Dospělí chrousti mohou škodit hlavně tím, že okusují listy. O něco větší riziko představují larvy, tzv. ponravy. Ty žijí v zemi a okusují kořeny rostlin, čímž dokážou některé rostliny zahubit. Jedná se o statného hnědého brouka s ochlupenými krovkami. Charakteristický je svými vějířovitými tykadly. Na každé krovce můžete pozorovat čtyři “žebra”. Zadeček má protažený v tzv. pygidium. Veliký je v průměru 2-3 cm.Larvy chrousta se nazývají ponravy a dorůstají až do velikosti 5 centimetrů. Mají bělavě nažloutlou barvu, jsou masité a obloukovitě zakřivené. Jejich hlava je hnědě zbarvená a jsou na ní dobře patrná tykadla. Na hrudní části můžete pozorovat výrazné končetiny.Velmi podobný chroustu obecnému je chroustek letní. Ten je menší, zrzavě hnědý a více chlupatý (fotografie najdete na konci tohoto článku). Při boji proti jeho invazi ale platí stejná pravidla jako při potýkání se s jeho větším příbuzným Český kmen chroustů prochází čtyřletým vývojovým cyklem. V zemi ponravy žijí 3 až 4 roky (v chladnějším klimatu až 5 let). Aktivní jsou pouze na jaře a v létě. Přezimují 20-100 cm pod povrchem. Ve stádiu larvy zůstávají do té doby, než dorostou 4-5 cm. Následně se na podzim zakuklí, aby se na jaře proměnily v dospělé jedince. V teplejších oblastech se dospělí brouci chrousta objevují již od dubna. V ostatních oblastech se brouci začnou objevovat od začátku května do června. Největší riziko představují larvy, které okusují kořínky rostlin. Zatímco na zahradě obvykle velké škody nezpůsobí, pro lesní hospodářství mohou být katastrofou. Mezi jejich oblíbenou pochoutku patří totiž kořínky borovice lesní či smrku ztepilého. Sazenice v lesních školkách nebo výsadby po jejich útoku obvykle zajdou. V případě zalesňování pak mohou ponravy zhatit veškeré snahy, a to dokonce i několik let po sobě.Na zahradě mohou škodit ožíráním kořenů, hlíz a bulev. U takto poškozené rostliny pozorujeme změnu zbarvení a odumírání části nadzemní části rostliny. Když sazenici vytáhneme z půdy, zřetelně vidíme, že menší kořínky bývají okousané docela, někdy se larvám chroustů podaří okousat i větší kořeny, nebo poškodit alespoň povrchové vrstvy.Dospělí jedinci si s oblibou pochutnávají na listech dřevin, jakými jsou například dub, lípa, habr obecný a jiné listnaté stromy. Aktivní bývají zejména za soumraku. Žír se soustřeďuje na horní části a okraje korun stromů. Především pak na okraje porostu. Na rozdíl od ponrav dospělí jedinci nepředstavují pro porosty tak velké riziko. Napadené stromy se obvykle dobře regenerují. Nicméně, i když je žír chrousta nezahubí, může se zpomalit jejich růst a prosperita. V zahradě může být nadměrný výskyt chrousta dále nepříjemným tím, že za soumraku pořádá nálety, což je některým lidem značně nepříjemné, protože nemohou v klidu sedět na zahradě. I to je však vzhledem k nízkým stavům chroustí populace spíše vzácností. Vzhledem k zmenšujícímu se výskytu chrousta nebývá nutné provádět žádnou speciální ochranu.Nicméně pokud se přeci jen chroustovi na vaší zahradě začne dařit, nejvhodnější metodou je poslat na chrousta přirozené nepřátele. Mezi ně patří zejména ptáci. Ty do své zahrady nalákáte pomocí rozmístění ptačích budek či krmítek. Podobným nepřítelem je také netopýr. Netopýři v zahradě mají navíc tu výhodu, že vylétávají v podobnou hodinu jako chrousti, takže dokážou během pár minut spořádat spolehlivě celá hejna škůdců. A někdy pomohou i mravenci.Insekticidy na likvidaci chroustů se v současné době pro malospotřebitele neprodávají. Používají se pouze v lesním hospodářství, a to jen zcela výjimečně. Pokud si tedy s chrousty neporadí přirození nepřátelé, zbývá poslední možnost – rytí. Jedná se o poměrně náročnou metodou, kdy se půda nejprve zryje a následně se z ní ručně vybírají ponravy.
