky semen. Ano, na vás pak bude nechat je vzejít, což je trocha práce navíc. Ale o tom přeci zahradničení je, ne? Pokud se vám zadaří, dokážete místo těch 2-3 sazeniček vypěstovat desítky rostlin. A když už tak pronikáte do zázraků zrození nového rostlinného života, což takhle nechat zakoupené hybridní odrůdy zcela být, a začít se naplno věnovat semenaření? Pointou je, že zjara už nebudete muset nakupovat prakticky žádné osivo. Kolik sadbových brambor musíte nasypat do járku, aby vám vzešla celá rostlina? Pravda je taková, že postačí i méně než jedna celá. Pokud se o ni umíte postarat a dobře naklíčíte, můžete sázet klidně po půlkách. Že je to trochu moc práce? Když neosazujete celý lán, zase taková dřina to není, a úspora na sadbě je 50 %. Zužitkovávat zrovna tak můžete zbytky kořenové zeleniny, cibuloviny. Pěstování pro spořivé a to, jakou zeleninu či ovoce lze vypěstovat ze zbytků, je dost svérázný obor zahradničení. Hodí se o něm něco vědět, protože z odpadu dává vzniknout něčemu s přidanou hodnotou. Překrásné letničky, zdobné keře nebo kolorit zahrady utvářející dřeviny. Tady všude si připlácíte za velikost, léta péče, které do „produktu“ investoval předchozí sadař nebo pěstitel. V praxi to značí, že čím větší a rozrostlejší exemplář pořídíte, tím více vás to bude stát. Řeč úspor tu hovoří jasně: berte raději malé kousky. Za košatý květináč s pěstěným muškátem zaplatíte tolik, jako za drobotinu, kterou osadíte truhlíků pět. Než z holé tyčky zakoupené v zahradnictví vyroste mohutný strom, bude to trvat léta. Ale rozdíl mezi tyčkou a hotovým polo-stromem je v desítkách tisíc korun. Neříkejme tomu žebrání, ale funkční pobídka k výměně s jinými zahradníky. Oni jsou totiž zahradníci nad poměry sdílný kmen, a jsou ochotni se podělit, pomoci, přispět. Zvlášť když jim pochválíte jejich dílo a výměnou také něco z vlastní zahrádky nabídnete. Směna je perfektní mechanismus, jak svou zahradu zaplnit netušenými a exotickými exempláři. Co to stojí? Inu, říká se, že líná huba… častokrát se totiž stačí jen zazvonit u branky a zeptat se, a odkopky, cibulky nebo celé kousky v květináčích se u vás jen množí. Dobrému zahradníkovi přitom stačí málo: stačí jen kousek k řízkování, zlomek větvě, odhřížená rostlinka. Jen tak poptávat po okolí a sousedech, a nic do toho nevnášet, by z dlouhodobého hlediska bylo poněkud hanebné. Že nemáte sami co nabídnout? Tak množte, rozmnožujte, řízkujte, oddělujte. Zkrátka a dobře - pěstujte. Tak se to totiž dělávalo dřív. Vaše namnožené rostlinky jsou motorem směny a umocňují potenciál dobrých sousedských vztahů. Jsou tu také veletrhy, burzy, internetové pobídky, aukce, dobročinné akce. Tady všude můžete ke směně nabízet a získávat. Minimálně si tu naděláte přátele a známé, což nikdy nemůže škodit. Vědomá skromnost je základem úspor a šetření. Ne, nemusíte mít vždy úplně všechno. Ale pozor! Ono darování má ještě jednu netrvalou podobu: půjčování. A to se zdaleka netýká jen rostlin, ale třeba i nářadí. Vy nemusíte pořizovat malotraktor a rotavátor, když ho má soused. Za to, že vám jednou dvakrát za sezónu připraví záhon, nějakou korunu nebo bábovku vydáte. Ale vyjde vás to mnohem levněji, než vlastní technika, která stejně většinu sezóny stráví v kůlně nebo garáži. Není to ztráta nezávislosti, ale kompatibilita s vlastní finanční situací. Ve velkém se u nás tenhle trend ujal u stavební techniky, ale zahrádkáři nezůstali stát dlouho stranou. Společností a firem, které vám za úplatu a složenou jistinu zapůjčí profesionální techniku, je u nás dost. A jsou prostě věci, které opravdu užijete stěží za jednu sezónu. Třeba masivní štěpkovačku nebo drtič větví. Takové zapůjčení je dobré si promyslet a dobře načasovat. A klidně i několik sezón staré ořezky skladovat na hromadě, než do toho konečně praštíte. Tak plně zužitkujete jedno odpoledne aktivní prací, a ještě na tom vyděláte. Jak to? Vyrobíte si dřevitý mulč na léta dopředu. Prosím, tohle vážně není pobídka k nakupování za pět prstů. Ale je pravda, že to na hraně decentně je. Viděli jste například někdy obsah kontejneru na bio-odpad za nějakým velkým hobby-supermarketem? Toho neprodaného, uschlého a zavadlého je tam za desetitisíce korun. Ano, většina z toho už není k užitku. Ale dá se vybírat. Pokud jste nenároční. Není to loupež za bílého dne, ale raději se předem zeptejte někoho z místního provozu. Obsah kontejneru čeká už jen kompostárna, a za dobré slovo si tu můžete vybrat luxusní zboží. Řeč bývá i s květinářstvími a dalšími obchody, které se zbavují výběhového zboží. Ani tohle by nemělo vyznít jako pobídka k bezhlavému plundrování přírody, vykopávání trsů rostlin a devastování skalniček v přírodních rezervacích. Ale je fakt, že zvláště u keřů a ovocnáčů narazíte v otevřené krajině na nevšední zdroje, a zadarmo. Za silnější vrbový proutek, uštípnutý u rybníka, vás nikdo hubovat nebude. Stačí jej zasadit a zalévat, a máte brzy strom, který vám budou všichni závidět. Staré a zarostlé sady, neudržované ovocné aleje kolem silnic, jsou příkladným zdrojem odkopků, výběžků a podsad. Není problém si na zahradu sehnat okrasný brslen. A z ulomené větvičky si můžete doma brzo vytvořit arboretum. A to si pište, že domácí kompost zvládnete na jedničku. Není to totiž žádná věda. Pomáhá vám zbavit se odpadu, a přetvořit jej ve vynikající substrát. Ne, nemusíte jej po pytlech na zádech tahat z obchodu, můžete si jej vyrobit sami. Klidně na celou zahradu. Mulč je zrovna ten samý případ: máte materiál, máte prostor a techniku si můžete vypůjčit. Není důvod jej nakupovat pytlovaný. Vždyť vlastně jen platíte za cizí odpad, a svůj pak stejně budete muset řešit stříháním a pálením. Odpověď na otázku „co ještě umíte vyrobit“ je pochopitelně mnohem širší. Vlastně nemá hranice. Zahradníci mají kutilství propsané do své DNA. A když se nad tím trochu zamyslíte, nemusíte si kupovat skleník ani polykarbonátový pařník, protože si je dokážete za alternativ poskládat sami. A věřte, že často lepší a funkčnější, než kousky, které by vám až pod nos přivezla zásilková služba. Vyrobit dokážete vše, od vyvýšených záhonků, pěstebních stolů až po terasu a zahradní nábytek. Investovat přitom zhusta nemusíte ani do materiálu, protože můžete zužitkovat to, co už máte. Na to, jak budou vypadat naše úspory v bance za 10 – 20 let, by si dnes nejspíš vsadil jen optimista. Vedle toho může být vaše zahrada, ta okrasná i produkční, velkou investicí s garantovanou návratností. Jak to? Když nepodceníte péči o ni, zvláště pak o její půdu, bude pořád lepší. Chce to kompost, organická hnojiva a hnůj, péči. Ale je to něco, o co se budete moci opřít. Nestarat se o půdu na své zahradě znamená vydávat se z toho, co má hodnotu a potenciál k růstu, který nesundá žádná inflace. Zbytečně promrhaná voda je zhůvěřilost. A jak ušetřit vodu na zahradě? Je to celý systém opatření, který můžete rozjet. V první řadě zadržujte to, co vám zdarma naprší. Postarejte se o to, aby žádná kapka zbytečně neodtekla do výlevky kanálu. Zajistěte, aby každá ta kapka protekla půdou, zavlažovala a dávala život rostlinám. Pohrajte si s vícestupňovou skladbou, patrovitostí, vododržností. Šetření vodou má smysl, ať už to do budoucna dopadne se suchem jakkoliv. Provoz středoevropské zahrady je závislý na zálivce, a mít tady nastřádanou rezervu se vyplatí. A kde se ještě vyplatí šetřit? Třeba u pořizování nového náčiní: když budete věnovat dostatečnou péči tomu, co už máte, můžete se dobrat příjemného kapitálu. Postřiky, ať už pesticidy z řad herbicidů nebo insekticidů, jsou takové populární a rychlé řešení. Na které jsme si vytvořili víc než nezdravý návyk, který nás navíc stojí každou sezónu nemalé peníze. Jde i bez nich, případně, jde to i s málem. Zvlášť, když zapojíte přírodu a její pomocníky, kteří vám pomohou bojovat se škůdci. Nechemickou cestou se můžete snadno zbavit i plevele, a pokud si dáte záležet na kompostu, obejdete se i bez hnojiv. Jsou to věci, které se samy nabízejí. Nemusíte je kupovat, utrácet za ně. Průmyslovým chemickým řešením nelze upřít efekt, ale jdou proti dlouhodobému plánu úspor. Tedy vytvoření zahrady, která se o sebe postará víceméně sama, bez radikálních vnějších zásahů. Myšlenka nízko-údržbové zahrady vychází z toho, že ponecháváme v běhu část probíhajících procesů, a jen je mírně usměrňujeme. Šetříme si tím práci. Neděláme z lesa louku a naopak. Obecně to pak funguje tak, že od své zahrady neočekáváme příliš a nenecháváme se svést ambicemi. Když si na rovinaté zahradě usmyslíme terasy a kopec, prodraží se to. Když budeme toužit po tropických keřích v podhůří Krkonoš, nevyjde nás to levně. Pracovat s tím, co máme, adaptovat se, je snazší. Zahrada do sebe kumuluje naši energii, to, co do ní vkládáme. A proto se vyplatí mít dlouhodobý plán, cíl k dosažení. Abychom zbytečně nemrhali svým časem, nekonali protichůdně a nekoncepčně. I to k šetření patří.Úsporná, šetrná a nenákladní zahrada není o nic horší. Radost nám může dělat právě tím, že nás kromě invence a trochy práce dohromady moc nestála.
