Podlaha je jednou z nejdůležitějších částí stavby, nese každodenní zatížení, ovlivňuje komfort bydlení a v případě podlahového vytápění také spotřebu energií. Proto je výběr správného litého potěru klíčovým rozhodnutím. Nejde jen o pevnost, ale i o klimatické podmínky při realizaci, tloušťku vrstvy, rychlost vysychání či typ finální krytiny. Všechny tyto faktory určují, zda bude podlaha dlouhodobě spolehlivá a odolná. Jedním z nejpoužívanějších litých potěrů je AnhyLevel, tedy potěr na bázi síranu vápenatého. Jeho největšími přednostmi jsou snadné zpracování, téměř nulové smršťování a dlouhá doba zpracovatelnosti. Díky těmto vlastnostem je možné aplikovat potěr už od tloušťky 30 mm, aniž by vznikaly deformace. Velkou výhodou je také možnost rychlého a intenzivního vysoušení, což ocení zejména stavby s podlahovým topením. Anhydrit totiž velmi dobře vede teplo, takže vytápěná podlaha reaguje rychle a efektivně. Nevýhodou je naopak nižší odtrhová pevnost, a proto se anhydrit nedoporučuje do prostor s vysokým bodovým nebo valivým zatížením, případně pod masivní dřevěné podlahy. Alternativou je CemLevel, litý potěr na cementové bázi. Jeho výhodou je možnost použití v trvale vlhkých místnostech, kde by anhydrit nebyl vhodný. Cementový potěr tvrdne hydratací, tedy chemickou reakcí s vodou, nikoli vysycháním, proto není tak citlivý na podmínky při realizaci. Díky speciální receptuře se snadno čerpá a nevyžaduje ocelovou výztuž, což zrychluje a zjednodušuje práci na stavbě. Aplikuje se od tloušťky 45 mm a je vhodný pro široké spektrum podlahových krytin. Jeho slabší stránkou je větší tendence ke smršťování, a proto je nutné počítat se smršťovacími spárami a pečlivým ošetřováním povrchu během zrání, aby se předešlo deformacím či prasklinám. Z hlediska pevnosti jsou oba materiály srovnatelné – pevnost v tlaku se pohybuje kolem 20 až 30 MPa, pevnost v tahu za ohybu mezi 4 až 6 MPa. Rozdíl je v tepelné vodivosti: anhydrit má hodnotu 1,8 W/m·K, cementový potěr 1,2 W/m·K. V praxi to znamená, že anhydrit rychleji přenáší teplo do prostoru, zatímco cement udržuje akumulované teplo déle a uvolňuje ho postupně. Volba proto závisí na typu stavby – do cihelných domů s podlahovým topením se hodí spíše anhydrit, do lehkých montovaných objektů zase cementový potěr. Podmínky při realizaci hrají významnou roli. U anhydritu nízké teploty pouze zpomalují vysychání, které lze urychlit větráním nebo vytápěním stavby. Cementové potěry jsou na teploty citlivější – při poklesu pod 5 °C se proces tvrdnutí zastavuje, naopak při vysokých teplotách dochází k příliš rychlému tuhnutí. Také péče o čerstvě položenou podlahu se liší: anhydrit prakticky nevyžaduje ošetřování, zatímco u cementového potěru je nutné udržovat vlhkost, pozvolna větrat a chránit povrch před vysycháním. Zjednodušeně řečeno, pokud stavíte v suchém prostředí, chcete rychle reagující podlahové topení a hledáte jednoduchou údržbu, je vhodnější anhydritový potěr. Pokud naopak potřebujete spolehlivou podlahu do vlhkých prostor, montovaných staveb nebo hledáte univerzálnější řešení, vyplatí se zvolit cementový potěr. Správná volba litého potěru je klíčem k dlouhodobě kvalitní podlaze. Přihlédnutí k podmínkám stavby, budoucímu využití i požadavkům na vytápění vám pomůže vybrat variantu, která zajistí spolehlivost, komfort i bezproblémový provoz.Další informace najdete na www.cemex.cz
