Kromě holého betonu bývají podlahy balkónů nejčastěji vydlážděné. Nebudeme se nyní zabývat balkónovými konstrukcemi z kovu, dřeva, případně s užitím silného a odolného skla, nýbrž tradiční betonovou konstrukcí či betonovým monolitem s hydroizolací. Důležitá je u těchto balkónů vždy vhodná skladba použitých materiálů a dodržení technologických postupů – a to jak při prvotní realizaci, tak při rekonstrukci a opravě. Jelikož holý beton je nasákavý materiál a balkóny nejsou shora kryté, nebo jen částečně (řady balkónů nad sebou zavěšené na stěnách bytových domů), vyžaduje i konstrukce balkónu hydroizolaci. A právě poškozená hydroizolace představuje největší problém. Analogicky samozřejmě platí to samé i pro lodžie, terasy (s výjimkou teras navazujících na budovu v přízemí opatřených terasovými prkny) a ploché střechy.Pokud je poškozena hydroizolace pod dlažbou a my vidíme při pohledu zdola na spodní části konstrukce balkónu mokré fleky, je třeba zasáhnout, jelikož vlhkost výrazně zkrátí životnost konstrukce. Původní dlažbu, která je k podkladu přilepena, musíme zničit, opravit (vyrovnat) podkladní beton a provést sanaci. Příprava podkladuNejprve vybereme vhodnou stavební chemii, při jejím výběru záleží na druhu podkladu a zatížení nosné konstrukce balkónu. Konstrukce musí být dostatečně pevná a soudržná. Podklad nejprve zbavíme všech starých nátěrů nebo starých dlaždic, nečistot, mastnoty. Poté řešíme rovinnost podkladu, odchylka od jeho rovinnosti nesmí přesáhnout 2 mm. Plochu srovnáme vyrovnávací maltou (stěrkou), nebo cementovým potěrem. Nesmíme také zapomenout na vyspádování plochy (voda musí stékat od stěn pryč). Pokud jde o pouhé lokální nerovnosti malých ploch, vystačíme si s vyrovnávacím cementovým tmelem. V dokončeném podkladu nesmí zůstat ani žádné trhliny – ty je možné odstranit dvousložkovým epoxidovým lepidlem, nebo polyesterovou pryskyřicí. Navíc je třeba trhliny vysponkovat, aby se dál nemohly rozšiřovat. Dalším možným postupem je nanesení vrstvy srovnávací malty či cementového potěru na původní dlažbu, nebo přímé nanesení nové hydroizolace na původní dlažbu. Záleží na konkrétním stavu plochy, proto je vždy dobré poradit se s odborníkem, byť se chceme pustit do opravy svépomocí. Pokládka nové hydroizolaceS původní materiálovou skladbou balkónu včetně vložené hydroizolace už nic neuděláme. Musíme proto na vyrovnaný betonový povrch položit novou vrstvu hydroizolace. Zásadní jsou samozeřejmě klimatické podmínky, za kterých na venkovní ploše pracujeme - teplota nesmí být nižší jak +5 oC, nesmí být nadměrné horko a nesmí ani pršet či foukat silný vítr.Jako hydroizolaci můžeme použít tradiční asfaltový pás či svařovanou PVC izolaci, ovšem vhodnější jsou speciální hydroizolační materiály - stěrky. Před aplikací hydroizolace podklad navlhčíme a poté použijeme hydroizolační stěrku, která musí být odolná, zcela vodotěsná, ovšem po vytvrdnutí také pružná a některé stěrky jsou i nehořlavé. Vrstva stěrky bude silná 2 mm. První vrstvou je mikrovrstva, v podstatě pouhý nátěr. Poté naneseme zubovou stěrkou 5 mm silnou vrstvu, kterou následně vyrovnáme hladítkem do rovinné a 2 mm silné vrstvy. Ovšem nejprve vtlačíme do této vrstvy po celé ploše síťovinu ze skelných vláken, která zvýší odolnost hydroizolace. Zvýšenou pozornost klademe na zpracování funkčních detailů, čili vnitřních a vnější rohů plochy balkónu a přechodů materiálů – především styk podlahy balkónu se stěnou. U stěny použijeme gumovou pásku, kterou do vrstvy stěrky zapracujeme. Gumovou pásku použijeme i u prostupů balkónem (třeba u zábradlí). Hydroizolační stěrku navíc musíme vytáhnout až pod sokl svislé stěny. Lepení dlažbyNejoblíbenější je mrazuvzdorná keramická dlažba s protiskluznou úpravou, ovšem lze použít i dlažbu betonovou, nebo třeba obkladový kámen – přírodní i umělý, který je vyroben z betonu. Další možností je terasu pouze vybetonovat a na povrchu upravit odolným nátěrem. Ať už se rozhodneme pro jakýkoli materiál, musí hydroizolační stěrka nejprve důkladně vytvrdnout. Pokud jsme se rozhodli pro dlažbu či jiný typ obkladu, musíme použít tmel stejné značky, jaké je použitá hydroizolace, navíc třídy S1 nebo ideálně S2 (rychletvrdnoucí a deformovatelný). Ta nejlepší lepidla na dlažbu přenesou délkové změny a pohyb v konstrukci způsobený vlivem kolísání teplot. Rychletvrdnoucí lepidlo vytvrdne po 3 až 4 hodinách, to běžné do cca 24 hodin. A pozor, tmel nanášíme zubovou stěrkou na podklad i rub dlažby. Pokud je již lepidlo vytvrdlé, pustíme se do spárování očištěných spár. Spárovací hmota musí mít nízkou nasákavost, nejvhodnější jsou pro venkovní použití materiály epoxidové. Nabízené jsou i spárovačky odolné i vůči plísním a výkvětům. Spárujeme gumovou stěrkou. Jestliže chceme pružné spáry, použijeme silikonový nebo polyuretanový tmel a na dno spár nejprve uložíme pružný provazec – tyto tmely se nesmí spojit s podkladem.Nakonec ošetříme všechny obnažené ocelové konstrukce antikorozním nátěrem.Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
