Plísně se však často objevují v problematických místech, aniž by byl třeba radikální stavební zásah. Chyby jsme v těchto případech dělali buďto my sami a nebo někdo, kdo dříve provedl některé stavební práce bez hlubší analýzy a rozmyslu. A jaké jsou nejčastěji příčiny vzniku a nosiče těchto plísní? Za prvé jde především o zvýšenou vlhkost. Plísně se totiž mají velmi k životu a pro jejich prospívání stačí i jen minimální koncentrace vzdušné vlhkosti. Plísním se proto daří i v běžných bytech a to dokonce i s velmi suchým vzduchem. A jakmile nám plísně „vyklíčí“, obzvláště stěny časem prorostou doslova nitkami plísní. Za prvé to pak nevypadá vůbec dobře a za druhé jsou pro nás tyto plísně zdraví škodlivé, dokonce i „životu nebezpečné“. Určitě pak pro alergiky, malé děti, starší osoby. Miniaturní spory (výtrusy) plísní jsou navíc přítomné stále a všude kolem nás. Je proto třeba sáhnout po prevenci a dezinfekci. Čím vyšší koncentrace plísní, tím vyšší riziko nejen alergických reakcí, ale i rakoviny (některé plísně jsou karcinogenní). Nejčastějšími místy výskytu plísní jsou vlhké oblasti na zdivu, ale i obkladech v koupelnách a kuchyních, místa s tepelnými mosty a nebo podchlazenými dutinami, porézní podklady keramických dlaždic v koupelnách a mezi dlaždicemi, obtížně větrané prostory včetně například skříní, kuchyňských linek a spižíren. Sklepy a garáže nevyjímaje. Účinnými nosiči plísní mohou být navíc různé textilní podložky podlahových krytin, pokud je položíme na nedostatečné vyschlé podlahy (betony) a nebo v případě, že nám pod podlahovou krytinu zateče. V takových případech dochází až k mechanické i chemické destrukci podlah. Plísním se navíc výborně daří i na a ve dřevu. A úplně stačí, když nám dřevo provlhne a nedbáme na jeho dostatečné vyschnutí. Problematické jsou též dlouhodobě nevytápěné prostory. Obvykle dochází k takovému stavu v případech, kdy vyměníme stará a již netěsnící okna (ale i dveře) za nová. Naší snahou je snížit tepelné ztráty, načež zároveň omezíme větrání a problém je na světě. V místnostech se hromadí vzdušná vlhkost a tvoří se ideální prostředí pro šíření plísní. Ty pak poškozují povrchy materiálů, jsou příčinou zatuchlého zápachu (tzv. zatuchliny) a mění dokonce i barvy materiálů. Po nich mohou navíc následovat blízké příbuzné – totiž dřevokazné houby.Začínající infekce plísněmi se odstraňují mnohem snáze, pokročilý stav již bývá problematické odstranit. Proto platí pravidlo, čím dříve, tím lépe. Infekce plísněmi poznáme podle povlaků plodnic na nakažených částech interiéru (stavebních konstrukcích, obkladech a předmětech). A na paměti musíme mít, že „podhoubí“ plísní nevidíme. Co je na první pohled patrné, jsou pouze plodnice na povrchu. Z nich se „práší“ další spóry a problém se stále stupňuje. Nestačí proto zlikvidovat pouze viditelné plodnice, ale především také vše, co je ukryté v napadených materiálech. Bohužel platí, že jedinou přípustnou a smysluplnou metodou, jak bojovat s již rozvinutými plísněmi, je "dezinfekce". A samozřejmě ještě předtím prevence. Cílem je zamezit výskytu plísní a pokud se již vyskytly, odstranit primární zdroj kontaminace, tedy dezinfikovat. Místa napadená plísněmi lze dezinfikovat nátěrem, postřikem, máčením (ponořením do desinfekce) a otřením zasaženého povrchu. Na stěny, stropy a podlahy se v bytech desinfekce stříká, případně se natírá štětkou či válečkem. Zvolené přípravky musí mít fungicidní účinky a často odborníci doporučí kombinaci více způsobů desinfekce. Desinfekční přípravek se po nějaké době (v řádech desítek minut) omývá vodou a nechá zaschnout. Pokud je napadení zdiva opravdu masivní, tento postup se i vícekrát opakuje. V extrémně vlhkém prostředí se pak při stavbách a rekonstrukcích doporučuje přidávat tyto přípravky přímo do zdicích malt, omítek a do spárovacích hmot.Mechanické očišťování stěn od plodnic se provádí vždy za mokra, aby nedošlo k rozprašování plísní. Mechanické odstranění plísní je přitom nutné do maximální možné hloubky, abychom zničili podhoubí. Není vůbec výjimkou, že je třeba přistoupit k oklepání omítek, sanaci a novému omítnutí stěn. Ale to jsme již u stavebních postupů. Vraťme se k výmalbě. Při desinfekci stěn je třeba používat ochranné pomůcky (rukavice, brýle, ochranný štít či respirátor a ochranný oděv). Přípravek aplikujeme čímkoli, co není z kovu (fungicidní přípravky se při styku s kovy rozkládají a uvolňují plynný chlor), ideální jsou umělé hmoty. Až po důkladném ošetření a vyschnutí napadených povrchů lze přistoupit k výmalbě. Do malířských barev lze přitom fungicidní přípravek přidat.Největší chybou by bylo natřít zasažené povrchy pouze barvou. A je již jedno, jakým nátěrem. Dokonce i vápenný nátěr není bez dezinfekce podkladu dostatečně účinný. Přestože platí“ „čím více vápna, tím lépe“. Plíseň prostupuje ještě hlouběji do omítky a opět se vrací na povrch, který nakonec poškodí. Povrchový nátěr praská, plíseň znova prorůstá a vznikají viditelné skvrny (plodnice). Základem je prevence a základem prevence je větrání a samozřejmě také vytápění. Pouze účinným větráním za současného vytápění omezíme vznik a šíření plísní na minimum. V koupelnách potřebujeme ventilátor, v kuchyni digestoř. Ideál samozřejmě představuje rekuperace (minimální tepelné ztráty), ale i běžné klimatizační jednotky mají funkci čištění vzduchu. A pokud to nejde jinak, je prostě třeba pravidelně a účinně větrat okny. Obzvláště zbystřit bychom měli, pokud se v domě vyměnila okna. Nahrazení starých a již netěsnících oken za nová, co nejlépe těsnící, může způsobit i nevítaný nárůst vlhkosti. Přicházíme totiž o přirozenou cirkulaci vzduchu, ke které předtím docházelo právě díky netěsnostem. Viditelným signálem nadměrné vlhkosti jsou pak orosená okna, ta pozorujeme vždy ještě dříve, než se objeví plísně a vlhkost na stěnách. Výrobci oken proto doporučují krátké intenzivní větrání (včetně využití průvanu) za chladnějších a mrazivých dní (řádově v minutách a zcela otevřenými okny). A to vícekrát za den. Omezíme tak tepelné ztráty, jelikož se vzduch sice ochladí, ale nestačí vychladnout povrchy a předměty v interiéru. Pouze na mikroventilaci se určitě nespoléhejte, navíc způsobuje značné tepelné ztráty. To je již vhodnější elektronicky řízené větrání. Správnému větrání mohou napomoci i systémy odvětrávacích otvorů. Třeba drenážní hadice v podlahách, které jsou vyvedené do nepoužívaných komínů, různé větrací otvory a průduchy, které osadíme ventilátory. Tepelné ztráty jsou v tomto případě přijatelné a cirkulace vzduchu je opravdu důležitá. Větráním přitom musíme odlehčovat od vlhkosti hlavně těm místnostem, kde je na vlhkost náročnější provoz. Čili koupelnám, kuchyním, ložnicím a dětským pokojům (zde je hlavním zdrojem vlhkosti naše dýchání). Nezapomínáme také na fakt, že dostatečné větrání působí také na lidské zdraví.Nejlepší prevencí je pak též použití kvalitních izolací a zachování technologické kázně. Jak při realizacích novostaveb, tak při rekonstrukcích. Je nutné předejít vzniku tepelných mostů a následnému vlhnutí obvodových stěn, stejně jako hromadění vlhkosti pod podlahovými krytinami. V každém případě je ale i pak třeba dodržovat hygienické zásady v domácnosti, čili větrat, zbavovat se odpadu, který by mohl být zdrojem šíření plísní, vytápět a pokud nejsme doma, alespoň temperovat. Kdo má chatu či chalupu, které na podzim zazimovává, moc dobře ví, o čem zde píšeme. Je též třeba pravidelně odmrazovat, mýt a dezinfikovat lednice a mrazáky, kontrolovat stav spíže a nezapomínat ani na sklep a další prostory, která obvykle zůstávají na okraji našeho zájmu. Právě zde se mohou plísně začít šířit nejvíce.
