Hrušky jsou u nás běžnou součástí zahrad, tedy vlastně konkrétní kultivary hrušně obecné (Pyrus communis), opadavého listnatého stromu z čeledi růžovitých. Vedle jabloní jsou hrušně v zahradách nepostradatelné, navíc jde o dřeviny ceněné nejen pro plody, ale i dřevo. Ze dřeva se vyrábí nábytek, umělecké předměty, drobné nástroje, hudební nástroje a historické modely třeba lodí. Barva dřeva je krásně narůžovělá. Hrušně jsou přitom dlouholeté stromy, jsou schopny se dožít až 200 let, čímž se stávají mezi ovocnými dřevinami rekordmany. Hrušně se pěstují v mírném pásu celého světa, nejlépe v nadmořské výšce 200 až 400 metrů (za vhodných podmínek ale prospívají i ve výškách více jak 1000 metrů nad mořem). Konzumace hrušek, plodů hrušní, je zaznamenána již před 3 000 lety (písemné prameny starých Řeků a Římanů). Tehdejší hrušky ale vypadaly jinak než dnes a většinou se z nich připravovala šťáva, protože plody byly příliš tuhé pro přímou konzumaci. Hrušně pochází z jihozápadní Číny, odkud se postupně rozšířily do celého světa. Vyšlechtěno bylo mnoho odrůd. Plody hrušní dělíme na rané, letní, podzimní a zimní. Obecně platí, že hrušky jsou stejně jako jablka ke skladování velmi vhodné, pokud jim ale na začátku věnujeme náležitou péči. A ta začíná již opatrnou sklizní. Plody sklízíme opatrně po jednom a opatrně je ukládáme do bedýnek i se stopkami v jedné vrstvě, přičemž je příliš netlačíme na sebe. Potlučené ovoce se rychle kazí a od něj rychle hnije i ovoce okolní. Pozor si musíme dávat i na listy, jelikož mohou být napadeny chorobami, které na první pohled nevidíme. Na skladovaném ovoci prostě nesmíme listy nechávat. V přepravkách je dobré, aby se hrušky navzájem vůbec nedotýkaly. Přepravky můžeme vystlat například slámou. Zabráníme otlačení hrušek a jejich rychlému kažení. Hrušky neomýváme ani neleštíme, to uděláme pouze v případě, že chceme plody do několika hodin konzumovat. Očištěním tohoto ovoce jen zbytečně snižujeme jeho odolnost. K uskladnění přitom přistoupíme ihned po sklizni. Čím déle necháme čerstvé ovoce mimo ideální prostředí, tím rychleji se kazí. V případě hrušek můžeme konzumovat dokonce i jejich měkká jádra, což nelze třeba u jablek. Špatnou vlastností hrušek však je, že dosti rychle dozrávají, měknou a nakonec až černají. Stane se z nich jakási měkká hmota, která nepůsobí již příliš vábně. Co děláme špatně a jak to napravit? Pravidlem číslo 1 je, že hrušky nemají rády chlad, skladováním třeba v lednici jim tedy ublížíme. Zkrátíme jejich životnost, rychleji změknou. Na druhou stranu můžeme, pokud jsou hrušky při sklizni ještě příliš tvrdé, chladem dosáhnout jejich rychlejšího změknutí. Ale uděláme to vždy jen s omezeným počtem plodů, abychom je stačili konzumovat. Ideálním místem k dlouhodobějšímu uskladnění je teplejší sklep či nevytápěný špajz uprostřed domu. Hrušky navíc nesmíme skladovat spolu s jiným ovocem. Velmi zajímavým fíglem je pak pokapání hrušek citronovou šťávou. Na každou hrušku stačí jen pár kapek. Fungovat by měl dokonce i ocet (klasický i jablečný). Citronová šťáva také funguje u rozkrojených hrušek a jablek, aby dužnina nehnědla. Případně lze nakrájené plody ponořit do ledové vody s citrónovou šťávou. Pro stejný účel funguje i studená voda se solí a citronová limonáda. Ale pozor, účinek je pouze krátkodobý v řádu nejvýše hodin.Hnědnutí rozkrojených plodů je známým problémem nejen u jablek a hrušek, ale třeba i brambor. V buňkách dužniny jsou ukryté enzymy a zároveň fenolické sloučeniny (například žlutá barviva). Při poškození buněk rozkrojením či nastrouháním se enzymy a barviva smíchají a díky přístupu kyslíku se začnou tvořit další sloučeniny hnědé barvy. A zároveň se vzhledem se mění i chuť. Hrušky obsahují velké množství vitamínů (A, B1, B2, B6, C a PP) a minerálů (vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, měď, železo a menší množství boru a jódu), jejichž společné působení přispívá k celkové pohodě lidského organismu. Jsou také vynikajícím zdrojem vlákniny. Sto gramů hrušek přitom obsahuje pouze cca 60 kilokalorií, celý jeden plod pak obvykle 75 až 90 kalorií. Po hruškách se prostě netloustne, přesto zaženou mírnější pocity hladu a dodají tělu tekutiny. Hrušky jsou navíc minimálně alergenním ovocem, vyvolávají alergie jen u cca 26 % alergiků (jablka u cca 47%).Zdroj: Wikipedia.org
