1. Čistota kamen a krbůMíra znečištění vnitřku kamen a krbů je ovlivněna především druhem paliva a jeho kvalitou. Zanáší se přitom vnitřek topidla, sklo, kouřovod i komín. Z hlediska čištění kamen především vybíráme pravidelně popel a saze, ovšem po čase též čistíme sklo. K vybírání popela a sazí můžeme využít běžné krbové nářadí, ovšem i krbový vysavač. Samozřejmě to provádíme pouze při zcela vychladlých uhlících a studených kamnech, abychom neriskovali. Používá se buďto speciální vysavač a nebo kovová sací hadice a kovová filtrační nádoba napojená na vysavač multifunkční. Popel ze dřeva a dalších tzv. eko-paliv můžeme vysypat na kompost. Zevnitř začouzené sklo lze vyčistit například k tomu určeným gelovým čističem, ale i běžným saponátem a nebo octovou vodou a dokonce i jemným popelem. Nakonec sklo vyleštíme čistým, suchým hadrem. Zvenčí čistíme v zásadě jen usazený prach, na což nám stačí vysavač a nebo vlhký hadr. Čistá kamna hřejí opravdu nejlépe, dokonce i pouze několika milimetrová vrstva sazí sníží výhřevnost topidla – snižuje se vedení tepla kovem a to odchází ve větší míře do komína. Větší množství sazí se tvoří z mokrého dřeva a dřeva borového či jiného smolnatějšího. 2. Těsnění kouřovoduPokud kamna nehoří, jak by měla, opravíme špatně těsnící kouřovod. Opatrně sesadíme trubky (roury), abychom si po bytě nevysypali saze. Saze vysypeme do nádoby, ale nesypeme je do popelnice, mohly by zde chytit – např. při vysypání žhavějšího popela. Poškozené roury přitom vyměníme a všechny nasadíme zpět. Zkontrolujeme také těsnění komínových dvířek a tah komína. Pokud je špatný právě tah komína, můžeme jej svépomocí vyčistit (dle nového zákona již smíme), ovšem nemusí to stačit. Proto raději pozveme kominíka, aby odhalil příčinu špatného tahu komína a navrhl, případně i realizoval řešení (nový komín nám kominík stavět nebude). Zkontrolujeme též dvířka topenišť a čistící otvory do komína, zda nejsou zavřené. 3. VzduchNejlépe je dřevo spalováno, pokud je otevřen primární přívod vzduchu a plameny hořícího dřeva jsou poměrně silné. V takovém případě dochází i k minimálnímu znečišťování ovzduší. Čili je lepší regulovat teplotu v místnosti přikládáním menšího množství paliva než omezováním jeho hoření přiškrcením přívodního vzduchu či naprostým zavřením klapky. Paradoxně to ale většinou děláme opačně, čímž se snažíme šetřit palivo. Elektronickou regulací vybavená kamna ale samozřejmě udělají vše za nás. Kdo je ale doma má? 4. PalivoPokud je palivem právě dřevo, různé druhy dřeva různě hřejí. Tvrdé dřevo dává víc tepla než stejný objem měkkého dřeva. Ovšem když tuto hmotu přepočteme na její hmotnost, zjistíme, že různé druhy dřeva vydávají stejné množství tepla. Čili vezmeme-li stejnou hmotnost měkkého a tvrdého dřeva, které je stejně vysušené, získáme stejné teplo. V zásadě je měkké dřevo vhodnější pro začátek a konec topné sezóny, jelikož hoří rychleji, zatímco tvrdé si uschováme na mrazivé dny a noci. Hoření měkkého dřeva prodloužíme tím, že na žhavé uhlíky položíme 2, 3 polena tvrdého dřeva, čímž dosáhneme příjemného temperování. 5. VětráníNejenže větráním ve vytápěné místnosti vyměníme vydýchaný a vlhký vzduch za čerstvý, ale vzduch rozvíříme, což je důležité právě při „zatápění.“ Kyslík se totiž při nízkých teplotách málo váže s molekulami dřeva, ovšem vzdušné víry bombardují kouřové plyny kyslíkem, čímž je zapalování dřeva usnadněno. A pokud navíc necháme při zatápění pootevřená dvířka, dosáhneme maximálního účinku. Použít samozřejmě můžeme i krbový měch, tedy něco podobného, co používají kováři, aby zvýšili teplotu ohně. Stačí ale do ohně pouze foukat, čili udělat to samé, jako když v přírodě rozděláváme ohýnek za bezvětří. Za větrného počasí to za nás udělá vítr. 6. Kouřové signályKouř vycházející z komína nám spolehlivě signalizuje, jak topíme. Jestliže vychází hustý, tmavší dým, spalování není dobré. Především proto, že oheň nehoří dostatečně intenzivně. Pokud je spalování optimální, vychází z komína tenký pramének páry a světlého kouře. Ten navíc nezapáchá.7. ZapalováníModerní krby s výměníky a krbová kamna jsou projektovány pro hoření od špičky hranice dolů. Paradoxně ale většina znát rozdělává oheň opačně. Čili pokud vytvoříme kompaktní, vyšší hranici a na její vrchol položíme kousek pevného podpalovače či stříkneme trochu tekutého a zapálíme, dřevo se nám krásně rozhoří odshora dolů. Rychleji též dosáhneme potřebné teploty a dřevo je lépe spalováno stejně jako kouřové plyny. Dřevo navíc hoří déle. Pokud pak přikládáme, vždy přidáme alespoň 2 až 3 polena, pouze jedno poleno může samo od sebe vyhasnout. Víc polen dosáhne vyšší povrchové teploty a tvoří se větší pohyb vzduchu. 8. Topení za nociKamna a krby hoří většinou nejdéle 2 až 3 hodiny od přiložení. To není zrovna mnoho. Proto na noc zavíráme přívod vzduchu, aby palivo hořelo déle, ovšem to je chyba. Takové hoření velmi znečišťuje venkovní vzduch a navíc se zvyšuje riziko požáru v komíně. Přitom je minimálně využita energie dřeva. Je proto lepší večer prostě přiložit několik velkých, silných polen z tvrdého dřeva a nechat je hořet zcela normálně. A samotné řešení je v delší akumulaci tepla topidlem a zároveň dobré tepelné izolaci budovy. Komín navíc zůstane až do rána vlažný a proto snáze zatopíme. Aby palivo mohlo hořet celou noc, potřebujeme automat na pelety, štěpku, uhlí, … se zásobníkem. Dřevem však takto topit nelze. Jedině, že bychom si nastavovali budík. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.chatar-chalupar.cz, www.jotul.cz, www.shutterstock.com
