Tlak na snižování spotřeby energiíŠpatně izolovanou střechou uteče až 20% ze všech tepelných ztrát budovy, nemluvě o střechách neizolovaných, kdy je třeba položit tepelný izolant alespoň na podlahu půdy. Abychom dosáhli požadovaných úspor energií a vyváženého klimatu v podkroví, je třeba zateplit šikmou střechu izolantem tloušťky alespoň 180 mm v závislosti na použitém materiálu. A požadavky na tepelné izolace se stále zpřísňují v závislosti se snahou států snižovat stoupající spotřebu energií.Při realizacích půdních bytů je třeba provést izolaci střechy a nadezdívky tak, abychom dosáhli minimální hodnoty součinitele prostupu tepla U = 0,24 W/m2K (dle ČSN 730540/2011). V případě běžné střešní vazby (krovu) s krokvemi odpovídá tato hodnota právě 180 mm silné izolaci mezi krokvemi o tepelné vodivosti 0,035 W/mK. Lze též vložit mezi krokve izolaci o tloušťce 120 mm a pod ní položit do nosného laťování další izolaci, tentokrát o tloušťce 50 až 60 mm atp. Tepelný izolant však lze ukládat nad krokve, mezi krokve a pod krokve. Izolace nad, mezi, či pod krokve?Vložení izolace mezi krokve je nejjednodušší na provedení a nejlevnější. Mezikrokevní izolace je však závislá na výšce krokví a ta není především u starších střech mnohdy dostatečná. V tomto případě se provádí kromě izolace mezikrokevní i izolace podkrokevní – izolant se ukládá mezi příčně položené nosné latě vnitřního obkladu. Je přitom výhodné použít silnější laťování (50 až 60 mm) a tedy i silnější vrstvu izolantu. Krokve, které propouštějí ven více tepla než izolace mezi nimi, tak budou izolovány zdola. Pokud jsou krokve příliš nízké, musí se zdola nastavovat latěmi, aby mohla být mezikrokevní izolace dostatečně silná. Volíme přitom izolant o co nejnižší tepelné vodivosti (standardně 0,035 W/mK). Kromě standardních minerálních vln různé tloušťky a tepelné vodivosti a dalších podobných materiálů lze použít mezi krokve a do podlah půdních prostor též izolaci stříkanou. Zvenčí je v tomto případě třeba uložit kolem krokví paropropustnou zábranu a na ni pojistnou hydroizolaci. Paropropustná zábrana se pak vkládá i pod krokve, přičemž zajišťuje vzduchotěsnou izolaci směrem dovnitř. Izolační materiál (vločky, granulát, …) se pod tlakem vstřikují do volného prostoru mezi krokvemi, přičemž ale musíme zajistit vnitřní a vnější bednění střechy, což se oproti použití například minerální vlny mezi krokvemi prodraží (minerální vlna nevyžaduje bednění). Toto řešení je výhodné pouze v případě současné výměny střešní krytiny a vyžaduje profesionála. Jako izolant lze pro mezikrokevní izolace použít plsti a desky z minerální vlny, celulózu, dřevní vlákna, konopí, len, ovčí vlnu a bavlnu, izolační pásy z minerálních vláken, celulózové vločky a nebo granulát z minerální vlny atp. Nejčastěji se používají minerální izolace v deskách nebo rolích, které se mezi krokve vmáčknou a lze jimi snadno vyplnit i malé volné prostory. Zcela nevhodný je pro tento účel polystyren s výjimkou polystyrenového granulátu. Též nadkrokevní izolace vyžaduje bednění, ovšem jen z vnější části konstrukce krovu. Na bednění se uloží parotěsná zábrana, na ni tepelný izolant (flexibilní izolační rohože či velkoformátové izolační desky), poté pojistná hydroizolace a nakonec střešní krytina. Nadkrokevní izolací vytvoříme souvislou vrstvu izolantu bez tepelných mostů, přičemž zevnitř můžeme přiznat střešní trámoví, krokve a prostory mezi krokvemi, čímž zvětšíme obytný prostor. Dlužno však dodat, že nadkrokevní izolace je nejdražším řešením, ovšem i nejúčinnějším a z fyzikálního hlediska nejvýhodnějším. Fakticky ji můžeme srovnat s izolacemi obvodových stěn budov. Nadkrokevní izolaci nelze provádět u dvojdomků či řadových domků, jelikož zvyšuje střechu.Podkrokevní izolace je využívána jako doplněk k izolaci mezikrokevní, pokud nejsou krokve dostatečně vysoké, ovšem lze šikmé střechy izolovat i jen pod krokvemi, nemá to však valný smysl. Podkrokevní izolace zabere část obytného prostoru a sníží výšku místností. Na druhou stranu ale zcela eliminuje tepelné mosty. Její provedení je náročné a poměrně drahé. Podkrokevní izolace lze provádět flexibilními izolačními rohožemi a nebo velkoformátovými izolačními deskami, stejně jako izolace nadkrokevní. Starší tepelné izolaceI zastaralé tepelné izolace podkroví je vhodné vyměnit. Ideálním okamžikem je v tomto případě obnova střešní krytiny, mnohdy je ale třeba zároveň opravit i krov, vyměnit či doplnit parozábranu a hydroizolaci. Nabízené jsou též speciální systémy, které umožňují minimálně komplikované vkládání mezikrokevní izolace z vnější strany střechy, nebudeme přece zevnitř odstraňovat z sádrokartony a deskové či palubkové obklady. Dalším řešením je dodatečná izolace nadkrokevní, kdy se nemusíme původními izolacemi vůbec zabývat. Dodatečná nadkrokevní izolace však vyžaduje investici do bednění a zvýší střechu.Jak chránit střešní plášť před vlhkostíVždy záleží na stávající střešní nástavbě. Jednotlivé vrstvy střešního pláště musí propouštět ven vodní páry, čímž střešní plášť dodatečně vysychá, ovšem zateplení musí být chráněno před venkovní vlhkostí a srážkami, aby zůstala zachována jeho funkčnost (mokrý tepelný izolant se stává tepelným mostem), ale i před hromadící se vzdušnou vlhkostí v interiéru. Vnikání srážkové vody – deště a poletujícího sněhu do tepelného izolantu zabraňuje pojistná hydroizolace. Před vzdušnou vlhkostí, která se stále hromadí v interiérech, chrání střechu zcela vzduchotěsně položená parotěsná fólie. A skutečně je třeba dát dobrý pozor na případné štěrbiny v těchto fóliových izolacích. Mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací je navíc třeba vytvořit odvětrání, které zajistíme svisle uloženými latěmi (takzvanými kontralatěmi). Pojistná hydroizolace se upevňuje ke krovu hřebíky, které prochází skrz kontralatě a latě. Parotěsná zábrana se zevnitř kotví ke krokvím nosným roštem vnitřního opláštění šikmin (sádrokarton, palubky, OSB desky, …) a jednotlivé pásy fólie se k sobě lepí izolační páskou. Zdroj: www.strechy-cerman.cz
