Ořešák královský čili vlašský (Juglans regia) je původním druhem v Asii a snad i v jižní Evropě, především na Balkánu. Jisté to ale není, může zde být pouze zdomácnělý. Jde o jednodomý strom s jednopohlavními květy, který je větrosnubný, cizosprašný, částečně samosprašný, i samosprašný. Samčí květy mohou na jednom stromě kvést dříve než samičí (proterandrie) a samičí naopak dříve než samčí (protogymie), ale i současně (homogamie). Květům ořešáku se říká jehnědy a právě z nich se později stanou olejnaté plodyOřešák vyžaduje především vhodné místo, kde dobře poroste a bude bohatě plodit. Tento strom postupně vyroste až do impozantních rozměrů do výšky i šířky, v dospělosti může dorůst výšky i přes 20 metrů, trvá to však velice dlouho. Pokud jej například vysadíte po narození svého potomka, dočká se impozantního stromu až ve stáří. Pro své rozměry se ořešáky vyloženě nehodí do malých zahrad. A pozor – nesnáší suché stanoviště, suché půdy, nejlepší je vysadit jej nad pramen (či alespoň poblíž pramene) a určitě do zeminy vlhké a prodyšné, ovšem na prosluněné místo s dostatkem prostoru okolo sebe. Zde bude ořešák pánem a stane se dominantním solitérem zahrady. Nad pramenem bude ořešák hojně plodit a zároveň bude dobře růst i tráva pod ním, které ale může dělat problém značné zastínění. Proto ji mohou nahradit půdokryvné rostliny s nižšími nároky na světlo (rostliny stínomilné). Jak množit ořešákOřešák lze vypěstovat ze semenáče (semenáč vypěstujeme z plodu) a lze jej též roubovat. Ovšem v obou případech nemáme dobrý výsledek zaručen. Roubování se totiž odborně provádí za vysokých teplot (až ke 30 oC), v temné místnosti a při absolutní vzdušné vlhkosti. Při těchto podmínkách se roub nejprve vkládá do vlhkých, zahřátých pilin. A takové podmínky můžeme doma simulovat jen těžko. V případě semenáčů vypěstovaných z plodu se zase prvních ořechů dočkáme až za 10 a více let (běžně i 15 let a více). A při první sklizni pak můžete zjistit, že plody semenáče vůbec nejsou totožné s plody mateřské (mateční) rostliny. Proto je nejlepší pořídit již vzrostlou sazenici, prostě menší stromek vypěstovaný zkušeným ovocnářem. Tento stromek vysadíme na vhodné stanoviště (viz výše) do dostatečně velké jámy (v závislosti na velikosti kořenového balu). Ořešák je ideální vysadit na začátku podzimu, kdy jsou již teploty nižší, ale též je dostatečně vlhko a do zimy se v půdě chytnou kořeny. Ovšem výsadba je možná i na jaře, přičemž stromy vysazujeme 10 až 12 metrů od sebe a od jakéhokoli jiného stromy či překážky (např. budovy, plotu, …). Navíc platí, že roubované odrůdy plodí výrazně dříve než semenáče a snáze pro ně najdeme v zahradě místo, protože vytvářejí o něco menší koruny. Jsou přitom úrodnější a dříve nastupují do plodnosti. Jak vybrat odrůdu ořešáku královskéhoOřešák královský se dělí především podle typu plodů na papíráky, polopapíráky a kameňáky, ale i křapáče, hroznovité kameňáky, hroznovité polopapíráky a ořešáky červenojádré. Polopapíráky jsou středně velké, snadno se loupou a vydrží déle. Papíráky jsou velice často děravé a plesnivé a vydrží jen do konce roku, proto se k pěstování nedoporučují. Kameňáky jsou pro změnu plody velice tvrdé a malé a vydrží nejdéle. Ovšem jejich výnos je nižší. Běžný strom s polopapíráky může plodit i 70 kg ořechů ročně. Nejdéle nám plody vydrží, pokud vyloupané ořechy uskladníme v mrazáku. V našich podmínkách se nejlépe osvědčily později rašící odrůdy (např. 'Mars' a 'Jupiter'), které nepoškodí přízemní mrazíky. Pozdnější jarní mrazíky často způsobují neplodnost ořešáku v dané sezóně. Velké plody nabízí např. odrůdy polopapíráků 'Apollo' (vejčité plody s velkým jádrem, skořápka málo zvrásněná), 'Jupiter' (šedohnědé plody, skořápka jemně zvrásněná), 'Lake' (vejčité až oválné plody, skořápka téměř hladká), 'Mars' (oválné plody s výraznou špičkou, skořápka slabě zvrásněná) a 'Seifendorf' (kulaté plody se světle žlutým jádrem), středně velké plody např. odrůdy polopapíráků 'Sychrov' (oválné plody se slabou skořápkou) a 'Saturn' (vejčité plody s hladkou a pevnou skořápkou). Řez ořešákuJednou za čas je třeba ořešák pořádně prořezat, nejlépe na jaře po vyrašení pupenů, kdy se již zazelenaly listy. V létě pak pouze zkracujeme překážející větve. Ořešák prořezáváme tak, že se zbavujeme mladých neplodících výhonů, které by strom zbytečně vysilovaly. Ovšem řezat lze i starší větve. Ty nejprve zkrátíme na jeden matr a poté až opatrně seřízneme až u kmene stromu, přičemž řežeme zdola směrem vzhůru, aby nebyl řez u kmene naštípnutý. Řez nakonec vždy potřeme štěpařským voskem a nebo hustou, vodou ředitelnou barvou. Zamezíme tak onemocnění stromu.Řez je samozřejmě spojen i s tvarováním koruny mladých stromů. Sazenici si dnes téměř výhradně koupíte v podobě špičáku - nerozvětveného kmínku s vrcholovým pupenem, který tvoří menší koruny. Korunku pak zakládáme ve výšce cca 150 až 210 cm nad zemí, jelikož větve se později svěsí a ležely by až na zemi, pokud by byla koruna příliš nízko. Po založení koruny pěstujeme ořešák po dobu prvních tří let jako volně rostoucí s terminálem a se čtyřmi až pěti základními větvemi. Až po třech letech následuje další prořezání. Co s listy ořešákuOpadané listí ořešáku můžeme kompostovat a nebo spálit, pokud však daná obec pálení listí povoluje. Kompostované listí ořešáku zase dlouho tleje – až do jara příštího roku a snadno je napadené houbovými chorobami, které jsou přenosné na další rostliny. Především jde o Gnomonii (hnědnutí listů) a nebo Xantomonas (bakteriální skvrnitost listů). O co více máme problémy s likvidací listí ořešáku na podzim, o to více užitku nám listy poskytují v sezóně. Listy ořešáku můžeme léčit rány a oděrky (působí dezinfekčně a protizánětlivě a podporují hojení). Koupel z tohoto listí zase pomáhá proti pocení nohou, kožním plísním, ekzémům a akné. Listy však lze využít i při nachlazení a zánětech v krku a při průjmech. Říká se, že zdravé jsou i ořechy – například spolu s včelím medem jsou doporučovány pro posílení nervů. Obsahují ale značné množství tuků a tedy přímo odporují pokusům o diety. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
