Listové mšice (Amphidinea)Mšice patří k nejčastěji se vyskytujícímu hmyzu na pěstovaných rostlinách. Jsou většinou 1-3 mm velké, tělo mají jemné, měkké, různě zbarvené, na zadečku mají obvykle jeden pár různě velkých dutých, trubičkových útvarů – takzvaných sifunkul – jimiž v ohrožení vylučují výstražné látky. Právě ty lepivé látky, kvůli kterým se mravenci stali farmáři z říše hmyzu.Křídla mají mšice průsvitná, blanitá, zadní pár křídel je menší. Většina dospělců je však bezkřídlá. Mšice jsou skupinou hmyzu, která je druhově velmi bohatá. Jen na území české republiky žije asi 850 druhů mšic!Pořádným oříškem je pak samotné rozmnožování mšic. Jde o takzvanou rodozměnu, která podporuje rychlé množení za příznivých podmínek! Rychlé množení je totiž pro mšice strategií přežití, kdy může vývoj jedné generace trvat podle teploty pouhých 10 až 15 dní. Během roku tak mohou mít některé druhy ve volné přírodě i více jak 20 generací. A co víc, mšice též mění hostitele v závislosti na možnosti získávání potravy, přičemž většina druhů mšic saje nejraději na měkkých mladých částech rostlin. A právě kvůli nim mšice migrují. Jsou mezi nimi ale i mnohé specialisty, například mšice napadající bez černý nenajdeme na žádné jiné rostlině!Mšice poznáme podle lepkavé medovice na listech a výhonech, způsobují též různé deformace pletiv, které bývají doprovázené změnou barvy poškozených míst. Některé druhy mšic též vyvolávají vznik hálek. Mšice sáním oslabují rostliny (berou jim značné množství mízy), načež tím způsobují různé deformace listů, stonků, ale i květů. Rozšiřují také choroby – například v medovici se může vyvinout čerň (nevyléčitelné virové onemocnění). A dlužno říci, že právě mšicemi mohou být napadené téměř všechny rostliny, především pak druhy s měkkými stonky a listy. U slabě napadených rostlin lze mšice odstranit ručně, většinou ale bude třeba použít vhodný insekticid (Mospilan, Zolone, Pirimor, Reldan, Fast K, …), který musíme aplikovat při prvním zjištění výskytu mšic. Postřik poté podle potřeby opakujeme. Některé druhy mšic již totiž získaly velkou odolnost (resistenci) insekticidům a proto je třeba přípravky dokonce často měnit. Správně provedená ochrana by měla zabránit rozsáhlým deformacím rostlin. Zajímavostí je ochrana biologická, která se ovšem nedoporučuje příliš v bytech. Koupit si můžeme larvy či dospělce slunéček, larvy pestřenek, zlatooček a mšicomarů. Pokud ale nasadíme ochranu biologickou, musíme rezignovat na insekticidy. A když už, použijeme pouze insekticid selektivní, který hubí pouze mšice a ostatní hmyz při dodržení všech pravidel neohrozí. Sviluška chmelová (Tetranychus urticae)Svilušky patří mezi roztoče, ovšem na rozdíl od jiných jsou viditelné i pouhým okem. Velikost svilušek je 04 až 06 mm. Jde o jednoho z nejčastějších a nejnebezpečnějších škůdců. Zbarvení mají zelené až šedozelené se dvěma tmavýma skvrnami na zadečku. Přezimující samice mají oranžovou, nebo červenou barvu. Svilušky se rozmnožují vajíčky, které samičky kladou na listy a mají mnoho generací do roka. Ve vytápěných prostorách se rozmnožují rychle a celoročně mohou mít až dvacet generací. Napadení sviluškami poznáme podle povátých listů, na kterých vznikají žluté difúzní skvrny šířící se podél nervatury listů. Dalším znakem jsou svinuté okraje listů a žloutnutí listů. Silně napadené rostliny jsou nakonec opřadené sametovou pavučinkou.Svilušky škodí sáním na spodní straně listů. Nové výhony jsou pak zakrnělé, listy hnědnou a zasychají. Silně napadené rostliny shazují listy. Svilušky škodí prakticky na všech pěstovaných rostlinách a patří právě k nejčastějším škůdcům pokojových rostlin. V zimních zahradách napadají prakticky všechny okrasné rostliny a nebezpečná jsou také pro bonsaje.Jako prevence funguje rosení rostlin, jelikož svilušky nesnáší vlhkost. Výskyt svilušek je třeba zjistit co možná nejdříve a napadené rostliny ošetřujeme chemickými postřiky, takzvanými akaricidy. Postřiky většinou nehubí vajíčka, proto se musí dvakrát opakovat v intervalu 5 až 7 dnů. Stříkáme přitom rub i líc listů. U rostlin, které jsou velmi silně napadené (jsou již opředeny pavučinkou a jsou silně posáté) nemá ochrana žádný smysl, nejlépe je tyto rostliny bez milosti vytrhnout ze substrátu a hodit do kamen. V této fázi se sviluška pomocí pavučiny a proudění vzduchu rozšiřuje na další rostliny. U slabě napadených rostlin můžeme listy na rubu i líci omýt v silném roztoku vody s jarem. Jako postřik funguje Fast K, OMNITE 570 EW, OMNITE 30W, TALSTAR, Vertimec 1,8 E C. Biologickou ochranou ve sklenících nebo zimních zahradách je dravý roztočSvilušky patří mezi roztoče, ovšem na rozdíl od jiných jsou viditelné i pouhým okem. Velikost svilušek je 04 až 06 mm. Jde o jednoho z nejčastějších a nejnebezpečnějších škůdců. Zbarvení mají zelené až šedozelené se dvěma tmavýma skvrnami na zadečku. Přezimující samice mají oranžovou, nebo červenou barvu. Svilušky se rozmnožují vajíčky, které samičky kladou na listy a mají mnoho generací do roka. Ve vytápěných prostorách se rozmnožují rychle a celoročně mohou mít až dvacet generací. Napadení sviluškami poznáme podle povátých listů, na kterých vznikají žluté difúzní skvrny šířící se podél nervatury listů. Dalším znakem jsou svinuté okraje listů a žloutnutí listů. Silně napadené rostliny jsou nakonec opřadené sametovou pavučinkou.Svilušky škodí sáním na spodní straně listů. Nové výhony jsou pak zakrnělé, listy hnědnou a zasychají. Silně napadené rostliny shazují listy. Svilušky škodí prakticky na všech pěstovaných rostlinách a patří právě k nejčastějším škůdcům pokojových rostlin. V zimních zahradách napadají prakticky všechny okrasné rostliny a nebezpečná jsou také pro bonsaje.Jako prevence funguje rosení rostlin, jelikož svilušky nesnáší vlhkost. Výskyt svilušek je třeba zjistit co možná nejdříve a napadené rostliny ošetřujeme chemickými postřiky, takzvanými akaricidy. Postřiky většinou nehubí vajíčka, proto se musí dvakrát opakovat v intervalu 5 až 7 dnů. Stříkáme přitom rub i líc listů. U rostlin, které jsou velmi silně napadené (jsou již opředeny pavučinkou a jsou silně posáté) nemá ochrana žádný smysl, nejlépe je tyto rostliny bez milosti vytrhnout ze substrátu a hodit do kamen. V této fázi se sviluška pomocí pavučiny a proudění vzduchu rozšiřuje na další rostliny. U slabě napadených rostlin můžeme listy na rubu i líci omýt v silném roztoku vody s jarem. Jako postřik funguje Fast K, OMNITE 570 EW, OMNITE 30W, TALSTAR, Vertimec 1,8 E C. Biologickou ochranou ve sklenících nebo zimních zahradách je dravý roztoč Phytoseiulus persimilis. Molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum)Pokud zatřesete rostlinou a uvidíte okolo spousty drobných poletujících teček či hvězdiček, máte problém s molicí. Molice skleníková byla přivezena do Evropy z pralesů jižní Ameriky se zásilkou orchidejí. V té době byla teplomilná a hynula již při teplotě kolem 20 oC. V současné době se aklimatizovala a přežívá teploty i jen několik stupňů nad nulou. Ve volné přírodě není schopná přezimovat. Molice jsou 1 až 2 mm veliké, mají dva páry křídel, která jsou pokryta souvislou vrstvičkou bělavých voskových výpotků, jimiž jsou pokryta i celá těla molic. Křídla v klidu odstávají od těla a sedící molice má proto trojúhelníkovitý tvar. Molice jsou přizpůsobené k životu na spodní straně listů, kde sají mízu. Dávají přednost mladým listům na vrcholu rostliny, na které kladou vajíčka. I molice patří k nejčastěji se vyskytujícím škůdcům. Molice poznáme tak, že při vyrušení létají dospělci kolem napadené rostliny. Na spodní straně listů jsou navíc vidět průsvitná vajíčka. Molice oslabují rostliny sáním, načež vylučují stejně jako mšice medovici, na které se může vyvinout virová čerň. Molice se vyskytuje prakticky na všech okrasných a užitkových rostlinách pěstovaných v krytých prostorách. Některé druhy okrasných rostlin (fuksie, pelargonie) nebo plodové zeleniny (okurky, papriky) poškozuje ještě silněji než jiné.Prevencí je průběžná kontrola rostlin, velkým pomocníkem jsou též žluté lepivé destičky (dospělce silně přitahují). Při pravidelném používání se výskyt dospělců značně omezí. Menší rostliny je též možné pravidelně sprchovat. Větším rostlinám můžeme molice z listů opatrně vysát vysavačem. Jako postřik fungují opakované aplikace a kombinace různých insekticidů (APPLAUD, MOSPILAN, TALSTAR, DECIS, …). Různé populace jsou odolné vůči některým přípravkům, proto je důležité přípravky střídat. Některé přípravky navíc působí jen na dospělce, jiné zase na přisáté larvy. Jako biologická ochrana funguje parazitická vosička Encarsia formosa. Tento droboučký blanokřídlý hmyz klade vajíčka do puparií molic. Použití vosičky je mimořádně účinné, ovšem podmínkou úspěchu je včasná výsadba larev a teplota nad 22 oC, přičemž rezignujeme na chemické přípravky. Třásněnka zahradní (Thrips tabaci)Třásněnky patří do řádu třásnokřídlých, což je drobný hmyz velikosti 1 mm. Třásněnky též patří k nejvýznamnějších škůdcům rostlin. Mají štíhlé, protáhlé tělo, krátká nitkovitá tykadla a bodavé, savé ústrojí. Převažuje žlutavé, nebo hnědočerné zabarvení. Vývoj třásněnek probíhá přes 4 až 5 vývojových stadií. Třásněnky jsou pohyblivé a rychlé. Většinou se ukrývají do pochev listů, do květů a poupat, proto je snadné je přehlédnout. Dospělci přezimují v horních vrstvách půdy. Ve vnitřních prostorách mohou mít až 8 generací do roka, avšak i malé množství třásněnek způsobí vážné škody. Třásněnky poznáme nasátých skvrn na listech, které mají charakteristický, bělavý až stříbrný vzhled. Na posátých místech též najdeme drobný trus. Nastává deformace listů a květů a též zasychání květů a opadávání plůdků. Dochází též ke změnám barvy povátých zelených částí, ale i květů. Vrcholem napadení jsou silné deformace mladých vzmáhajících se rostlinek. I třásněnky škodí sáním, přičemž sají přednostně na měkkých mladých pletivech, především rašících listech, poupatech květů a tvořících se mladých plůdků. Třásněnky mohou znehodnotit celé výsevy! A silně poškozují právě všechny pokojové rostliny. Ochrana proti třásněnkám je obtížná a ne vždy úspěšná. Spočívá v opakovaném používání insekticidů a účinné látky těchto přípravků je nutné střídat. Třásněnky již získaly značnou resistenci k pesticidům. Přípravky by se měly aplikovat na všechny rostliny v blízkosti rostlin postižených, i když přímo na nich nezjistíme žádný výskyt škůdců. Ochranným prostředkem musí být pečlivě postříkaná celá rostlina, aby se přípravek dostal do všech - i hůře přístupných - částí rostliny. Přesto je ale postřik neúčinný na vajíčka a stadia právě se vyvíjející v půdě. Používají se přípravky TALSTAR 10 E, Vertimec 1,8 E C, Nurelle D. Třásněnky též můžeme lákat na lepové destičky bleděmodré barvy. V rámci pravidelné péče o rostliny pečlivě sledujeme zda se tento škůdce na rostlinách neobjevil a při prvním výskytu ihned začneme s ošetřováním. Jako biologická ochrana funguje dravý roztoč Amblyseius cucumeris a jemu příbuzné druhy. Červci (Coccinea)Hmyz tohoto podřádu hmyzu je velký maximálně 5 mm. Dospělí samci neškodí, ale žijí jen krátce. Bezkřídlé samice mají často smyslové orgány a nohy zakrnělé. Ústní ústrojí mají bodavé a savé. Tělo bývá u většiny druhů kryté různými bělavými štítky, nebo povlakem z vosku. Jsou to velmi nebezpeční škůdci, kteří často ve velkém počtu sají na všech částech rostlin včetně kořenů. V našich podmínkách žije okolo 130 až 200 druhů červců. Některé druhy se špatně rozpoznávají, neboť jsou velmi nenápadné (štítenky a puklice) a připomínají hrbolky kůry. Červci vylučují bělavá vosková vlákna, načež jsou jimi jejich kolonie celé pokryté. Červce lze snadno zaměnit s některými mšicemi, zejména vlnatkami. Pod mikroskopem je ale vidět rozdílná stavba těla. Červci jsou fytofágní, čili sají na nejrůznějších částech rostlin, často na měkkých růstových hrbolech, v paždí řapíků či větévek, naspodu listu, ale i na kořenech. Při velkém napadení červci rostliny silně oslabují, dokonce způsobí i úhyn rostlin. Též červci produkují hojně medovici. V našich podmínkách škodí červci především na ovocných dřevinách a ve sklenících (červec skleníkový - Pseudococcus citri), ale také v domácnostech (červec paprsčitý - Pseudococcus adonidum) na okrasných rostlinách. Červec skleníkový i paprsčitý patří k nejbezpečnějším škůdcům rostlin v krytých prostorách. Červci mají několik generací do roka a rozmnožují se prakticky nepřetržitě. Šíří se rychle z rostliny na rostlinu a migrují i na okolní zařízení. Police, stěny, nebo nádoby na rostliny, načež na těchto místech vydrží dlouho bez potravy. Můžeme si je snadno přinést i s nákupem nových rostlin, ale i pěstitelských potřeb!Mimořádně náročná ochrana často selhává. Při prvním výskytu je nutné aplikovat různé insekticidy, nejlépe v kombinaci s olejovými přípravky. Ošetřeny musí být všechny rostliny v jedné kolekci. U červců se vyvinula odolnost k celé řadě pesticidů. Proto je lepší silně napadené části (nebo i celé rostliny) zničit. A dokonce u zdánlivě vyléčených rostlin se během několika týdnů až měsíců může invaze opakovat. Ošetření je proto nutné opakovat, i když se červci již neobjevují. Květináče, police a další předměty v okolí je navíc třeba omýt desinfekčními prostředky na bázi chloru, v nouzi silnějšími roztoky saponátů. Tyto přípravky se ale v žádném případě nesmí dostat do kontaktu s rostlinami.Nejlepší ochranou proti všem druhům štítěnek a puklic je aplikace insekticidních přípravků na bázi oleje na jaře, na začátku rašení pupenů. Pozdější aplikace by mohly způsobit popálení listů. Postřikem musí být zasaženy všechny části rostlin, neboť působí pouze dotykem. Olejová složka pokryje larvy tenkým filmem, který je udusí. Postřik je současně účinný proti všem vývojovým stadiím i ostatních škůdcům – vajíčkům, larvám i dospělcům. Pokud chcete použít olejové přípravky (někdy se prodávají pod názvem lesk na rostliny) při zjištěném výskytu puklic během roku, vybírejte jen ty přípravky, které je možnou používat i za vegetace, neboť rostliny nepoškozují. Vhodnými chemickými přípravky jsou Piklustop, Calypso, Mospilan, Chess a Decis Mega. Jako biologická ochrana funguje australské slunéčko Cryptolaemus montrouzieri, tato ochrana však nebývá příliš úspěšná, zejména při silném výskytu červců. Lze použít i vosičku Leptomastix dactylopii. V obou případech ale neaplikujte biologickou ochranu v bytě. Smutnice (Lycoria)Smutnice jsou asi 4 mm velké, černošedé mušky, kterým se daří ve vlhkém a teplém prostředí. Létají z rostlin, ale neškodí jim. Samičky však kladou vajíčka do půdy a za jeden měsíc jich mohou naklást až 300. Z nich se vylíhnou bílé larvy s černou hlavičkou, které se živí kořínky mladých rostlin. Rostlinám se pak nedaří, vadnou a usychají. Napadeny mohou být všechny rostliny. Nejvíce jsou však ohroženy rostliny mladé. Poletující mušky nalákáte na lapače žluté barvy, které zapíchnete do zeminy u rostliny, nebo žluté lepivé terčíky pověsíte na rostlinu. Larvy můžete likvidovat pomocí chemických prostředků Mospilan, Karate a jiných.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
