Na pěstování mandevily si přitom mohou troufnout i začátečníci, jelikož jde o poměrně nenáročnou balkónovou rostlinu. Je však třeba myslet na její zimní ubytování, protože mráz nesnese. A jelikož jde o rostlinu popínavou, měli bychom jí také popřát oporu. Pnout se po ní bude ochotně a o to lépe poroste. Nejčastěji najdete na pultech obchodů druh Mandevilla splendens, mandevilu však koupíme i pod názvy M. sanderi a M. Amoena. Dokonce již dnes není problém si koupit krásně rozkvetlé rostliny uvázané k opoře. Někdy jsou mandevily též prodávané pod svým starším jménem dipladenia. Mandevila (Mandevilla) je rostlinným rodem z čeledi toješťovité (Apocynaceae). Mezi mandevilami najdeme kromě polodřevnatých lián i byliny a keře. Vždy však mají nápadné nálevkovité květy různých barev. Rod zahrnuje cca 120 druhů a je rozšířen ve Střední a Jižní Americe (od Mexika a Karibských ostrovů až po Argentinu, největší počet druhů roste v horách východní Brazílie a v Andách). Listy mají mandevily jednoduché, vstřícné a nebo přeslenité, palisty jsou redukovány na množství čárkovitých segmentů. Květy jsou poměrně velké, uspořádané v úžlabních a nebo řidčeji vrcholových hroznech, případně vrcholících. Mandevila má tu vlastnost, že zkracováním výhonů zhoustne, až se z ní stane krásná kvetoucí stěna. Navíc můžeme sesadit více různě zbarvených odrůd. Nejrozšířenější je na našem trhu červená barva květů mandevily, sehnat však lze různě kvetoucí exempláře (růžové, žluté, bílé). Kromě krásných květů toto rostlina zaujme i poměrně velkými, sytě zelenými listy (až 20 cm v průměru), díky kterým působí velice svěžím dojmem. Trubkovité zvonky květů mandevily dosahují v průměru velikosti od pěti do deseti centimetrů. Pokud se o svou mandevilu a případně i její sourozence správně postaráte, budou na svém místě ozdobou až do podzimu a budou zde poutat pohledy každého, kdo je spatří. Tato bujně rostoucí liána se dovede vyšplhat do výšky až tří metrů, pro takové výkony však vyžaduje dostatek živin, vody a sluníčka. A také dostatečný prostor pro svůj kořenový systém. Malým květináčem ji nepotěšíme.Určitě rostlinu vysaďte do nádoby o dosti větší, než v jaké jste si ji zakoupili. Na dno nádoby uložte drenáž a zvolte substrát pro balkónové rostliny. Případně lze zvolit i substrát složený ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy. Rostlinu pak pravidelně přihnojujeme tekutým hnojivem s vyšším obsahem fosforu, případně použijeme plná tekutá hnojiva určená pro balkónovky. Pravidelné přihnojování pomůže vybudovat mohutný kořenový bal a silné a bohatě kvetoucí nadzemní výhony. A pozor, jakmile se růst a kvetení rostliny zastaví, opět vyžaduje přesazení do větší nádoby. Její kořeny jsou totiž velmi náročné na prostor. Ideálním stanovištěm je pro mandevilu polostín a bezvětří, celodenní plné slunce jí tolik nevyhovuje. A ani vítr jí neprospívá, jelikož by mohl rostlinu polámat, poškodit květy i listy. Jinak ale snese bez potíží vysoké teploty. Čili například zasklená terasa jí bude zcela vyhovovat. Snese dokonce i sucho, ale jen dočasné a ne opakovaně. Na sucho reaguje většinou pouze zpomalením růstu a menší násadou květů, jakmile rostlině navrátíme normální podmínky, tedy ji zase pravidelně zaléváme, pokračuje ve svém růstu i kvetení. Jako květináč je ideální nádoba samozavlažovací, určitě pak velká a hlubší. Na tvaru (půdorysu) nádoby již nezáleží.Pokud nechcete nechat mandevilu pnout a máte květináč kam zavěsit, můžete ji pěstovat i jako převislou, mírně zaštipovanou. Počítejte však s tím, že bude náchylnější na působení větru. Před zimou je třeba rostlinu sestřihnout a omezit zálivku. Ve své domovině roste jako trvalka, proto v teple zimu přežije snadno, nejde o letničku. Pěstovat ji dokonce můžeme i jako pokojovou rostlinu, je ale potřebné rosení na list a vytvoření prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí.Mandevilu zazimováváme jakmile klesnou venkovní noční teploty k deseti stupňům Celsia. Je opravdu velice teplomilná, snese jen o něco větší chlad než například choulostivé okurky. K zazimování si vystačíme s chladnější chodbou a nebo nevytápěným pokojem, pomůže i skleník s teplotou okolo sedmi stupňů. Aby rostlina v zimě nezabírala příliš místa, je dobré ji sestřihnout. Omezením zálivky jí pak připomeneme období vegetačního klidu. Zaléváme vlastně pouze v případě, že již začne svěšovat listy. Pozor však, kořeny mandevily jsou v chladu náchylné k zahnívání. Zálivka prostě musí být velice rozumná, přelévání v době vegetačního klidu velmi škodí. Ani opad listů není pro tuto rostlinu katastrofou. Stejně nás na jaře čeká radikální sestřih, který nastartuje růst. A že právě mandevila snáší řez velice dobře stejně jako třeba mučenka. Pozor však na jedovatý latex, mohl by nepříjemně podráždit vaši pokožku a nebo třeba oči. Mandevilu navíc množíme z řízků, které získáme právě při jarním řezu (řízků vrcholových i stonkových). Stačí pouze po řezu upravit délku řízků na cca 8 centimetrů a nechat ve vlažné vodě vyplavit prýštící latex. Řeznou ránu poté smočíme ve stimulátoru a řízky zapíchneme do čistého perlitu a nebo do směsi z jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu písku. Žádoucí je, aby byly řízky odzdola v teple a aby měly vyšší vzdušnou vlhkost. Napíchané řízky proto přikryjte sklem a nebo fólií, jen občas vyvětráme, aby se nemnožily plísně. Důležité je udržování přiměřené vlhkosti substrátu. Nejčastějšími škůdci mandevily jsou molice, puklice a červce, jinak jde o rostlinný druh doslova extrémně zdravý a odolný. Netrpí houbovými ani plísňovými chorobami a ani virózami. Proti molicím můžeme použít postřik Mospilan v silnější koncentraci a v tři týdny opakovaných intervalech. Proti puklicím a červcům je pak důležité zasáhnout včas, pokud se již přemnoží, čeká nás „radikální kadeřnický zásah“, výměna zeminy a postřik. A přesto se mohou ochranná opatření minout účinkem.
