Okapy jsou instalovány na většinu budov, odvádění srážkové vody ze střech se týká všech budov, i těch s plochými střechami. Při výběru nových okapů zohledňujeme materiál, životnost, cenu a náročnost instalace. Při ní se okapy nýtují, šroubují, letují a tmelí, ale existují i okapy, které se spojují jednoduše a rychle – třeba pomocí upínacích patentů – a lze je tedy před zimou i demontovat, aby nebyly poškozeny sněhovou nadílkou a ledem. Většina z nás zná klasické kulaté – zaoblené tvary okapů, ovšem nabízené jsou již i okapy hranaté a co se týká barevnosti, ta je velmi široká jak již z výroby, tak v případě těch pozinkovaných okapů, které je třeba teprve dodatečně natřít. Vybíráme materiál nových okapůTradičními materiály pro okapy jsou pozinkovaná ocel, měď a titanzinek. Později je doplnil hliník, plast a moderní úpravy oceli, především ocel poplastovaná (upravená na povrchu vrstvičkami plastu, např. polyuretanu).Okapy z pozinkované oceli jsou nejlevnější, ale vyžadují nejnáročnější údržbu a mají kratší životnost. Po instalaci můžeme nechat povrch vyleptat chemickým přípravkem, který ale není zrovna nejlevnější a proto se tyto okapy nechávají alespoň rok a nejlépe dva roky bez povrchové úpravy, kdy počasí povrch dostatečně naruší a poté na kov dobře chytne základový nátěr. Poměrně novinkou je takzvaný lakovaný čili barvený pozink. Tento materiál vydrží déle a snadno se udržuje. Kvalitativně však záleží na tom, zda je pozink lakován dodatečně a nebo jsou okapy vyráběné již z předlakované oceli. Mezi nejoblíbenější materiály dnes patří takzvaný titanzinek – slitina zinku, titanu a mědi (v konkrétním poměru). Jeho životnost je řádově v desítkách let, ovšem titanzinek nenabízí stejně jako tradiční měď žádnou barevnou škálu. Barva všech titanzinkových i měděných okapů je stejná, časem šak tyto okapy získávají žádanou patinu, čili jejich barevnost se časem mění. Měděné okapy jsou nejdražším materiálem, který ze střech mnohdy přes noc zmizí a skončí někde ve sběrně. Životnost měděných okapů je uváděna až 80 let. Po plastu a poplastované oceli saháme z důvodu ceny versus bezúdržbovosti. Navíc takové okapy na rozdíl od měděných nikdo neukradne a na rozdíl od mědi a titanzinku nabízí širokou škálu barev. Tyto okapy jsou prodávané jako „okapové systémy.“Okapové systémyKromě okapů prodávaných po kusech je možné pořídit ucelený okapní systém. Všechny součásti okapového systému na sebe musí přesně navazovat, čímž je umožněno jednoduché sestavení. Značkové okapní systémy přitom mají na každém dílu vyraženo logo výrobce a celou dodávku navíc získáte v jednom balení označeném logem výrobce. Kromě okapních žlabů a svodů jsou součástí okapních systémů též žlabová čela, žlabové spojky, žlabové kotlíky, objímky svodů, žlabové háky, gajgry a další prvky, přičemž některé lze instalovat i dodatečně (klapky, které odvádí vodu do sudu, gajgry, zachycovače listí, zábrany proti přelití žlabu, topné kabely vyhřívající okapní žlaby). Údržba okapůPřed zimní sezónou a po zimě je třeba okapy pořádně prohlédnout, přičemž je zároveň vyčistíme. V případě nižších budov na pozemcích se vzrostlými listnatými stromy je dobré provést na podzim čištění i vícekrát –listím se okapy zanesou velmi rychle. Kontrolujeme těsnost spojů, korozi, zda nejsou žlaby a svody prohnuté či nosné háky pokřivené, čistíme podokapní žlab, kontrolujeme průchodnost svodové roury (proudem vody). Pozinkové okapy je přitom vhodné každé tři roky přetřít barvou. Největším nebezpečím jsou pro budovy právě zanesené okapy a to před zimou i na jaře. Tající led a sníh bude v zimě jinak přetékat a bude zatékat do budovy, na jaře pro změnu udělá to samé první přívalový déšť. Jakmile odstraníme (jakkoli) veškeré listí, větvičky a jiné nečistoty, vyzkoušíme průchodnost okapů proudem vody. Vodu lijeme od nejvýše položeného místa, čímž zároveň dočistíme okapní žlaby. Proudem vody přitom odhalíme i případné netěsnosti. Zcela ideální je ochránit okapní žlaby asfaltovým nátěrem jejich vnitřku po oschnutí. Pokud zjistíme ucpaný okapní svod, položíme pod výtokový otvor desku, aby se nečistoty nedostaly do kanalizace a neucpaly ji. Odmontujeme a propláchneme horní kolena, zanesenou rouru zkusíme propláchnout hadicí. Pokud to nepomůže, je třeba nečistoty vytlačit mechanicky – například dlouhou tyčí. V každém případě se vyplatí umístit na horní výtokový otvor mřížku, která bude nečistoty zachycovat. K čištění okapních žlabů lze použít takzvaný čistič okapů, což je teleskopická tyč, která má na jednom konci škrabku, jíž nečistoty vyhrneme a na druhém konci kartáč. Centrálním kloubem čističe si nastavíme vhodný pracovní úhel.Praktické rady na závěr:Vnější hrana okapního žlabu musí být níž než hrana vnitřní, aby voda netekla po fasádě a nepromáčela stěny domu, pokud žlaby přetečou. Fale svodových rour natáčíme směrem od domu. Na 10 až 12 metrů žlabu potřebujeme 1 okapní svod. Kulaté okapní žlaby osazujeme o spádu 5 mm na 1 m délky, hranaté žlaby 10 mm na 1 m délky. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
