Ještě komplikovanější jsou pak pozemky, které jsou do lesa vyloženě vklíněny a o to víc, pokud jsou svažité. Ovšem svažitá zahrada nabízí přednosti, jakých „placka“ nemůže nikdy dosáhnout. Má své kouzlo, ale její založení a údržba jsou obtížnější. Předností i stinnou stránkou pozemků u lesa je také specifické klima, obvykle vlhčí, ovšem problém přináší i opad listů mohutných listnatých stromů a jehlic jehličnanů. A obvykle nakonec dojdeme k závěru, že je s tím lepší neválčit, ale naopak se přizpůsobit. Prostě s nimi počítat již při zakládání zahrady a určitě vsadit na zahradu divočejší, přírodní a při volbě dřevin a trvalek zohlednit i pH půdy. A jak to udělat, aby převážily přednosti pozemku u lesa? Například u lesa jehličnatého je vhodné využít mechy. Přirozeně se zde vyskytují a dostatek stínu vzrostlými stromy podpoří i rozvoj okrasných mechů, které si zakoupíme. Tedy druhů, jaké nejsou v sousedícím lese původní. Navíc je zde i ideální, kyselejší pH půdy. To samé platí i pro kapradiny, ovšem je třeba, aby pozemek byl vlhčí. Určitě nám nebude u jehličnatého a obzvláště pak smrkového lesa dobře prospívat trávník, prostě to odporuje základní logice. Je proto třeba rezignovat na okrasný nízce střižený pažit a vsadit na porost luční. „Chudobkám“ se na loukách u lesů daří dobře. Pozemek u lesa je prostě fakt, pokud takový máme, ovšem klíčová je pak orientace vůči světovým stranám. A pokud je les od našeho pozemku situován na jih, jde vlastně o nejhorší možný scénář. Ale i jemu se lze přizpůsobit. Předně je třeba na opačné straně pozemku, než je les, vysadit živý plot, který bude dostatečně hustý a vysoký, aby nás chránil před zimními větry. A samozřejmě musíme využít i větší porce stínu, proto určitě nevsadíme na výsadbu náročnou na sluneční záření. Nakonec za parného léta službu na jihu stojícího lesa oceníme. Na pozemku prostě bude mnohem příjemněji, než kdyby byl orientován jižně. Pokud je les listnatý, je marné bojovat se záplavou listí na podzim, ovšem naopak se může stát vítaným pomocníkem. Na zimu jím ochráníme před mrazem mnohé rostliny, navíc můžeme listí sbírat sekačkou a připravíme si v zahradě dostatek „listovky“, což je velice kvalitní a na živiny bohatý kompost. Dokonce se vyplatí prostor na kompostování listí od běžného kompostu oddělit. A pokud skutečně nevíte, jak listí využít a zpracovat, odevzdejte je posbírané do sběrného dvora, kde již budou vědět, kam s ním. Navíc listí můžete i vrátit lesu, prostě je na okraji lesa mimo svůj pozemek vysypete, ale rozumně, aby se zde netvořily hromady. Listovka je jinak vynikajícím materiálem pro kyselomilnější rostliny a lze ji využít i k mulčování. Živiny se pak budou k rostlinám postupně splavovat s dešti. Určitě pak počítejte s tím, že je u lesa lepší založit vřesoviště a vůbec vysazovat kyselomilnější druhy. A pokud přesto chcete i zelinařit, bude třeba půdu upravit a nebo navézt odlišný materiál, než jaký můžete získat zrytím kusu svého pozemku. Ostatně zemědělci to moc dobře vědí, vždyť jejich pole s lesy často přímo sousedí. Samozřejmě je však jednodušší a levnější se podmínkám přizpůsobit a mnohé výsadby si prostě odpustit. Nakonec chataři také vědí své a vysadí si před chatkami jen takové druhy, které do daného prostředí patří. Vůbec nejlepší pak bude založit okrasnou lesní zahradu, kde bude vše daným podmínkám přizpůsobeno dokonale. Určitě sem bude patřit podrost z okrasných dřevin, jehličnatých i listnatých. A také kyselomilnější trvalky (vyloženě vyzdvihnout musíme hortenzie, azalky a pěnišníky – rododendrony). Ohled však samozřejmě musíme brát i na nadmořskou výšku, převažující směr větrů a případné mrazové kotliny. Je prostě dobré nějaký rok vyčkat, nepouštět se do radikálních řešení a postupně situaci svého pozemku poznat. Zamezíme tak mnohým promarněným investicím, obzvláště těm do rostlin.
