Vzrostlejší dřeviny se vždy přesazují i s kořenovým balem. Některé jsou pěstované v mobilních nádobách, jiné vyjmuté ze země strojem a jejich kořenový bal je zabalen, aby se nerozpadl. K výsadbě těchto dřevin se přistupuje výhradně brzy na jaře či na podzim, je to v tuto dobu nejbezpečnější. Se vzrostlými dřevinami je horší manipulace a čím vyšší jsou teploty, tím obtížnější může být výsadba. Navíc je zde ve vegetačním období i riziko proudění mízy. Období vegetačního klidu, tedy po opadu listů a před rašením nových, je prostě ideální. Jde to sice i v době vegetace, ale nedoporučujeme se o to pokoušet svépomocí. Vysazování vzrostlé dřeviny začíná koupí a přepravou. Vzrostlejší stromky a keře je nutné přepravovat nejlépe v uzavřeném dopravním prostředku. Pokud to není možné, dřevina musí být důkladně zabalena do netkané textilie, případně jiného materiálu. Podle ročního období jde o ochranu listů či pupenů, ale i větviček, aby se nepolámaly. Důležitý je totiž nejen dobrý stav kořenového systému, ale i koruny. Dřeviny prochází stresem, který maximální šetrností snižujeme. Zakoupené a dopravené dřeviny je třeba vysadit bezprostředně po dopravě na místo určení. Čím déle je necháme být, tím hůře. Pokud to ale není hned možné, je třeba dřeviny zabezpečit. Kořenový bal musí být krytý jutou a pořádně jej namočíme (prolijeme), aby kořínky nevysychaly, dřeviny navíc musíme ochránit před možným pádem a jiným poškozením.Výsadba se provádí do výsadbové jámy. Průměr jámy musí být minimálně 1,5 krát větší, než je šířka zemního balu. Hloubku volíme takovou, abychom zemní bal v jámě zbytečně neutápěli. Jáma by tedy měla být o něco hlubší, ale na dno uložíme vykopanou zeminu promísenou s kompostem či jiným výživnějším materiálem do takové výšky, aby vrchní část balu byla po zasypání zeminou mírně pod povrchem. Nikdy nevysypáváme celou jámu jen tou nejkvalitnější zeminou, dřevinám by se odsud nemuselo chtít prokořeňovat dál, tedy alespoň dost dlouhou dobu, dokud by nevyčerpaly živiny. Proto vykopanou zeminu nikdy neodstraňujeme, ale mísíme s humózním materiálem. Problém může být také s manipulací. Především v ohledu na stáří dřeviny a její hmotnost i s balem. Může se dokonce hodit i hydraulická ruka, proto je vždy třeba dobře zvážit, zda výsadbu vůbec zvládneme svépomocí. Po zasypání jámy zeminou je třeba vytvořit shora závlahovou mísu, kterou mulčujeme nejlépe borkou ve vrstvě alespoň 10 cm. Jde o prostor v bezprostřední blízkosti kmene rostliny. Obvykle má kruhový tvar, vlastně jde o širší důlek, do kterého můžeme nalít více vody a ta se postupně vždy vsákne. Tento prostor udržujeme čistý, bez plevelů, trávníku apod.. Pokud nemáme k dispozici mulčovací kůru, musíme závlahovou mísu pravidelně kypřit, aby se na povrchu nemohla vytvořit tvrdá krusta. Někdy se dokonce naopak řeší i drenáž, to je však opravdu lepší nechat na odbornících. Sami nejlépe posoudí místní půdní podmínky a vláhové poměry. Zálivku volíme podle velikosti (stáří) dřeviny a okolních podmínek. Čerstvě vysazené vzrostlejší rostliny potřebují obvykle vody opravdu hodně. Ze začátku může jít o pravidelné desítky, ale i stovky litrů. Vždy je lepší zalévat větším množstvím vody naráz, aby se dřeviny pořádně napily a hlavně, aby se voda dostala ke všem kořínkům. Taková zálivka pak stačí jednou týdně, nejdéle jednou za 14 dní a to nejméně po celý první rok, první sezónu. Po podzimní výsadbě proto v hojné zálivce pokračujeme do zimy a pak od jara do zimy další, po jarní výsadbě zaléváme hojně po celou první sezónu. Samozřejmě však není třeba ve vlhčích půdách zalévat tolik a tak často. Otázkou ale také je, co vůbec můžeme do takové půdy vysadit, aby nám kořeny neuhnívaly. Určitě nikdy nezalévejte každý den v domnění, že tím nově vysazeným dřevinám pomůžete, kořeny uhnijí a rostliny zahubíme. Nevhodné jsou též denně fungující zavlažovací systémy. A pozor, po prvním roce v zálivce pokračujeme, ale můžeme ji postupně snižovat. Povýsadbová péče může trvat až 5 let.I v zimě je důležitá pravidelná kontrola vlhkosti, pokud nemrzne, především pak u dřevin stálezelených, které mají vyšší odpar vody. I zimní zálivky jsou důležité. Během let postupně přizpůsobujeme zálivku aktuálnímu počasí a velikosti obvodu koruny stromu i předpokládanému prokořenění. Zálivku pak neprovádíme již jen do zálivkové mísy, ale na mnohem větší ploše v okolí stromu.Pokud vysazujeme dřeviny většího obvodu kmene jak 12 až 14 cm, musíme je kotvit nejlépe třemi kůly. V případě větších stromů od velikosti obvodu kmene 20 až 25 cm se používají zemní kotvy a textilní popruhy. Větší a silnější stromy se dokonce dočasně (dokud dostatečně nezakoření) kotví i lany. Vždy je třeba místo úvazu podložit měkkým materiálem (např. jutou), aby nedošlo k poškození kmene. Úvazy navíc v čase pravidelně kontrolujeme, kmen nesmí být zaškrcován. Kotvení dřevin nesmíme podcenit, jelikož silnější vítr, když se opře do koruny nedostatečně zakořeněné dřeviny, dovede neuvěřitelné věci.Kmen necháváme v prvních letech po výsadbě obalen jutou či jiným vhodným materiálem. Minimálně jej pak natřeme bílou barvou určenou pro stromy, případně alespoň vápenným mlékem. Zabráníme tak přehřívání kmene a jeho následnému praskání. Po dokončení první zálivky po výsadbě je také třeba přistoupit k povýsadbovému řezu, což je další důvod, proč by měl výsadbu raději provádět odborník. Je totiž třeba zmenšit poměr koruny ke kořenům. Obecně platí, že je nutné zmenšit tento poměr o cca 20 až 30%, ovšem také v závislosti na ročním období, druhu dřeviny a jejím aktuálním stavu. Při řezu též odstraňujeme mechanicky poškozené větve. Při přepravě dojde k poškození větví velmi snadno. Jednodušší pravidlo zní zkrátit hlavní větve o cca jednu třetinu, odstranit jakkoli poškozené větve a větve směřující do koruny.Povýsadbová péče znamená, že se snažíme dřevinám pomoci v přizpůsobení novému místu, novým podmínkám. A tato péče trvá přibližně 2 až 5 let od výsadby. Samozřejmě vždy podle druhu a stáří vysazované dřeviny. Péče zahrnuje kontrolu stavu, pravidelnou zálivku, ale i hnojení, kontrolu kotvení a kontrolu kmene, zda není úvazy zaškrcován, ale i ochranu před škůdci a řez, je-li potřebný. Zásadní je kontrola zemní vlhkosti okolo balu po celé jeho hloubce, což vlastně chce zkušený odhad. Tím nejhorším je vždy povýsadbový stres, jde ale o běžnou součást adaptace na nové prostředí. Čím větší a starší dřevinu vysazujeme, tím je povýsadbová péče delší a tím vyšším stresem si zpočátku projde. Stres snížíme také pravidelným přihnojováním, se kterým začneme přibližně 14 dní po výsadbě. Při výběru hnojiva se poradíme se zahradníkem. Po dobu, kdy nově vysazené dřeviny vyžadují povýsadbovou péči, rostou jen velice málo, vlastně na první pohled stagnují. Mnoho energie totiž věnují tvorbě kořenového systému a ten my nevidíme. V tomto případě nezbývá, než zopakovat, že je třeba oslovit odborníky. Již jen proto, že ne všechny dřeviny a v jakémkoli věku přesadit vůbec lze, navíc jde o to, jak přesazení provést, kam dřevinu přesadit a zda jsou původní a nové místo vůbec dostupné pro přesazovací stroj. Fotografii manuálního přesazování jsme na úvod článku vlastně umístili tak trochu provokativně. Doma jsme přesazení zkusili s cca 15 let starou mahonií, dřina to byla veliká, riziko také, ale nakonec se vše vydařilo a již pátým rokem se rozrůstá dál a jinde. Více méně jsme již od samého rozhodnutí tak trochu počítali s tím, že bude možná třeba zakoupit novou sazenici. A s tím bude muset počítat každý, kdo se chce do přesazení vzrostlejší dřeviny pustit. Nakonec ani odborník vám na takto drastický zásah nedá záruku a mnohokrát se vás zeptá, zda jste si jisti svým záměrem.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
