Tou první a nejdůležitější radou je, abyste se v první řadě postarali sami o sebe. Hrát si na úderníky, kteří za každou cenu překonávají sami sebe, se vám teď může krutě nevyplatit. Úžeh, úpal, spálená záda nebo mdloby z horka vás mohou vyřadit z práce na dost dlouhou dobu, než si můžete dovolit. Proto se vyplatí šetřit sami sebe a možná připustit hned na začátku, že se nejspíš na zahradě všechno nestihne. Určitě ne na jeden zátah.Už proto, že byste si v ta úmorná vedra měli práci rozdělit tak, abyste většinu nezbytných úkonů prováděli jen v chladnější části dne. Tedy brzy ráno, anebo navečer, kdy už slunce nebude mít takovou sílu. Na vás je, abyste si vybrali, která část dne vám k tomu sedí lépe. Fyzicky náročné úkony je pak možná lepší úplně vynechat, abyste se docela nezničili. V době těch nejvyšších denních teplot se pak omezte a venku se pohybujte co nejméně. Pijte hodně vody, noste lehké volné oblečení, klobouk nebo jinou pokrývku hlavy. Nezapomeňte na opalovací krém. Jsou to banální věci, ovšem s dost zásadním významem. Není taky od věci, když si práci rozvrhnete tak, abyste při ní vždy stáli ve stínu. Slunce, respektive stín, vás tak může přehánět z jednoho koutu zahrady do druhého. Ale je to lepší, než že se někde „usmažíte“.Druhá rada? Horko je i vašim rostlinám. Slunce jim sice dělá dobře, ale tropické čtyřicítky už většině našich hospodářských plodin nesvědčí. Co s tím? Zastiňujte. Ochráníte tím listy před spálením, snížíte prosychání půdy, ušetříte si práci – i zklamání ze zničené úrody.Jak na to? Nemusí to být nic náročného. Zavěšené látky, geotextilie, tkaniny, síťoviny i obyčejný deštník nebo slunečník svou práci odvedou dobře. V momentech jako je tenhle doceníte, že na zahradě máte stromy, které přirozeně vrhají stín. A nejspíš proto se vyplatí stromům za jejich péči odvděčit zálivkou. Tady se ovšem vyplatí dávat pozor. Stromy zalévejte hlouběji, vydatněji – ale zase méně často. Ta zálivka se zasakováním do hloubky je třeba proto, že posiluje rozvinutí hlubokých a pevných kořenů. Takové kořeny pak umožňují stromům získávat přístup k vláze i z větší hloubky, a tudíž je činí odolnějšími právě proti takovým vlnám veder. Méně časté zálivky také znamenají, že stromy nerozmazlujete a snažíte se o to, aby se na sucho lépe adaptovaly.Zaléváním stromů pak jednorázově přispíváte i k proměně klima na celé zahradě. Strom totiž kromě stínu chladí své okolí odparem. Vzrostlý a dobře zalitý strom dokáže okolo sebe snížit teplotu i o pět až sedm stupňů Celsia. To je ohromný rozdíl. U stromů, které si svou vlastní korunou stíní půdu pod sebou, nemusíte příliš řešit, ve kterou část dne je zaléváte. To je velký rozdíl oproti běžným rostlinám na zbytku vaší zahrady. Ty se totiž vyplácí zalévat jen časně zrána. Kdy ještě půda není rozpálená a současně tím omezujete „vodní ztráty“ evaporací. Hydratují se tak lépe a vydrží jim to déle.Zalévat ráno je zkrátka cestou, jak zajistit, že rostliny získají ze zálivky co nejvíc, a že se voda jen tak se zasyčením nevypaří nad záhonkem. A také tím omezíte situaci, že byste vodou listy rostlin spálili. Sucho a horko jdou ruku v ruce a pro rostliny z toho zpravidla nic dobrého neplyne. Což je důvodem, proč se na léto připravit mulčem.Vrstva mulče totiž slouží (mimo jiné) jako tepelná izolace. Je to vrstva, která chrání půdu. Brání jejímu přehřívání a tím chrání kořeny rostlin. Mulče také zadržují vláhu, aby se hned z půdy neodpařila. Mulčování nepředstavuje univerzální dobro, ale zrovna při vlnách veder platí, že ho nikdy není dost. Další rada? Umožněte, aby si rostliny na vaší zahradě pomáhaly navzájem. Co si pod tím představit? Inu, prakticky každá z rostlin, které pěstujete, ovlivňuje mikroklima kolem sebe. Trochu stíní, trochu vydýchává vláhu. Když je seskupíte dohromady, začnou se podporovat navzájem. Vytvoří si více stínu, lépe se vzájemně ochladí. A při zálivce se lépe „podělí“ o vodu, aby ani kapka nepřišla nazmar.Nejde to samozřejmě u všech, ale pokud máte pár kousků v kontejnerech nebo květináčích, vyplatí se je seskládat pospolu, a umístit je do nějakého stinnějšího kousku zahrady. Nebo aspoň na místo, na které slunce nepraží celý den. Ten malý prales v květináčích, který takto vytvoříte, lépe udržuje vlhkost a snižuje výkyvy teplot. Chybička se umí vloudit vždycky, a tou hodně častou je efekt odraženého tepla. Některé povrchy se zkrátka standardně během horka přehřívají, jiné skvěle akumulují teplo a pak ho ze sebe sálají ještě dlouho poté, co slunce zapadne za obzor. Mezi obvyklé podezřelé se řadí betonové obrubníky, dlážděné chodníky, tmavě natřené terasy, skalky a další konstrukce.Takovou opožděnou radou je, že v blízkosti těch „přehřívajících se“ míst byste neměli vysazovat nic, co je na sucho a teplo citlivé. Jenže co když už tam něco takového dávno vysazeného máte, protože jste s letními teplotními extrémy nepočítali? V tom případě se mnoho dělat nedá.Alespoň myslete na to, že tyto exponované rostliny často vykazují známky tepelného stresu jako první, a tudíž mohou vyžadovat dodatečnou zálivku, aby se vyrovnaly se zvýšenou teplotou. Což obnáší i to, že se nebudeme zbytečně pokoušet rostlinám na zahradě během veder komplikovat život. Už tak mají starostí s vlastním přežitím víc než dost, takže se nebudeme snažit je během vedra nabudit várkou hnojiv navíc. Zrovna příspěvek dusíku během horka vážně nedocení, protože dusík podporuje růst zelené biomasy.Proces růstu, i hotová biomasa zelených listů, ale pro rostlinu znamená mnohem větší energetický výdaj, větší poptávku po vodě a také ztráty vody. Takže prosím nehnojit. A rada na závěr? I vedra jednou skončí. Jediný rozdíl mezi námi a rostlinami je v tom, že jsme o něco lépe informováni z předpovědi počasí o tom, kdy už má to teplotní martyrium zakončit pořádný slejvák. A tak se vyplatí být trpěliví. Počkat dva tři dny (nebo dva týdny) je pořád snesitelnější, než se snažit stihnout navzdory horku všechno. A horkem sám uvadnout.Zdroj: ucanr.edu, organicgardener.com, postandcourier.com
