Střílet ptactvo nebeské by bylo učiněným barbarstvím, střílet pro změnu jen tak do vzduchu, slepými a hodně hlasitě, to by zase vadilo i jiným „lekavým zvířatům“, třeba vašemu psovi a nebo kočce. A nakonec i sousedům, obzvláště těm nerudným a nebo rodinám s malými dětmi. Svůj „divoký západ“ má civilizace již dávno za sebou (i když to někteří jedinci tvrdošíjně popírají) a ono to bylo stejně dosti jinak, než filmuje Hollywood. Vypouštět na ptáky pro změnu úmyslně kočky, to je také nefér válka a je to necitlivé. Nakonec bychom neměli být až takovými škrty a nějaký ten plod, to je přece úlitba bohům. Když ale usedne celé hejno, třeba špačků, to je pak jiná. Vinaři by o tom mohli vyprávět své. Jak si ale pomoci? Chemií těžko, zavěšená a lesknoucí se cédéčka na stromech sice chvilku zaberou, ale ptáci si rychle zvyknou a zjistí, že „to nic nedělá“. Po zahradě pak navíc všude „poletují spousty ufonů a oslňují“. Nakonec prostřený stůl je přece jen příliš lákavý a ptáci se odradit nenechají. To samé platí pro různé strašáky, kteří bývali na stromy kotveni. Trochu to zabere, ale všimněte si, že třeba špačci si na strom sednou a začnou hodovat, i když se pohybujete po jeho nižších patrech. Prostě nic zaručeného a vyloženě na 100% funkčního. Nabízí se ještě jedno řešení, totiž sítě. Ovšem „zasíťovat“ vzrostlou starou třešeň, to by již chtělo pořádný sportovní výkon a také by to dosti stálo. Sítě jsou vhodné spíše na menší stromky a keříky s drobným ovocem. Navíc platí, že třeba u nylonových sítí roste cena spolu se zmenšováním ok. Prostě více materiálu. A velká oka nejsou nic platná. Sice jde v případě sítí opravdu o zaručenou ochranu, ale je drahá. I když taková síť při vhodném zacházení a také kotvení, aby nám neulétla, vydrží dlouhé roky, načež si na ně můžeme investici rozpočítat. Stinnou stránkou sítí je, že pak při sklízení a nebo jen pouhém zobání překáží nám samotným. Musíme se k úrodě nějak dostat. A nakonec musíme sítě zase šetrně sejmout a složit. Ptáci mají tu vlastnost, že je prostě nic nezastaví, neznají ploty, nebojí se výšek. A čím výše chutné plody jsou, tím lépe. A třeba v případě třešní platí pravidlo, že nejvýše bývají plody nejdříve zralé, největší a nejchutnější, mají zde prostě maximum sluníčka. Ovšem právě tyto plody příliš neochráníme ani sítěmi, ptáci dosednou a sezobnou, nač dosáhnou a právě ve výškách to pro ně bude nejsnadnější. Další stinnou stránkou sítí je, že čím jsou hustější, tím méně propustí sluníčka. A to se odrazí, ano, právě na plodech, na úrodě. Nakonec se jeví jako nejrozumnější možné řešení ptáky dostatečně nasytit a pokrm jim nachystat opravdu pestrý včetně těch dobrot, které před nimi chceme uchránit. Jenže zkuste je naučit správné stolování, tedy jim vysvětlit, že krmítko ano, ale strom ne, když ten strom a zobání plodů na něm je pro ně nejpřirozenější. A nakonec zjistíte, že jim ještě usnadňujete práci a sami si ji přiděláváte. Učiněný blázince, ale kdo je „krkoun“, podstoupí cokoli. Velice rozumné je ptákům nabídnout různé rostlinné zbytky ze zahrady a kuchyně včetně zbytků plodů. Ovšem i tak jejich útokům na zralé ovoce na stromech a keřích nezabráníme. Nabízí se však ještě jedno velice chytré a účinné řešení. Čeho se ptáci nejvíce bojí? Dravců a v čele této skupiny stojí kromě koček ptáci draví. A ejhle, řešení je na světě, jmenuje se totiž „ptačí rozhlas“. Neruší, nehyzdí, nic nestojí, zvuky dravých ptáků si na internetu stáhnete zadarmo. A kdyby vás tyto zvuky začaly rušit (a nebo sousedy), stačí je vypnout. Dobrou zprávou je, že stačí prozpěvování dravců denních, sovy by byly zbytečné, jelikož v době jejich lovu ostatní ptactvo nebeské odpočívá. Tma je pro ptáky příliš nebezpečná (tedy pro většinu). A skutečně jde o mnohem účinnější řešení než nepříjemný zvuk různých plašičů, zavěšená CD a podobně. Dokonce se pak i prodávají plašiče ptáků se zvuky dravců a to včetně senzorů pohybu. Obecně zahradníci a sadaři považují „ptačí rozhlas“ za velmi účinné, jednoduché, přirozené a vlastně geniální řešení. A pak je tu tedy ještě jedna možnost, totiž koupit si dravce a umístit v zahradě voliéru. Ale to byste přece nechtěli!
