Ten klest, to byla taková naše lest. Protože to, co vlastně je a není klest, vám úplně prozradit nemůžeme. Ne proto, že by ta informace podléhala utajení. Vlastně k ní existuje docela dost výkladů i pro nezasvěcené. Ale proto, že i přes množství existujících vysvětlení, dosud neexistuje žádná právně závazná definice tohoto pojmu.Což je krapet problém. Proč? Protože se v českém zákoníku s termínem „klest“ operuje, a to docela často. Konkrétně tedy v zákoně č. 289 / 1995 Sb., tedy v zákoně O lesích. Tam se používá hned v několika ustanoveních. Například pod paragrafem třiatřicet, v prvním odstavci a bodě „b“ se všichni můžeme dočíst, že se zapovídá neoprávněné odstraňování nebo přisvojování si dřeva, mechu a klestu. Co to může být takové neoprávněné přisvojování, to zákon definuje jasně. Jasně bychom se dobrali i zákonné definice pro nedůvtipné, kteří si nejsou jisti tím, co je to dřevo a co je mech. Ale nikdo už vám zákonem schválenou definicí nevysvětlí, co je to ten klest. Ne tedy, že by se to nevědělo.Termín klest například vystihuje Lesnický slovník naučný, vydaný v roce 1979. O tom, co to je klest, nás může poučit i norma ČSN 48 0058, o Manipulaci dřeva. A když zapátráme, narazíme u termínu klest na výklady odborníků z podniku Lesy ČR.Jenže sami tak nějak cítíme, že to úplně v pořádku není. Máme tu zákon, který má nějak dozírat na řádné hospodaření v lese, a přitom o docela podstatném termínu oné praxe necháme volně a bez pevné definice rozhodovat onoho zákonem kontrolovaného hospodáře, lesníky.Představte si, že byste třeba zákonem nespecifikovali, co je to „povolená rychlost“. A výklad slovního spojení „povolená rychlost“ byste nechali na řidičích. Koneckonců, vždyť přece oni kroutí volantem a šlapou na pedály, tak by to měli sami vědět nejlépe, ne? Raději ale zpátky ke klestí! Například v dvaatřicátém paragrafu téhož Lesního zákona je zmíněno, že se mají správci lesa podílet na likvidaci klesti (a dalších těžebních zbytků), aby preventivně zamezili šíření škůdců. Fajn. Tím zákonem jim tedy říkáme, že po sobě (po těžbě) mají v lese uklízet. Ale současně jim ponecháváme velkou volnost v tom, co to klest nebo klestí je. A tedy jim neříkáme přesně, co po sobě vlastně uklidit mají.Že se taková volnost zadání a nepřítomnost může ukrutně nevyplatit, ví asi každý rodič, který by svého puberťáka volně poučil o tom, že by „svůj pokojíček měl udělat hezčí, než přijde návštěva“.Ten magický, všeobjímající, všudypřítomný a přitom nehmatatelný klest se pak objevuje i v nařízení vlády č. 30/2014 Sb., O stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti. Tam se, pod třetím paragrafem hovoří o finančních příspěvcích na likvidaci klestu štěpkováním nebo drcením. Což je jistě zajímavé. Někdo (a tím někdo je myšleno lesníci) může pobírat příspěvek na to, že ekologicky a k přírodě šetrně bude štěpkovačkami likvidovat klest. Aniž by nám tedy někdo řekl, zákonem doložil, co to ten klest je.Budou toho jedny kolečka nebo spíš deset vagonů na hektar? A jak velký asi tedy máme očekávat, že ten příspěvek bude? Když nevíme, co je to klest – když nám to zákon přesně nepoví – je dost těžké to odhadnout. Klest na nás ale neproblikává jen z Lesního zákona.Zmíněn, docela okrajově, je i v energetickém zákonu 458/2000 Sb. (§ 58 odst. 4). Tam podle něj provozovatel plynovodu „po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě“. No jasně, řeknete si. Zůstal tam nepořádek, tak ať to uklidí. Ale budou to větvičky, větve nebo celé stromy? Má se pro to zajet s valníkem anebo se to posbírá do tašky?Podobně zákon 127/2005 Sb., O elektronických komunikacích (ve 104. paragrafu) ukládá provozovateli telekomunikační sítě, aby po vykácení nebo okleštění dřevin na svůj náklad provedl likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě, nedohodne-li se s vlastníkem dotčené nemovitosti jinak.Kdybychom to vůbec netušili, považovali bychom na základě těchto informací klest zjevně za něco, co se má odklízet – ať už to jednou odklízí jedni nebo druzí - a nemá se neoprávněně odstraňovat. A taky se na to v lese tu a tam dají pobírat příspěvky. Nás ale lidsky bude asi zajímat nejvíc ten klest, který je zmíněn § 19 zákona o lesích. To je totiž klest, který smíme sbírat pro vlastní potřebu. V hospodářských i soukromých lesích.Pro svou vlastní potřebu smíme sbírat lesní plody (např. ořechy, lesní ovoce, houby) a sbírat suchou klest, ležící volně na zemi. Ovšem s jasně daným omezením. Nesmíme při tom poškozovat les, nesmíme ten klest odnášet ve velkém objemu a ani ho nesmíme využívat ke komerčnímu prodeji. Tedy ke svému obohacení. Takže klest „můžeme“, ale jenom trochu.Ale kolik to je? Budu překračovat hranice zákona, když si domů přinesu pytel klestu? Nebo můžu jen tolik, kolik unesu pod paží? A když už to donesu domů, můžu jít hned (s pytlem) sbírat znovu? V divoké fantazii může vytanout představa předlouhého lidského řetězu, kdy s prominutím jedna bába předává druhé bábě, po jedné větvičce, až se toho někde u teplárny budou hromadit haldy. Právě v tomhle aspektu by nám asi docela bodlo, kdybychom věděli, co ten klest vlastně je. A právě v tomhle aspektu zabolí, že nám to zákon nějakou srozumitelnou definicí neosvětlí. Jak se říká, zákon je minimum morálky. A kde chybí jasná definice, vzniká prostor pro nejasnosti. Protože se jinak musíme spolehnout na výklady termínu klest, který nám, skrze výkladové slovníky a oborové definice, poskytne vlastník lesa.Každý má totiž právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Bezva. My sice ze zákona máme nezadatelný nárok na sběr „čehosi“ pro vlastní potřebu, ale teprve vlastník lesa, kam jsme si pro to „cosi“ přišli, nám milostivě řekne, co to „cosi“ tedy je a kolik si ho smíme odnést. Nebo už nesmíme, protože jsme si ho už nabrali moc. Není divu, že takové právní pojetí dobré věci zrovna neprospívá. Takže? Podle definice nevyplývající ze zákona, ale z lesnických brožurek, je klestem suché dřevo, respektive drobné větve, větvičky a jehličí volně ležící na zemi. Můžete je sbírat pro vlastní potřebu, ale nesmíte poškozovat porost. Jak poznáte, že už to není klest? To když jde o souše a padlé kmeny, silnější větvě.Takové, které jsou – si tak někdo z lesníků volně zadefinoval – na silnějším konci tlustší než 7 centimetrů v průměru. Ty už nelze sbírat bez souhlasu vlastníka. To už je dřevo, majetek vlastníka lesa.Za klest se, když už se nacházíte v lese, nedají považovat ani čerstvě ořezané větve (i když podle energetiků a provozovatelů telekomunikační sítě to už klest je). Ty ještě sbírat nesmíte, to už by zase bylo poškozování lesa. Uf.Takže hlavně, že se nakonec aspoň ví, co to ten klest (nebo klestí) není.A na vás pak je odvodit, co už klest bude.Zdroj: ZakonyProLidi.cz, Ekolist.cz
