Skalničky musí v přírodě přežít v prostředí, jaké vůbec neskýtá dostatek živin a často ani vody. Derou se na světlo světa z puklin ve skalách, většinu živin přijímají právě prostřednictvím zálivky. Vydrží mnoho a pokud jim naopak poskytneme dostatek či nadbytek živin, mnohé ztrácí svůj přirozený charakter, jiným se pak vůbec nedaří. Při výběru skalniček si je třeba nastudovat, za jakých podmínek v přírodě prosperují a takové podmínky co nejvěrněji simulovat. Skalky dokonce často ani nemusíme zalévat, vše stačí nechat na přírodě. Co se skalničkám prakticky nemůže v přírodě v horských podmínkách stát? Nemohou si dopřát nastýlku listím. Prostě v lokalitách, kde se skalničkám daří, prakticky žádné není. Proč je tedy takto doslova „mořit“ na našich skalkách, když nejsou na takové podmínky zvyklé? Ano, listí funguje jako tepelná izolace, ale skalničkám spíše ublíží. Je zde totiž problém s vysokou vlhkostí a hnilobami. Skalničky obvykle snesou spíše sucho než přemokření. Skalničky prostě nejsou cibulovinami s listy zataženými do cibulí, které přes zimu spí a jen tak něco je nerozhází. Naopak tepelnou izolaci z listí cibuloviny velmi ocení. Skalničkám však listí většinou ubližuje. Ano, ochranu ocení, avšak zcela jiného druhu. Opadavým skalničkám toho nastýlka z listí obvykle mnoho neudělá, ovšem pro ty stálezelené představuje vážný problém. Pod vrstvou tlejícího listí k rostlinám neproniká světlo, ony předčasně ukončí svou vegetaci a jsou vydané na pospas hnilobám a plísním. Navlhlé, tlející listí, je přímo vytváří. A skalničky nakonec prostě uhnijí. Na jaře se pak zahrádkář diví, že mnohé jejich rostliny již neobrazí a výsledkem je plný vozík nových skalniček v zahradnictví a útrata v řádech až mnoha tisíců korun. Nemluvě o tom, že nejvzácnější „kousky“ se dosti obtížně shánějí.Listí je prostě třeba ze skalek důsledně odstraňovat stejně jako z okrasného či koupacího jezírka. Nejlepší je to přímo rukou s navlečenou rukavicí, vyhrabováním hráběmi bychom mohli některým rostlinám uškodit. Případně lze použít malé hrabičky, třeba takové ty dětské. A pokud nemáte zrovna čas listí odstraňovat, ochraňte před ním skalničky například proutěným, drátěným a nebo bambusovým košíkem. A pozor, košík musí být dostatečně vzdušný a musí svými oky propouštět dostatek světla. Před holomrazy ochráníme skalničky chvojím. To funguje také jako tepelná izolace, ale nedusí rostliny, propouští světlo i vzduch. Navíc na sebe nepoutá vlhkost a hnilobné procesy. Ideální jsou čerstvé větvičky například jedle a nebo smrku stříbrného (lidově pichláče), které vydrží velmi dlouho, dlouho si udrží jehličí. Větvičky můžeme zapíchnout do země a nebo je přes rostliny prostě jen uložíme. Pokud pak musíme některé rostliny ochránit dokonce i před sněhem (např. lewisie), jsou ideální tabulky skla podložené kameny či dřevěnými polínky. Případně lze použít i malý skleníček, kterým konkrétní rostliny zaklopíme. Před nadměrnou vlhkostí také pomáhá podložení spodních částí rostlin štěrkem. Ten pak chrání stonky a spodní listy před kontaktem s až příliš vlhkou půdou. A obvykle stačí i jen 3 cm silná vrstva štěrku. Obzvláště ochlupené skalničky bývají na kombinaci chladu a vlhkosti háklivé, jde o druhy výhradně suchomilné.Jinak skalničky dobře snáší sucho (v zimě i v létě), chlad i horko. Jde prostě o odolné univerzály, které zaručeně zahubíme jediným zásadním způsobem – totiž nadměrnou péčí. Našim klimatickým podmínkám nejlépe odpovídají skalničky pocházející z podnebí Kavkazu. Patří mezi ně například netřesky, orlíčky, rozchodníky, zvonky, čemeřice, nízké kosatce, hořce, pěnišníky a prvosenky. Obecně pak platí, že zcela bezpečně zimuvzdorné jsou v našich podmínkách rostliny, které pochází z nadmořských výšek okolo dvou tisíc metrů. Pro skalničky z vyšších a vysokých poloh též platí, že se v zimě ukrývají pod silnou sněhovou pokrývkou. A právě tu můžeme v našich podmínkách nahradit chvojím. Po zazimování listím pak sáhněte pouze u přezimujících cibulovin, pokud jsou vysazené poblíž sebe a listí nemůže ohrozit jiné rostlinné druhy. Listí též nevadí skalničkám, které patří mezi tzv. hajní rostliny. Ty totiž rostou v přírodě pod listnatými stromy a toto listí nemá kdo uklízet. Přesto je dobré listí občas alespoň načechrat, abychom eliminovali plísně, aby tlející listí lépe větralo. Nadměrné vlhko pak v zimě nejvíce vadí například skalkovým bramboříkům, lewisiím, dvojostici, zvonečníkům a nebo venkovním opunciím (nopály). V těchto případech volíme stříšky ze skla, skleníčky a obsypávku rostlin štěrkem zdola.Co se týká sněhu, obvykle s ním nemívají problémy starší rostliny, u těch mladších by však mohlo dojít k poškození. Je proto vhodná v zimě jejich průběžná kontrola. Navíc platí, že na podzim vysazené rostliny nejsou ještě pořádně prokořeněné a proto je mráz povytahuje ze země a ty pak zmrznou. I těmto rostlinám prospěje „zatížení“ oblázky okolo kořenového krčku. V předjaří příliš nepospíchejte s odkrýváním skalky, počasí může býti ještě dosti vrtkavé. Počkejte až na dobu se stálejším počasím, bez větších výkyvů teplot. Nanejvýše tak co nejdříve odstraňte listí z rašících cibulovin, nyní by jim již mohlo uškodit. Chvojí však na skalce ještě nechte, stejně jako ochranu některých rostlin sklem či skleníčky.Ochranu rostlin však naopak neodstraňujeme za slunného počasí, ale v takový den (dny), kdy je pod mrakem. Skalničky si tak na sluníčko postupně přivyknou a to je nepopálí. Pokud zjistíte, že mráz některé rostliny povytáhl, důkladně je přimáčkněte, aby neuschly. Zároveň kontrolujeme usazení kamenů, s některými mohl mráz pohnout.
