Účinně oplotit rozlehlý sad a velkou zahradu je v dnešní době velmi drahé. A vlastně vždy bylo. Proto lidé sázeli na vyšší kmeny a mladé stromky chránili třeba pletivem. Ne že by srny a laně zrovna toužily po čerstvě dozrálých jablíčkách, ony prostě zlikvidují šťavnaté výhony. A ty se jim nabízí celoročně. Navíc zvířata ráda okusují i borku, aby se dostala k lýku. V zahradě pak v sezóně najdou ještě mnohem větší a šťavnatější paletu pochoutek. A pochutná si třeba právě i zajíc. V ochraně zahrad, zahrádek a sadů před plenily a nenažranci z divočiny může pomoci ledaco. Za prvé se můžeme vydat cestou magickou. Ostříháme svého dlouhosrstého psa, jednoduše již jen proto, abychom ho snáze zbavili blech, srst však dáme na stranu a nejlepší je ji ještě potřísnit psí močí. Poté ostříháme i své kštice a dokonale vyholíme i chlupy a chloupky na těle. Opět se hodí přidat moč, tentokrát lidskou. Ideálně ještě přidáme srst kočky angorské a nejlépe i tygra a vlka. Kdo by si však k těmto predátorům v zoologické zahradě troufl... Ideální co do objemu hmoty by byla lví hříva. To všechno smísíme dohromady a rafinovaně po kouskách umístíme na okraje neoplocené zahrady či sadu, nejlépe v plátěných pytlících, které uvážeme ke stromkům a keřům provázky, aby se nám získané poklady nerozlétaly po krajině. Prý taková ochrana funguje zaručeně. O to víc, když ještě přivoláme vědmu a ta hranice pozemku proti zvěři, ale i plenitelům lidským, očaruje. Jako bezplatný bonus může přidat ochranu před zbloudilými duchy, kteří ještě mají na světě nějaký úkol. Jen vědět, který... Báby kořenářky a čarodějnice také radí, že je dobré rozmíchat v čerstvě nadojeném mléku krávy narozené za úplňku saze z kamen. A tuto kašičku natřít na stromky a stromy až do takové výšky, kam by mohl dosáhnout největší jelen. Radši bych se ale řídil schopnostmi žiraf. Co kdyby… Funguje prý i lidské oblečení nasáklé potem, je proto třeba vzít ty nejstarší, úplně rozedrané hadry, zaběhnout s nimi za vedra půlmaraton, rozřezat je pak na kousky a po zahradě či sadu rozvěsit. Rozumnější z kořenářek radí voňavé mýdlo, vysázení konkrétních druhů bylinek (jaké budou zaručeně smrdět i vám) a třeba i kávový lógr a kočičí výkaly. Vyzkoušet můžete i značkování hranic svého pozemku močí. Ve zvířecí říši je takové chování běžné. Ještě máte chuť se vydat cestou magickou? Lze také po zahradě rozmístit větrné zvonkohry, rámus však za větru ze zahrady zaručeně vyžene i vás samé. Kromě tradičních strašáků, které lze také patřičně “navonět“ kdečím, by mohl zabrat obrovský, několik metrů vysoký indiánský totem. Na samotném vrcholu hrozivá hlava orla se symbolikou křídel, o patra níže děsivé hlavy a drápy šelem čtyřnohých, zabrat by měl medvěd, vlk i rys, stejně jako americká puma. Děsivé výrazy dravců pak podtrhnou syté barvy. Dejte si však pozor, aby vás netrefilo, až se budete v noci vracet z hospody. Nebo vašeho souseda. Nejlepší jsou samozřejmě mechanické zábrany, tedy ploty. Pokud nemáte dost peněz na dražší oplocení třeba celého sadu, lze problém vyřešit i lesnickým pletivem a kulatinou. Je ale třeba toto provizorní oplocení dobře kotvit i k zemi, aby se nám na pozemek nedostal zajíc a aby třeba divočák lesnickou pletivovou zábranu zdola nenadzdvihl. U oplocení je důležitá nejen pevnost a hustota oka (u drátěných pletiv) či hustota plotovek (plotové výplně), ale i výška. Třeba nižší dřevěný plaňkový plot není kdovíjakou překážkou. Srna jej přeskočí, zajíc proleze mezi plaňkami. A pokud je to navíc plot již starý, zpuchřelý, nemá ani dobrou mechanickou odolnost. Určitě nesázejte na živé ploty. I kdyby byl nejhustší, pro zajíce není překážkou a řidší varianty, případně mladé a teprve vyrůstající živé ploty nejsou překážkou pro žádné zvíře. Mezi mechanické zábrany však neřadíme jen oplocení pozemku, ale i oplocení konkrétních stromků, především pak mladých sazenic. Oplotit lze totiž pouze je. A pokud jde o průběžnou obměnu starého sadu s polokmeny a vysokokmeny, není třeba kvůli několika novým stromkům jednou za několik let oplocovat celý pozemek. Pouze se vyhněte drátěnému pletivu či žiletkovým drátům, mohly by zvířatům ublížit. Dostatečně pevné drátěné pletivo v dostatečné vzdálenosti a výšce okolo sazenice určitě stačí. A opět platí, že je třeba takovou ochranu sazenic kotvit dostatečně hustě i k zemi. Existují i speciální chrániče, které se vyrábí z kovu nebo plastu (kovové jsou dražší, plastové mají kratší životnost). Instalovat lze i dřevěný plůtek. Pokud pak v zimě napadne silná vrstva sněhu, je třeba jej okolo vytvořených zábran odhazovat, jinak zábrany ztrácí svou funkci, zvířata se dostanou výš nad zábrany a okoušou mladé výhony shora. Zahrádkáři a sadaři též radí chytré řešení, totiž hustě zastrkat chvojí za pletivo a kolem korunek sazenic stáhnout do jakési koule. V případě ochrany před černou zvěří, čili nám dobře známými divokými prasaty, je třeba, aby plot měl betonový základ, byl do tohoto základu zapuštěn. Divočáci disponují značnou silou a přitom jsou stále drzejší. Například v Plzni již řeší i odstřel divočáků přímo ve městě. Město je prasaty doslova obleženo a ta si troufají stále hlouběji k centru. Na okrajových sídlištích a satelitech jsou divoká prasata zcela běžná. V jejich případě navíc nejde jen o naše výpěstky a zdravotní stav rostlin, nýbrž i o naše zdraví a životy. Ano, divoké prase dovede člověka za určitých okolností i zabít. A pronikání do obcí a měst za chutnými sousty dokazuje, že jsou to zvířata sebevědomá, a že se rychle zbavují plachosti. Jako ochrana kmínků funguje vápenný nátěr, nejen před střídáním mrazů a vysokých teplot, ale i před okusem zvěří. Vápno mnoha zvířatům nechutná. Do vápenné vody lze navíc přidat repelentní přípravek. Je však třeba natřít celé mladé stromky a ty větší do takové výšky, kam až zvířata mohou dosáhnout. Obzvláště zeravy, tisy a jalovce zvěři chutnají, čili živým plotem z některých druhů dřevin vlastně zvířatům poskytujeme potravu. A to zhoršuje zdravotní stav živého plotu. Kdo by však stavěl plot okolo plotu. Dvojí investice? Vyzkoušet je možné v tomto případě takzvaný pachový ohradník. Může jít o pěnu či barvu určitého zápachu, kterou nanášíme na konkrétní místa okolo zahrady. Prodávají se konkrétní chemické přípravky, které by měly do určité míry na rozdíl od vlasů, chlupů a moči opravdu fungovat. Nejdéle po několika měsících je však třeba nátěr obnovovat. Opravdu to funguje? Ultrazvuk lidské ucho neslyší, ovšem mnohem citlivějšímu sluchu mnoha druhů zvířat opravdu vadí. Ultrazvukové přístroje určené k plašení divoké zvěře stále vydávají vysoké tóny, které se v čase proměňují. Jednoduše proto, aby si zvířata na konkrétní zvuk nestačila zvyknout. Nejlevnější přístroje se prodávají na baterie, mohou však být i na solární pohon či zapojené do sítě. Více méně však mnozí zahradníci účinnost takových zařízení zpochybňují. I některé technologie se prodávají spíše proto, aby lidé ochraně věřili, než aby byla skutečná. A to jsme již zase u magie. Tentokrát ale marketingové a dotyčným zločinným čarodějnicím říkáme markeťáci. Smiřte se s tím, že mnohá zvířata se k nám dostanou snadno, vlastně kdykoli. A zřejmě u nás i jsou. Problémy s nimi pak musíme řešit přímo na svém pozemku, pokud je to třeba. Dozrávající třešně můžeme před špačky chránit sítěmi, zkusit lze i siluety dravců, na myši nastražíme jed či pastičky, se slimáky si každoročně lámeme hlavu a jde o boj takřka s větrnými mlýny. A když se kuna rozhodne vlézt k motoru našeho automobilu anebo do kurníku se slepicemi, také mnoho nenaděláme. Dostal jsem dokonce radu od jednoho chataře, že je prý dobré dát pod auto na noc pořádně velký starý budík, pořádně jej natáhnout a nechat hlasitě tikat. Magie nebo geniální finta? Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
