V zimě má většina pokojových rostlin podobné nároky, výjimku představují druhy, které se vymykají průměru, zlatému středu. Určitě vyžadují jinou péči rostliny kvetoucí v zimě a druhy, které k zimnímu kvetení nutíme oproti jejich přirozenosti. Zásadní výjimkou jsou také rostliny, které v zimě nejenže nehnojíme, ale vůbec ani nezaléváme. Obvykle jde o sukulenty, které prožívají ve svém přirozeném prostředí delší období sucha či právě zimního odpočinku. A mezi sukulenty rozhodně patří právě kaktusy. Jsou prominentní kastou sukulentního společenstva, výhradně americkou mafií vyzbrojenou až po zuby. Ano, opravdu všechny kaktusy pochází z amerických kontinentů. Když pak dojde k zázraku vykvetení, je to jako by si po zuby ozbrojený indián nasadil čelenku z pestrobarevného peří. A ejhle, další květ, další, ona už je z toho pořádná tlupa indiánů, ozbrojená výprava na lupu koní. Že jsou něžné čelenky květů matoucí a nebezpečně konejšivé pochopí každý, kdo se chce dotknout, většinou se popíchá o trny, evoluční pozůstatky listoví. Anebo jinak, podívejte se na dikobraza či ježka stočené do klubíčka. Dokonalé kaktusy! Vyzdobit mašličkami květů a napálit souseda! Vraťme se však o úroveň výš, k pokojovým rostlinám jako celku, tedy všemu, co pěstujeme v teple v květináčích a pouze v létě případně letníme venku. Předně jsou všechny pokojové rostliny víceleté, respektive dlouholeté až věkovité. Mezi nejvěkovitější pak řadíme bonsaje, což jsou však ceněné miniatury dřevin mistrného řezu, které nyní vynecháme. Právě v zimě většina pokojových rostlin odpočívá, jsou ve vegetačním útlumu. Tedy alespoň by měly být, často však nemohou. Některé exempláře pak dokonce i ztrácí listí, ano i mezi pokojovkami najdeme druhy opadavé, byť jsou vlastně výjimkou (například některé druhy žakarandy). Zima je pro pokojové rostliny obdobím stresovým a zcela bez úhony ji přečkají pouze silní a zdraví jedinci. Rostliny se předně musí vypořádat s nedostatkem světla. Jak s jeho nižší intenzitou, tak krátkou dobou dne. Poté se musí vypořádat s naší nadměrnou péčí, která není v zimním období vůbec žádoucí. V zimě kolem pokojovek raději opatrně chodíme, v suchých bytech rostliny především rosíme na list (pozor, některé druhy rosení vyloženě nesnáší), zaléváme však méně a většinou vůbec nehnojíme. Případně nejvýše jednou za měsíc a opravdu jen mírně. Musíme respektovat reakci rostlin na nedostatek světla, totiž vegetační útlum. A kdo odpočívá, nepotřebuje tolik jíst a pít. To platí pro lidi i rostliny. Zimní obžerství se u lidí projeví zvýšením hmotnosti a zhoršením kondice, u rostlin rovnou uhynutím. Zimní období pokojových rostlin začíná zpravidla tím, že je přestaneme letnit, tedy vrátíme zpět do tepla, abychom je ochránili před chladem. Obvykle jde o druhy exotického původu pocházející z teplejších oblastí, které nejsou schopny venku naše zimy přežít. Pěstitel pokojových rostlin je především pěstitelem teplomilných exotů. Přechod do bytu musí být po letnění co nejméně násilný. Určitě proto letnění ukončíme dříve, než se výrazněji ochladí, o prvních mrazících nemluvě. Mráz sice nemusí vaše rostliny vyloženě spálit, způsobí jim však silný stres. A především tropické druhy pak mráz nesnesou vůbec. Pokles nočních teplot k pěti stupňům Celsia je jasným signálem, že letnění definitivně končí. Pro choulostivější druhy platí to samé již při teplotách 10 oC. A některé tropické skvosty dokonce nesnesou celoročně teploty nižší jak 20 oC. Když rostliny vracíme do interiéru, očistíme je včetně nádob a podmisek. My si přece taky zouváme boty a naše první cesta vede do koupelny, abychom si umyli ruce, případně rovnou do sprchy. Očistíme a omyjeme proto zvenčí květináče i podmisky a rostlinám otřeme listy, případně je rovnou osprchujeme. Také zkontrolujeme, zda si na rostlinách nepřenášíme do bytu škůdce. Rozšířili by se i na jiné. A pozor, na podzim zásadně nepřesazujeme, necháme rostliny pěkně odpočívat, kořínků se ani nedotkneme, přesazování je činností jarní. Odstraníme však suché listy a poškozené výhony, případně můžeme vyměnit svrchní část substrátu. Pak obvykle vybereme nejsvětlejší možné místo v bytě, kam rostliny postavíme. Dobrý zdravotní stav rostlin v zimě je znakem vhodné péče ve vegetačním období. A právě takoví jedinci mají šanci přežít zimu bez újmy. Přiměřenou zálivku, hnojení, vhodné světelné podmínky, řez, přesazování, odstraňování poškozených částí a ochranu před škůdci rostliny ocení svou dobrou kondicí. Pokojové květiny se v interiérech také vytahují za zdrojem světla, což deformuje jejich růst, proto je vhodné pravidelné otáčení květináčů. Ovšem s výjimkou rostlin, které nasadily na květ (vánoční a velikonoční kaktusy, gardénie, kamélie a jiné), květní poupata by jim mohla opadat či zaschnout.Po celou zimu zaléváme jen mírně, u některých druhů je třeba nechat substrát před další zálivkou proschnout. Hnojení omezíme na minimum, případně nehnojíme vůbec, samozřejmě s výjimkou rostlin v zimě kvetoucích. Teplota v interiéru by neměla být příliš vysoká, stabilních cca 20 až 22 oC přes den a o něco nižší teplota v noci vyhovují většině pokojovek. Přesto je dobré mít v bytě chladnější světlé místo pro rostliny, které v době vegetačního klidu teplo vyloženě nesnáší. Třeba nevytápěná či jen mírně přitápěná zimní zahrada je opravdovou výhrou. Dokonce i některé kvetoucí rostliny nesnáší teplo, třeba bramboříky. Tradičně se dříve pěstovaly v meziprostoru dřevěných špaletových oken. Co se týká teplot, jde navíc ještě o jednu věc. Bez snížení teploty vlastně ani nemůžeme o období vegetačního klidu hovořit. Rostliny si nemohou dostatečně odpočinout. Teprve když v zimě dovedeme většině z nich poskytnout teplotu okolo 15 oC, odpočinou si. A to se každoročně projeví na jejich lepším zdravotním stavu, vitalitě i životnosti. Především v suchých a přetápěných bytech skutečné období vegetačního klidu nemůže nastat a my své rostliny postupně jen umořujeme, zabíjíme. Navíc platí, že čím vyšší je teplota v místnosti, tím více rostliny potřebují zálivky. V přetápěných bytech proto rostliny s každou zálivkou stále nutíme k co nejvyššímu výkonu. Pokud bychom nezalévali, uschnou, když zaléváme, nemohou si odpočinout. Suma sumárum, většina pěstitelů svým pokojovkám období vegetačního klidu neumožní a často ani nemůže, aniž by to bylo na úkor jejich vlastního pohodlí. Tedy tepla. V suchých bytech je dobré kromě rosení rostlin zvlhčovat vzduch. Tím nejednodušším jsou široké podmisky s vodou naplněné kamínky, na které postavíme květináče. Voda se odpařuje, načež vlhkost stoupá vzhůru právě okolo rostlin. Kamínky přitom zamezí podmáčení kořínků, při zalévání přebytečná voda z květináčů odteče. Rostlinám také pravidelně otíráme listy vlhkým hadříkem, případně je rovnou sprchujeme, aby prach nezhoršoval jejich schopnost dýchání. Pravidelně také odstraňujeme schnoucí a poškozené části rostlin. Byť jsou pokojovky většinou stálezelené, k obměnám materiálu u nich také dochází, žádný list není na světle božím navěky. A usychají i některé výhony. Pokud pak větráme, děláme to pouze okny, na jejichž vnitřních parapetech nejsou žádné rostliny. Chladný, mrazivý vzduch a průvan by jim mohly vážně ublížit. Rostlinám se také příliš nezamlouvá horký vzduch proudící od radiátorů, někdy je to doslova podobné fenování, horký vzduch stoupá vzhůru a bohužel jsou radiátory většinou umístěné právě pod okny. Mnohé rostliny to snesou, ale nejde rozhodně o ideální stav. Navíc s sebou horký vzduch nese i nízkou vzdušnou vlhkost. A nyní babo raď, jak se lidově říká. Kam tedy květináče s pokojovkami dát, když ne na vnitřní okenní parapet oken, kterými větráme a oken, pod kterými jsou radiátory? Obvykle pomohou různé regály, případně dokonce celá květinová stěna, která přepaží část místnosti, tedy stěna z regálů určených pro pokojovky. Mnozí z nás ale rostliny na okenních parapetech nechávají a přesto prospívají. S citlivějším přístupem k větrání i topení a při dostatečném přesahu okenního parapetu nad radiátorem to nebývá problém. Největší potíže přináší obvykle nízká vzdušná vlhkost a ve spojení s častým přesycháním substrátu. Způsobuje usychání listů a rostliny jsou oslabené a náchylnější na napadení škůdci. Sucho a teplo škůdcům navíc náramně vyhovují. Případné napadení škůdci pak musíme odhalit včas, aby mohl být postřik vhodnou chemií účinný. Kromě sucha je pro rostliny nebezpečné také přemokření, kdy začnou uhnívat kořínky a plísně dokonají dílo zkázy. Pokud na rostlinách najdeme škůdce a rozhodneme se k postřiku, volíme raději přípravky ekologické, jejichž vdechování nám nemůže způsobit zdravotní potíže. Vhodné jsou vizuální lapače, kdy konkrétní škůdci reagují na konkrétní barvu lepové desky, přitahuje je, láká. Nejčastěji je to barva žlutá a světle modrá. Na žlutých lepových destičkách najdete nalepené molice, mšice a smutnice, na modrých třeba třásněnky. Podle lapačů též výborně poznáme míru napadení rostlin a snadněji se rozhodneme pro případný postřik. Existují univerzální ekologické přípravky, které jsou účinné na mnoho druhů škůdců (mšice, molice, červce, smutnice, třásněnky a dokonce i puklice včetně jejich vajíček). Ze všeho nejobtížnější je přitom právě likvidace puklic. Jsou totiž chráněné ochranným voskovým štítkem, který brání pronikání přípravku ke škůdcům. Puklice prostě musíme mechanicky sbírat stejně jako to děláme v případě brambor a amerického brouka, tedy mandelinky bramborové. Navíc je třeba otírat rostliny štětečkem máčeným ve slabém roztoku lihu, čímž omyjeme mladší vývojová stádia škůdce. Při opravdu masivním napadení puklicemi (ale i i jinými škůdci) nám pak často nezbude nic jiného, než nejpostiženější rostlinné jedince zlikvidovat.Kromě škůdců jsou pro rostliny nebezpečné i houbové choroby. Nejčastěji jde o padlí, které se projevuje nápadnými moučnatými povlaky na listech. Fungovat by mohl biologický postřik na bázi minerálních olejů, při silnějším napadení se však nevyhneme agresivnějšímu postřiku především měďnatým přípravkem. Vždy jsou ideální přípravky bez ochranné lhůty, které jsou nezávadné pro lidi i domácí zvířata. V každém zahradnictví a květinářství vám ochotně poradí. Je také třeba si dát pozor při nákupu nových rostlin na nemocné a škůdci napadené jedince, jde o nejčastější způsob, jak si domů houbové choroby a škůdce zavlečeme.I s řezem pokojových rostlin je lepší počkat až na jaro, pokud jej konkrétní druh potřebuje, ale třeba ibišky můžeme řezem omladit už po Vánocích. Bohatě nám díky tomu pokvetou již v předjaří. A kaktusy? Kaktusy mají společný nejen americký původ, ale také mnohé vlastnosti. Například schopnost zadržovat vodu, maximálně se bránit jejímu výparu, ale též ochránit sebe samé před okusem zvěří. A společný mají též fakt, že se v období vegetačního klidu vůbec nezalévají a nehnojí, navíc vyžadují o dost nižší teploty, než nabízí naše vytápěné interiéry. Potřebují pouze dosti světlé a suché stanoviště a teploty okolo 12 oC. Pokud se u konkrétních kaktusů v zimě objeví škůdci či hniloba, musíme je oddělit od ostatních a použít speciální postřik. Nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo poškození celé kaktusářské sbírky. A to by byla učiněná tragédie. Na konci zimního období můžeme začít kaktusy přesazovat, pozor však, většině zdravých jedinců stačí přesazení jednou za 2 až 3 roky. Častější manipulace s kořínky by rostlinám ublížila, rostou pomalu a spíše do šířky. Proto také volíme spíše širší a nižší (mělčí) květináče. Dno nového květináče je třeba naplnit drenáží, na ni nasypeme trochu substrátu určeného pro kaktusy, poté jednou rukou přidržujeme rostlinu, kořínky opatrně rozprostřeme a obsypáváme. S rostlinou i kořínky manipulujeme obezřetně, důvody jsou dva, za prvé nesmíme kořeny poškodit a za druhé se nesmíme poranit o trny. Nakonec na substrát shora mírně přitlačíme a provedeme zálivku teplou vodou. Je hotovo. Rostlinu umístíme na světlé a teplé stanoviště a po dobu nejméně 14 dní ji již nezaléváme. Po zhruba až půlročním vegetačním klidu jsou kaktusy odpočaté a připravené na novou sezónu. Některé kaktusy začínají nasazovat květní poupata dokonce již brzy na jaře. Pro rychlejší probuzení je poprvé vždy zalijeme teplou vodou. A pokud jsme rostliny nezimovali na světle, musíme je zpočátku přistínit. První kontakt s prudkým sluncem by je mohl popálit. Přesazené a probuzené by měly být kaktusy nejpozději v dubnu. V květnu a červnu pak obvykle vykvétají. Během kvetení, respektive od násady květních poupat, zaléváme jednou týdně ráno anebo večer. V červenci a srpnu pak následuje letní stagnace kaktusů, kdy dokvétají a přestávají růst. Za největších veder přitom omezíme zálivku. Kopírujeme tím přirozené podmínky kaktusů v přírodě. Na zimu se kaktusy začínají připravovat v září a říjnu, přičemž do konce září končíme s jejich letněním. V závislosti na aktuálním počasí někdy i dříve.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
