Klíště obecné (Ixodes ricinus Linné, 1758) je roztočem, který patří do čeledi klíšťatovití (Ixodidae). Živí se výhradně sáním krve na savcích, plazech a ptácích a zajímavé je svým takzvaným tříhostitelským cyklem. Nepříjemností tohoto roztoče je však schopnost přenášet řadu infekčních chorob. Těmi nejčastějšími jsou lymská borelióza a klíšťová encefalitida. A skutečně nejde o „příjemné zážitky“. Někdo se klíšťat bojí dokonce natolik, že v době, kdy je jich v přírodě hodně, se pobytu na místech výskytu klíšťat zcela vyhýbají. Ovšem v praxi by to znamenalo nechodit raději vůbec nikam a zavřít se doma. Samice klíšťat jsou velké od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí i více jak 1 cm), samci 2,2 až 2,5 mm. Nymfy klíšťat pak měří 1,3 až 1,5 mm. Tělo klíštěte se skládá z hlavové části (gnathosoma) a vlastního těla (idiosoma). Hlavová část je tvořena hlavně dopředu směřujícím hypostomem (chobotkem), chelicery a makadly. Hypostom je pokryt mnoha nazpět směřujícími háčky, které pomáhají klíštěti pronikat kůží a ukotvit (fixovat) se k ní. Po stranách hypostomu najdeme párové ostré chelicery, které proříznou pokožku hostitele v první fázi přisátí. V klidu je hypostom pokrytý přilehlými čtyřčlánkovými makadly, která se při pronikání do kůže odklánějí do stran. Dospělci a nymfy mají 4 páry končetin, larvy pouze tři páry. Na chodidlech předních nohou mají klíšťata takzvaný Hallerův orgán, který detekuje CO2. Díky tomu klíště „vyslídí“ svého hostitele. Těla samců jsou kryta chitinizovaným hřbetním štítkem (scutum), samice mají tento štítek jen do třetiny těla. Zbytek těla je tvořen měkkým a varhánkovitě složeným, kožovitým útvarem (alloscutulum). A právě ten může po nasátí krve zvětšit svůj objem až 300 krát. Představte si, že byste pili a pili tak dlouho, až budete 300 krát větší. Neuvěřitelný experiment přírody! Po takovém nasátí samička získá podobu ricinového bobu. Řitní a pohlavní otvor mají klíšťata uložen na břišní straně.Klíšťata žijí nejčastěji ve vlhkých lesích s bujným rostlinstvem a keřovým patrem, na okrajích lesů a na vlhkých loukách. Nevyhovuje jim výrazně teplé a suché léto. Dříve se klíšťata vyskytovala především v nížinách a středních polohách, dnes je najdeme i v nadmořských výškách nad 750 m.n.m. Klíště obecné žije na většině území Evropy, na Blízkém východě a najdeme je lokálně i na severu Afriky. Dospělá klíšťata najdeme nejčastěji v trávě vysoké 20 cm až 1 m. Drží se na stoncích rostlin, případně i na nižších keřích. Uchycena jsou za zadní nohy a trpělivě čekají na procházející živočichy. Jakmile se klíštěte nevědomky dotknete, reflexivně se přichytí, najde si cestu k pokožce a ukotví se v ní pomocí ozubeného hypostomu. Sát může klíště na jednom hostiteli až 2 týdny, přitom hladovět dokáže až 1 rok. Takový asketa a přitom až takový jedlík! Velmi zajímavé je rozmnožování klíšťat. Dospělí samci již nepřijímají potravu, pouze hledají hostitele, na kterém by našli samici. S ní se spáří a ta naklade do půdy 1000 až 3000 vajíček. Šestinohé larvy klíšťat hledají drobná zvířata a na nich sají několik dní. Pak se promění v osminohé nymfy, které se přisají na další hostitele. Po tomto druhém cyklu nymfy díky příjmu potravy dospějí. Pokud jde vše dobře, trvá vývoj klíštěte jeden až dva roky (obvykle až 4 roky). Dospělci opět najdou dalšího hostitele. Klíšťata tedy potřebují ke svému zdárnému vývoji 3 různé hostitele. To klíště, které si právě vyndaváte, bylo před vámi třeba na ještěrce a ptákovi. Nejvíce přisátých klíšťat najdeme na jaře a na podzim, jelikož se během léta většinou takzvaně „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do dalšího. Klíště obecné přenáší především lymskou boreliózu, klíšťovou encefalitidu a ehrlichiózu. A všechny tři nemoci mohou způsobit trvalé a těžké poškození zdraví, dokonce i smrt. Infikovaná klíšťata přitom najdeme po celé ČR. Existují však oblasti s vyšším rizikem infekce. Kromě toho klíšťata přenášejí i další druhy patogenních mikroorganismů (např. babézióza, bartonelóza a tularémie). 1. Krátce střižený trávník klíšťata nelákáPravidelný střih trávníku je opravdu zásadní a jelikož se klíšťatům daří za vlhka, nemusí nás pravidelná „devastace“ travní hmoty trápit. Když prší, vody je dost, když je sucho, je méně klíšťat a my nejenže můžeme, ale i musíme nechávat trávník vyšší. A nejde zdaleka jen o vás, ale i o domácí zvířata. I ta mohou následkem sajícího klíštěte vážně onemocnět. Nízká tráva představuje pro klíšťata velice nehostinné prostředí. 2. Vytvořte si takzvané „nárazníkové“ plochyTakzvané nárazníkové zóny klíšťatům velmi ztíží přesouvání z pro ně ideálního prostředí na místa, kde se pohybují hostitelé. Především vlhké prostředí zajišťuje klíšťatům rostlinný porost, vytvářejte proto předěly mezi bujnějším porostem a zbytkem zahrady. Řešením jsou zpevněné cesty a jiné plochy, vysypávky kamennou mulčí či pískem, ale i zkracování přečnívajících větviček.Přečtěte si také, jaké rostliny odpuzují klíšťata.3. Pouze chemický postřik nepomůžePokud provedete jednorázový chemický postřik, mnoho tím nenapravíte. Klíšťata se vrací. Pouze pravidelné chemické ošetření trávníku dává smysl, ovšem té chemie…4. Používejte klíšťový test Během deseti minut test pozná, jestli můžete být nakaženi boreliózou. Jde o varovací systém, který pozná včas a citlivě příznaky boreliózy. Pořídíte jej za cenu cca 300 korun. Jelikož nejde o PR článek, nechceme zde uvádět prolink, ale snadno si text vyhledáte třeba na Googlu. Stačí trocha mýdlové vody, tekuté mýdlo a nebo třeba šampon. Tekutinou místo přisátí klíštěte potřeme a vícekrát zatočíme špičkou prstu. Klíště je venku téměř bezprostředně, na směru točivého pohybu nezáleží. Nezapomeňte poté na klíšťový test a nebo bezprostřední doručení klíštěte obvodnímu lékaři. Jde o prevenci vážných onemocnění a služba je proto bezplatná.
