Pando (Utah, USA) - les tvořený 47 000 topoly osikovitými (Populus tremuloides), cca 80 000 let. Jedná se o klonální rostliny s jediným kořenovým systémem, váží dohromady více než 6 600 tun.Old Tjikko (Švédsko) - smrk ztepilý (Picea abies), 9 550 let. Dosáhl svého věku díky klonování a vrstvení, měří pouhých pět metrů.Švédsko-norské hranice - smrky s kořeny starými přibližně 8 000 let (kořenový systém). Nejstarší kusy zapustily kořeny před cca 8 000 lety, po skončení doby ledové.Gran Abuelo (Chilské Andy) - fitzroya cypřišovitá (Fitzroya cupressoides), až 5 400 let. Mohl by být téměř o 600 let starší než současný oficiální rekordman Metuzalém.Noemovy sestry (Libanon) - olivovníky, 4 000 až 6 000 let. Podle legendy pocházela z nich olivová ratolest, kterou holubice přinesla na Noemovu archu.Metuzalém (Kalifornie, USA) - borovice dlouhověká (Pinus longaeva), 4 854 let. Tento strom je zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejstarší strom světa.Cypřiš stálezelený (Írán) - Cupressus sempervirens, cca 4 000 let.Tis červený (Severní Wales) - Taxus baccata, cca 4 000 let.Sekvojovec obrovský (Kalifornie, USA) - Sequoiadendron giganteum, cca 3 200 let.Cariniana Legalis (Brazílie) - z čeledi hrnečníkovité (Lecythidaceae), ca 3 000 let.Olivovník (Portugalsko) - Olea, cca 2 850 let.Fíkovník posvátný (Srí Lanka) - Ficus religiosa, cca 2 302 let.Cedr (Japonsko) - Cedrus, cca 2 300 let.Vilémovický tis červený (Česká republika) - Taxus baccata, 1 500 až 2 000 let. Věk stromů se určuje několika metodami, ta první vychází z obvodu kmene, který se měří zhruba ve výšce jeden metr nad zemí, jde však o metodu nejméně přesnou, stejně jako určování stáří podle průměru kmene, křivky růstového modelu, spočítání přeslenů (lze jen u mladých jehličnanů). Další metoda spočívá v odebrání vzorku přímo ze středu stromu dutým vrtákem, načež jsou spočítány letokruhy (součet letokruhů se provádí i na poražených stromech). Pokud je ale strom zevnitř prohnilý, je velmi nepřesná i tato metoda. Chybějící letokruhy je možné pouze odhadnout. A pokud má kmen obrovského průměru, platí totéž (kde vzít tak dlouhý vrták). Jinak jde však o metodu všeobecně uznávanou jako nejpřesnější (dendrochronologie). Přesná je i takzvaná radiokarbonová metoda známá z archeologie. V případě určování stáří stromů je v laboratoři spálen vzorek kmene a pozoruje se, jak se štěpí uhlík. Ovšem třeba v případě kolonií klonů je složitý i tento způsob určování stáří, pokud již neexistují pozůstatky původního jedince či je obtížné jej určit (v tomto případě se vědci často zaměřují na kořeny). Navíc je tato metoda nepříliš používaná u živých stromů. Další metodou, která je prakticky nepoužívaná, je určení stáří pomocí kůry. Tu lze oproti součtu letokruhů naopak využít v případě dutých stromů, jde však o metodu velmi nepřesnou. Poté se také využívá výzkum archiválií (staré fotografie, kresby a kroniky, historické mapy a historické lesní hospodářské plány, tedy pokud existují či se vůbec dochovaly). O to, jaký strom na světě je vlastně nejstarší, se vedou letité spory. Například v Guinessově knize rekordů byla dlouho uváděna borovice ve White Mountains v Kalifornii. Je zaznamenáno a schváleno, že věk této borovice činí 4854 let a říká se jí Metuzalém. Strom roste vysoko v kalifornské části pohoří White Mountains, v přírodní rezervaci Inyo National Forest v lese Ancient Bristlecone Pine Forest. Ovšem kvůli ochraně této dřeviny drží americká lesní správa přesné stanoviště borovice v tajnosti. Je pouze známo, že se nachází mezi 2900 a 3000 metry nad mořem. Strom Metuzalém byl starý 4789 let, když z něj (pravděpodobně v roce 1957) odebrali vzorek dendrochronologové Edmund Schulman a Tom Harlan. Obecně pak platí, že borovice dlouhověká (Pinus longaeva) je severoamerická pětijehličnatá borovice s proměnlivou rychlostí a typem růstu. Zároveň je silně snášenlivá vůči extrémním přírodním podmínkám. Zdroje uvádějí, že se dožívá nejvyššího známého věku ze všech neklonovaných rostlin na světě. Jenže… K závěru, že nejstarším stromům světa je dnes přibližně osm tisíc let, došla skupina vědců zkoumajících smrky v těžko přístupném skalnatém terénu na švédsko-norských hranicích. Nejstarší kusy prý zapustily kořeny před cca osmi tisíci lety. Stromy nalezené na švédsko-norském pomezí tedy prý patřily k prvním, které začaly růst po skončení doby ledové. Z těchto stromů je dle vědců dokonce možné určit, jakými změnami klimatu oblast postupně procházela. Odhadují, že dříve šlo spíše o keře výšky zhruba půl metru, teplejší počasí jim však později umožnilo další růst až do současné podoby. Suma sumárum tedy nejsou současné kmeny těchto smrků starší než několik stovek let, vyrůstají však z kořenů, které již existují oněch přibližně osm tisíc let. Ze severských oblastí, konkrétně Švédska, též pochází strom pojmenovaný Old Tjikko. Jeho věk je odhadován na 9550 let. Ve švédské stepi jej objevil tamní učitel zeměpisu a pojmenoval po svém psovi. Jde přitom o tradiční smrk ztepilý (Picea abies) a jeho věk byl určen uhlíkovou metodou. Měří pouhých pět metrů, svého věku však dosáhl klonováním a vrstvením. Klonování umožňuje, aby kmen stromu po několika stech letech uhynul, jeho kořeny však přežívají právě tisíce let. K vrstvení pak dochází, pokud se větev stromu dotkne země a stane se kořenem. Dalším bojovníkem o primát je takzvaný pradědeček z chilských And. Říká se mu Gran Abuelo (španělsky pradědeček) a jde o druh fitzroya cypřišovitá (Fitzroya cupressoides), která se tyčí nad roklí v chilských Andách. Stará by mohla být dle některých vědců až cca 5400 let. Pokud by se stáří tohoto stromu potvrdilo, byl by téměř o 600 let starší než současný oficiální rekordman jménem Metuzalém. Navíc je prý tato dřevina aktuálně v ohrožení, kvůli turismu je ve vážném stavu. V roce 1993 byl věk stromu odhadnut „jen“ na 3622 let. Patagonský cypřiš je kvůli kvalitě svého dřeva ohroženým druhem a je proto pravděpodobné, že v pradědově okolí byly pokáceny ještě starší cypřiše. Další raritou jsou takzvané Noemovy sestry, dva nádherné olivovníky rostoucí v Libanonu, jejichž věk je odhadován na 4000 až 6000 let. Prý z nich podle legendy pocházela olivová ratolest, kterou holubice přinesla na Noemovu archu jako naději blízkého břehu. A další rekordman, v americkém Utahu roste les Pando, jehož stáří je cca 80 tisíc let. V tomto lese vyrůstá z jediného kořenového systému 47 000 topolů osikovitých (Populus tremuloides). Opět jde o tzv. klonální rostliny, které mohou žít i miliony let. Tato lesní kolonie získala přední příčku v kategorii nejstarší a nejtěžší živý organismus na planetě. Dohromady váží více jak 6600 tun. A další letití borci? V Íránu roste cca 4000 let starý cypřiš stálezelený (Cupressus sempervirens), v Severním Walesu též cca 4000 let starý tis červený (Taxus baccata), V Kalifornii cca 3200 let starý sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), v Brazílii ca 3000 let starý jedinec druhu Cariniana Legalis z čeledi hrnečníkovité (Lecythidaceae), v Portugalsku najdeme cca 2850 let starý olivovník (Olea), na Srí Lance cca 2302 let starý fíkovník posvátný (Ficus religiosa) a v Japonsku cca 2300 let starý cedr (Cedrus). A takovýchto staříků najdeme po celém světě již spoustu. Nemluvě o tom, co vše jsme ještě neodhalili a neprozkoumali. A u nás? Jako nejstarší je uváděn 1500 až 2000 let starý a 10 metrů vysoký vilémovický tis červený (Taxus baccata) rostoucí ve Vilémovicích u Ledče. Legenda říká, že okolo roku 1210 přišli na Vysočinu zástupci řádu Benediktýnů, kteří sice vykáceli nějaké stromy v okolí, ale tento tis nechali růst u hřbitovní zdi z pověrčivosti. Byl totiž považován za symbol smrti.Zdroj: wikipedia.org, denik.cz, drevostavitel.cz, eartkarma.cz, stoplusjednicka.cz, reflex.cz, novinky.cz
