O písku pod švestkami nepíšu náhodou, od svého dětství až dodnes si totiž doma nepamatuji jiné místo, kde by byl písek skládán. A to šlo o více různých bydlišť. Švestky jsou pro písek zřejmě jakýmsi magnetem, respektive pro ty, co jej přivezou či objednají. Když jsme byli malí, na pískoviště jsme v době zrání švestek nemohli, protože by nás pobodaly vosy. A ono by to vlastně nebylo jiné ani pod hrušní či třešní. Pod ovocné stromy prostě nepatří nejen pískoviště, ale písek vůbec. Když jsme použili písek ležící po švestkami při omítání stěn, brzy se na omítce objevilo mnoho drobných plesnivějících míst. Krve by se ve mně nedořezal, kvůli plísni jsme omítky osekali a dělali nové vápenné. Vzal jsem tedy do ruky šroubovák a do jednoho z těch míst zavrtal. Ven vykoukla švestka. Takto jsme jich postupně odstranili něco okolo stovky a drobné otvory zamázli štukem. Nechat si ve stěně kvasit hmotu na slivovici opravdu nemá žádný smysl. Pod ovocné stromy písek nepatří, pokud ale zakládáte dětské pískoviště, nějaké přistínění se rozhodně hodí. Už jen proto, aby vám po pískovém dobrodružství děti z horka neonemocněly. Na veřejně přístupných hřištích je pískoviště něčím stejně nepostradatelným jako kolotoč, skluzavka a houpačka. Výrobci dětských herních atrakcí se předhánějí v nápadech a tvůrčích roztodivnostech, klasika je ale klasika. Ta prostě neomrzí. Na pískovišti si hráli naši prapředci stejně jako my sami a dnes i naši potomci. A přiznejme si, že i nám dospělým, kteří prošli školou pískoviště, se s našimi potomky u pískoviště líbí. Rádi písek zvlhčíme vodou, uplácáme bábovičku a popojedeme s nějakou tou těžkou stavební technikou. Určitě vedou bagry. O prázdninách jsme u babičky na pískovišti pod švestkou rádi stavěli tunely a sázeli se, kdo proleze tím nejtenčím, aniž by se tunel zbořil. Vždycky vyhrál kamarád z dětství, kterého jsme přezdívali Rejsek. Jednoduše proto, že kam strčil nos, tudy prolezl, tak byl malý a hubený. A nos měl špičatý. Prostě vždy vyhrál. Byť jsme proti němu neměli nikdy šanci, rádi na to vzpomínáme dodnes. A té vody, co jsme museli vždy nanosit, aby písek byl dost vlhký a držel lépe pohromadě. Do této kategorie pak patří také stavění hradů s mohutnými hradbami a příkopy naplněnými tekutinou. Nekonečná zábava pobývání na písečných plážích. A jedno již, zda u rybníka, řeky či moře. Však nás dodnes na plážích zaujmou kromě polonahých krásek především ty hrady. Byť brzy po dokončení stavby zmizí, jsou vlastně nesmrtelné. Stále vznikají a zase zanikají. Časosběrný snímek pláže by se vlastně stal historií vznikajících a zanikajících opevnění. Pískoviště má jednu skvělou vlastnost, jen těžko se zde děti poraní. To jedině, že by se začaly navzájem mlátit lopatičkami, kyblíčky a autíčky anebo násilím rvaly jiným písek do úst, aby je zadusily. Ne, takové věci se příliš často nedějí a pískoviště jsou obvykle nejbezpečnějším možným místem, kam své děti na chvíli uklidíme, abychom měli klid. A když pak máme takové pískoviště ve své zahradě a vidíme na něj z oken kuchyně a obýváku, pískoviště nám často doslova rozváže ruce. Pískoviště není dobré umisťovat na plné slunce, alespoň částečný stín je nezbytný. Najít však takové místo v zahradě by neměl být problém, případně lze nějaké to přistínění vyřešit stavebně či pěstitelsky. Velmi efektně vypadají dlouhé vrbové pruty zapíchnuté do země a ohnuté nad pískovištěm. Vrbové pruty ochotně zakoření, pokud jim poskytneme dostatek vody, a když se pak každoročně zazelenají, vytvoří na malém pískovišti stín. Stačí však i jen přistínění plůtkem, treláží, stěnou a nakonec pomůže i velký slunečník, přičemž dětem dáme na hlavičky kšiltovky. Vhodné místo tedy není až tak důležité volit s ohledem na stín, ale s ohledem na náš výhled na pískoviště. Pokud nechcete děti pořád jen hlídat, čímž jste omezeni při své práci, je dobré vidět na pískoviště z okna kuchyně a nejlépe i z obýváku. U novostaveb to nebývá problém, protože je již standardem propojení hlavního obytného prostoru s kuchyní a jídelním koutem. Navíc je odsud většinou umožněn i vstup na zahradu přes terasu, takže máme děti stále kousek od sebe. Pletivový plot navíc můžeme za pískovištěm třeba zakrýt rohoží, případně dosti hustou sítí apod. určitě se ale vyhněme vlhkým a tmavým místům zahrady, stejně jako hůře přístupným koutům. Pískoviště si můžeme zakoupit již hotové i s krytem, dřevěné či plastové. Ale aby se děti na pískovišti cítily opravdu dobře, mělo by být větší. Stačí k tomu vlastně jen 4 hranoly, které zatlučeme do země a 8 dobře ohoblovaných a impregnovaných fošen. Plocha cca 2 x 2 metry čtvereční pak bude dostatečně velkorysá i pro dvě a více malých dětí. Dobré je též vykopat mělčí jámu a pískoviště tak vlastně zapustit do země. Podklad stačí pořádně udusat, načež zajistíme, aby byly dřevěné či dřevoplastové výplně i pod úrovní terénu. Nakonec na vytvořené pískoviště navezeme písek a vymyslíme, jak budeme plochu zakrývat, aby se nestala oblíbeným kočičím a psím záchodem. Bohužel jde o nejčastější důvod nezbytné pravidelné výměny písku v pískovišti. Pokud stavíte či rekonstruujete a písek stále potřebujete, není to problém, když už ale máte hotovo, nezbývá nic jiného, než starý písek vždy poházet rovnoměrně po trávníku. Další možností je založit na vhodném místě menší plochu na ukládání starého písku z pískoviště, načež jej pak můžeme v budoucnu využívat pro různé účely.Pískoviště zapuštěné pod úroveň terénu má ještě jednu přednost, vstup na pískoviště nebude pro děti nebezpečnou překážkou, obednění bude jen nízké a přesto bude na pískovišti dostatečně silná vrstva písku. Kromě udusání plochy můžeme podklad pod pískem také vydláždit a to jednoduše tak, že třeba zámkovou dlažbu uložíme do písku. Podklad tak bude dostatečně propustný a písek bude po deštích moci prosychat. Nejhorší by bylo vytvořit bazén, kde se nám bude držet voda. Plochu budoucího pískoviště si jednoduše vyznačíme 4 kolíky a provázky, poté vykopeme cca alespoň 20 cm hlubokou jámu, do jejíchž rohů zatlučeme hranoly tak, aby bylo možné po jejich vnějším obvodu zasunout prkna. Obednění nad povrchem terénu pak k hranolům přišroubujeme. 16 šroubků a je hotovo. Ještě před instalací bednění je však třeba prkna či fošny impregnovat, pokud použijeme dřevěný materiál. Ještě účinnější ochranu, než je impregnace, zajistí dřevu olej, lak či barva. Pískoviště může být pěkně barevné, pokud na jednotlivá prkna vystřídáme třeba základní syté barvy – červenou, zelenou, žlutou a modrou. Častý bývá okolo pískovišť horní rantl, na který si děti mohou sednout, případně vyskládat hračky, není ale nezbytný. Jednoduše ohraničená plocha pískoviště stačí. Ohraničení je důležité proto, aby se písek tolik neroznášel po okolí.Na udusanou anebo vydlážděnou plochu navezeme písek a jako zákryt stačí používat i dostatečně hustou síť. Ta nebude lákat čtyřnohé domácí mazlíčky k vykonávání potřeby, rádi totiž své výměšky do písku zahrabávají, obzvláště kočky. Další možností zákrytu je jednoduché řešení z tenčích a lehčích prkének přišroubovaných k sobě do podoby jakési prkenné sítě. I tato překážka bude pro zvířata dostatečná, tedy pokud budou mezery mezi prkny tak široké, aby jimi zvířata neprolezla. Jelikož je třeba písek zvlhčovat, aby lépe držel pohromadě, déšť nám vůbec nevadí, naopak se bude dětem s pískem po dešti lépe pracovat. Kryt nepotřebujeme kvůli ochraně písku před deštěm, ale výhradně jako ochranu před zvířaty. A aby nám kryt nestrhl vítr, je dobré vymyslet nějaké alespoň jednoduché úchyty. K ohraničení pískoviště ze stran můžeme použít také vegetační tvárnice, betonové ztracené bednění, pravidelně otesané kameny, plné cihly, betonovou dlažbu, palisády různých materiálů (velmi vhodné a rychlé řešení). Podle typu konstrukce a materiálů se samozřejmě bude odvíjet i založení pískoviště – palisády kotvíme do země, cihly, kameny a tvárnice ukládáme na beton či alespoň štěrk a podobně. Určitě je vhodné sladit řešení pískoviště se zahradní architekturou. Pokud v zahradě převažuje kámen, je vhodné o něm uvažovat i v tomto případě, pokud převažuje dřevo, není důvod váhat apod..Sečteno podtrženo, při realizaci pískoviště se můžete stát truhlářem, konstruktérem i stavařem, záleží jen na zvolených materiálech a řešení. A pokud jste si jisti, že pískoviště zůstane na stejném místě i pro vnoučata, nejsou od věci právě ani sofistikovanější počiny stavební. Konstrukčních možností se nabízí spousta.Dobré je také nějak vyřešit plochu okolo pískoviště. Minimálně by zde měl být pravidelně sekaný trávník, sáhnout však můžeme i po dlaždicích, případně terasových prknech. Je na každém, jak se s tím popasuje. Třeba pískoviště navazující na terasu si o prodloužení povrchu terasy vyloženě říká. Na pískoviště o rozměrech 2 x 2 m vystačíme s 400 až 500 kg písku, což je množství, které pohodlně naložíme na běžný přívěsný vozík k osobnímu automobilu. 500 kg nosnost je standardem. Samozřejmě můžeme použít i větší množství písku, případně písek průběžně doplňovat. Prodává se také písek pytlovaný, ale je zbytečně drahý. Určitě vždy volíme písek jemnější frakce (určený pro omítání), nikdy však písek hlinitý.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
