Dracena (Dracaena, Dracaena marginata) neboli dračinec je pokojová rostlina z čeledi chřestovité, která pochází z Madagaskaru, rozšířena je však dnes v celé subtropické a tropické oblasti Afriky a Asie. Stanoviště v našich bytech odpovídá podmínkám v přirozeném prostředí dračinců, vyžadují světlé stanoviště, ale raději bez přímého slunečního záření. Pokud je však necháme ve stínu či naopak krátkodobě na plném slunci, nic by se nemělo stát. Celoročně jim stačí běžná pokojová teplota (nesmí klesnout pod 15 oC a naopak by neměla stoupnou nad 25 oC), při které v našich bytech dorůstají do výšek až 2 metry. Od pozdního jara až začátku léta pak můžeme zkusit letnění na terase, balkóně a nebo v zahradě, ovšem nejlépe na místě s podobnou intenzitou světla, jakou měly rostliny v bytě. Dračince si totiž dovedou zvyknout na určitý pravidelný přísun světla, kterému se přizpůsobí. Poměrně těžko pak snáší přesun na jinak osvětlené stanoviště. Některé odrůdy dracen rostou ve volné přírodě jako stromy, jiné jako keře. Domů si můžeme pořídit draceny různých velikostí, vzhledu i zbarvení listů.Oč exotičtěji a choulostivěji dračince vypadají na první pohled, o to méně jsou náročné na pěstování s výjimkou nevhodného střídání stanovišť o různé intenzitě světla, kdy rostlinám začnou žloutnout a usychat listy. Ve vegetačním období je třeba dračincům poskytnout důkladnou zálivku, přičemž zemina (substrát) by měla být stále mírně vlhká. V zimě však zálivku výrazně omezíme. Byť dračince dobře snáší krátkodobě i suchý vzduch v bytech, je dobré stírat jejich listy vlhkým hadříkem, případně rostliny osprchovat ve vlažné vodě. Krátkodobé sucho snesou především draceny s tužšími listy, ostatní však ani to. Rostlinám nejlépe svědčí letní vzdušná vlhkost okolo 85 %, rosení a sprchování proto přímo vyžadují a to dokonce i v zimě. V zimním období to vyžadují kvůli suchému vzduchu v bytech, byť odpočívají.Mladé rostliny přesazujeme každoročně na jaře, starším rostlinám pak stačí vyměnit pouze horní vrstvu zeminy. Použijeme směs drnovky a listovky v poměru 2:1, dalším dílem by měl být písek a přidat též můžeme dobře zetlelý hnůj. Je důležité, abychom při přesazování vytvořili na dně nádoby drenáž a to dostatečnou, draceny totiž koření v horní vrstvě půdy. Proto také stačí starším rostlinám výměna horní vrstvy zeminy. Od jara do podzimu dračince hnojíme jednou za 14 dní (od března do září), v zimě prodloužíme interval na jednou měsíčně, případně nehnojíme vůbec, rostliny odpočívají. Množení lze provádět na jaře oddělením řízku z kmínku (kmínkový řízek by měl být dlouhý cca 10 cm), který necháme zakořenit ve směsi rašeliny a písku (v chudém substrátu na živiny), případně ve vodě. Vždy samozřejmě na teplém místě, tedy v běžné pokojové teplotě (cca 20 oC). Pokud rostliny pěstujeme při nižší teplotě, zaléváme méně.Uříznout též můžeme vrcholek draceny, který vložíme do sklenice s vodou a trochou dřevěného uhlí. První kořeny se objeví cca za 3 měsíce. Draceny lze pěstovat i ze semen, ovšem u nás nekvetou. Semena bychom si proto museli někde zakoupit, nejde však o běžný sortiment. Dračince mají jednu úžasnou vlastnost, pro kterou bychom neměli s jejich pořízením otálet. Dovedou totiž snižovat obsah trichloretylenu (TCE), formaldehydu a benzolu ve vzduchu, čili účinně čistí vzduch v interiéru. Dokonce dovedou reagovat na lidské emoce (hovoříme o tzv. Backsterově efektu, kdy američan Clev Backster zaznamenal reakci dračince na ohrožení na detektoru lži, který připevnil na list dračince).Nesmíme též zapomenout z dracen obírat staré spodní listy, které žloutnou a sesychají. Je to zcela přirozený jev a odstraňováním těchto listů budou mít rostliny stále pěkný vzhled.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com