Design, to je finální výstup práce návrháře – designéra. Je to návrh, plán nebo soubor opatření, který patří k určité oblasti užité tvorby. Hlavním cílem designu je co nejlepší propojení funkční a estetické stránky. Což v případě designu interiéru může například znamenat, že vaše ložnice bude nejen vypadat hezky, ale taky se v ní bude dobře spát. Takhle úplně přímočaré to ale zase není. O tom, co je vlastně zač ten dobrý design, rozhoduje spousta maličkostí. Výsledek může být subjektivní.Jinak bude vypadat dobrý interiérový design ložnice, kterou využíváte vy, a jinak u ložnice z katalogu nábytkářské firmy, na plakátu realitky nebo náčrtcích architekta. Nejčastější zádrhel v kvalitě designu vzniká na třecích plochách. Tam, kde je to „vaše“ - vám to připadá hezké a pracuje to pro vás – a tam, kde záleží i na dojmu ostatních uživatelů a je třeba širší shody. Ložnice v hotelu musí vyhovovat a působit příjemně na všechny hosty, nejen na vás. Vám se klidně může nelíbit. Je to zkrátka subjektivní a působí to zmatky. Než se tedy pouštět do minového pole definic, pojďme se podívat na ty obecně platné signály dobrého interiérového designu. Interiérový design je umění užité, nikoliv výtvarné. Proto musí v první řadě dobře naplňovat svou primární úlohu, sloužit a pomáhat. Funkční návrh interiéru musí zajistit snadný pohyb vnitřním prostorem domácnosti, snadnou dostupnost a dosažitelnost všech potřebných součástí. Ten prostor musí být zdravý a bezpečný. Mramorová socha sloužící jako záchod, na kterém se ale nedá sedět – křeslo, jehož barvy blednou, protože je postavené naproti slunečnému oknu – poličky, které jsou pro vás nedosažitelně vysoko – nejsou ukázkou funkčního designu interiéru. Nic není náhoda, všechno má svůj význam, opodstatnění v rámci uspořádání. Je-li tomu tak, je design promyšlený. Interiér místnosti může být klidně kreativní, ležérně uvolněný, schematicky strohý – a vlastně vždycky to bude v pořádku, dokud vám to uživatelsky dává smysl. Když ale tahle záměrnost chybí, je to v nepořádku. Příklad? Do zšeřelé místnosti instalujete spoustu osvětlovacích prvků. Jen toužíte po světle, dá se tomu rozumět, je to v pořádku. Když ale ta světla rozestavíte tak, že místnost nakonec vůbec neosvětlují – je to špatně. Stejně jako tmavá barva tapet v takové místnosti. Interiérový design si pohrává s pozitivním i negativním prostorem, s protipóly, kontrasty a rozdíly. Bez ohledu na to, co přesně preferujete, by měl interiér „něco“ z obou stran toho pomyslného jing-jangu. V dokonale prosvětlené domácnosti totiž ona světlost nevynikne. Musí v ní existovat i prvek stínu. Vyvážený interiér se barevně i světlostí v průběhu dne proměňuje. I když fandíte otevřenému plánu domácnosti, měl by v ní existovat odloučený soukromý prostor. Kuchyň propojená s ložnicí a toaletou v jeden kompaktní otevřený celek zkrátka ukázkou dobrého designu není. Všechno souvisí se vším, a vhodnost – přiměřenost, je toho nedílnou součástí. Jiný design interiéru je třeba zvolit pro bydlení s malými dětmi, jiný pro místnosti obývané třeba důchodci nebo lidé chovající domácí mazlíčky. Hravé formy nábytku, veselé pastelové barvičky omítky a usměvavé malby pohádkových figurek zkrátka k domácnosti bez dětí nepatří. Madla v koupelně jsou bezpochyby účelná, ale mladí lidé je nedocení tak jako lidé důchodového věku. A ti zase nepochválí návrh, při němž musí do postele po žebříku. Dobrý design pro jeden životní styl nemusí být dobrý pro druhý. Přiměřenost návrhu se odvíjí od toho, komu má design sloužit. Kolem designu interiérů se ve vzduchu vznáší spousta chytlavých slov – harmonie, kontrast, geometrie, efektivita, strohost, ergonomie, útulnost, koordinace, organizace – ty jsou však spíše popisnými vlastnostmi oněch dobře navržených interiérů. Do začátku ale úplně vystačíte s tím, že dobrý design interiéru má být funkční, promyšlený, rovnovážný a přiměřený svým uživatelům.Zdroj: Houzz.com, DosDesignGroup.com, deCorilla.com, ArchDaily.com
