První krok? Plánujte v předstihu, počítejte s tím, že uklízení vždycky zabere nějaký čas navíc. Vlastně, srandičky okolo úklidu a doladění detailů trvají skoro tak dlouho, jak celé zápolení se štětkou a válečkem dohromady. Pokud vám malování tří pokojů zabere den, celý následující den budete nejspíš uklízet. Tak ať vás to nepřekvapí. Jinak je to skoro až trapné zmiňovat, ale o náročnosti úklidu po malování rozhoduje to, co jste udělali a nachystali si před začátkem malování. A věřte, že každá nenatíraná plocha zakrytá kouskem igelitu nebo kartónu, každý přelepený vypínač a zakryté obrubně dveří a radiátory topení navíc se přitom počítají. K vypínačům se váže ještě jedna finta: abyste je nemuseli pracně v jejich záhybech čistit, prostě je před natíráním odšroubujte. Jen drobný detail: vypněte před tím a po dobu malování v místnosti pojistky. Igelit nebo mikroten je super, stejně jako kartón, který navíc i trochu saje. Ale pozor, kloužou na nic nohy a žebřík často nestojí tak pevně, jak byste zrovna čekali. Platí, že zvlášť na podlaze je vždycky lepší mít dvě vrstvy ochrany, než jen jednu. Kritická místa jsou kolem podlahových lišt. Nebojte se krycí vrstvu igelitu přelepit, přilepit. Dveře? Ty je snad nejlepší vysadit z pantů a odnést někam do bezpečí. Stejně jako lustr. Skvrny od barev a nejrůznější fleky po míchání barev, s tím se při malování počítá. Jde o to, aby se ty barevné fleky nešířily dál, mimo zápasnický ring. Znamená to předložku nebo rohož s vlhkým hadrem u každých dveří, které z natírané místnosti vedou ven. Znamená do přezouvání (únavné, zdlouhavé), nebo aspoň sáčkové návleky, jako z nemocnice. Může se zdát zvláštní činit při obyčejném malování pokoje opatření podobná zásahu proti infekční žloutence, ale vyplatí se to. Nepořádek se nebude šířit dál. Nachystejte si „čistící náčiní“. Hadry a hadříky, ubrousky, vatu, kartáče. Kbelíky s čistou vodou (užijete i vodou vlažnou), čistící přípravky, smeták, vysavač, ocet. Malá škrabka, kousek smirkového papíru, žiletka, neostrý nožík. Nemusíte je pak zbytečně hledat. Zavání to nezdravou paranoiou, ale kromě ochrany je lepší ochrana dodatečná. Takže i když máte vše mimo natírané plochy důmyslně zakryto, hodí se pod natíraný úsek položit třeba ještě jeden karton navíc. Hrana okenního rámu, stropní podhled? Hoďte na parapet okna jednu čtvrtku, jen pro případ, že by to káplo trochu víc. Ušetříte si práci. Nehledě na to, že s kouskem kartónu můžete dost efektivně dotahovat linky a hrany v těsných prostorech (třeba zrovna vedle okna). Velmi pravděpodobně vy sami, vaše oblečení a malířské pomůcky. Když to vezmeme od konce: štětce je potřeba vyprat a odmočit, aby nezatuhly. Válečky také potřebují patřičnou péči pod tekoucí vodou, a pozor, ať je neotlačíte. Rámečky, nádržky, kbelíky? Kovové štafle? Umýt je teď mýdlovou vodou je snadné, až barva zaschne, bude to složitější. Neodkládejte to. Někdo si zakládá na tom, že si nádobu na rozmíchanou barvu nejprve „vyloží“ alobalem, a pak má čištění méně. Proti gustu… Kovové hřebeny na čistění štětců také zrovna nedoporučujeme, ale někdo na ně nedá dopustit. Nezapomeňte, že trochu jiný postup pro odmáčení a čištění platí, když jste nemalovali pokojovou barvou s vodní emulzí, ale barvou naředěnou ředidlem. Všechno musí jít do čista a hlavně do sucha. Řádně utěsněte plechovky s barvou, otřete jejich dna. A pak to všechno nenápadně transportujte do dílny. Připravíte se tím o zážitek, když náhodou kopnete do plechovky barvy v už uklizené místnosti. Špinavý stejnokroj malíře pak zabalte do pytle (a přesuňte k pračce), převlečte se do volnějšího pracovního úboru. Špinavé ruce? Nechte odmočit, zkuste drhnout pemzovým mýdlem nebo univerzální a nepřekonanou Solvinou. Ta vám vypálí i otisky prstů. Je fajn, když se na úklidu podílí víc lidí. Protože tohle všechno by se mělo ideálně odehrávat souběžně. Tak, jako spěchá přečištění a odmáčení štětců, odtikává čas i skvrnám, které jsme zanechali tam, kam nepatří. Barva na tkanině? Teplá mýdlová voda, s kapkou alkoholu. Výsledek není perfektní, ale nechávat gauč uprostřed natírané místnosti také není nejbystřejší. Barva na koberci? Teplá voda, ale ne moc, abyste skvrnu nezvětšili. Spíš než drhnout se snažte barvu vyčesat, vyškrábat. Zkuste také navlhčenou skvrnu „vysát“ tím, že na ni přiložíte vatu nebo ubrousek. Opakovaně.Barva na skle? Tady překvapivě zaschnutí tolik nevadí. Jde pak snáze odloupnout. Učiňte tak prosím citlivě, ať nepoškrábete podklad. To už by dolů nešlo. Potrubí, topení? Mýdlová voda, opakované omývání čistou vodou, abychom netvořili mapy. Pak do sucha přeleštit nějakým hadrem. Na rozdíl od sýrů a vína u skvrn po malování neplatí, že starší je lepší. Ideální je samozřejmě každou skvrnu hned začerstva setřít suchým hadrem, než začne zasychat. Ale odstranit se dají i za sucha, oškrábáním. Přitom byste ale neměli používat nástroj hrubší, než je samotný podklad. A ještě pár drobných tipů na úklid po malování. Někdo by řekl, že to jsou banality. Většinou ti, kteří je přehlíží. Postupujte při úklidu odshora dolů, gravitaci budete mít na své straně. Opakovaně měňte oplachovou vodu za čistou, nebudete tvořit šmouhy. A jako bonus: pro čištění malířských barev ze dřeva (ale i obecně, skvrn po celém natírání) je opravdu užitečná octová voda. Brání totiž dalšímu rozpíjení barvy, a v případě dřeva i trochu „oživuje“ podklad. Nikdo neříká, že úklid po malování bude zábava. Ale když se přidržíte pár doporučení, nebude to aspoň taková neskonalá otrava.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
