Záleží, jakou cestou se chcete vydat. Přesněji, jestli vás osobně láká model, při němž postavíte dům a budete či nebudete jej chtít dodatečně zateplit. Mohla by z toho být dost vyostřená debata, protože obě varianty mají své početné zastánce. Nadšené i militantní, takže pozor na to. Velmi obecně se tu tedy bavíme o stavbách jednoplášťových a víceplášťových. Takových, které jsou „prodyšné“ a které prodyšné díky vnějšímu zateplení úplně nejsou. Upřímně, je to ale hodně vágní definice, protože celý argument s onou prodyšností stojí na dost vratkých základech. Začneme tím, že odpůrci dodatečného zateplení totiž obvykle předpokládají, že stavba převrstvená třeba polystyrenem „nedýchá“ nebo dýchá výrazně méně. Což asi není úplně dobře. Jenže pak tuto svou vlastní stavbu (bez dodatečného vnějšího zateplení) většinou stejně překryjí nějakou silikonovou omítkou, omyvatelnou (vodou nesmyvatelnou) fasádní barva, která ono domnělé dýchání zastaví prakticky stejně. Takže původní rozměr prodyšnosti se záhy mění na filozofickou otázku, jestli je snazší někoho udusit polštářem (silná vrstva zateplení) anebo mikrotenovým sáčkem (tenká, ale neprodyšnější vrstva omítky). Dům ale není biologicky živý, a nedýchá jako organismus. Takže hlubší smysl v prodyšnosti hledat nelze, pokud tedy vyloženě nenecháte stavbu v přiznaném zdivu bez omítky. Kdo by se na to ale chtěl celý život koukat, ne? Dá se tedy říct, že význam prodyšnosti stavby je silně nadhodnocený, a neměl by nejspíš hrát v našem rozhodování o volbě zdiva či cihel zásadnější roli. Na přímých technicko - stavebních důsledcích našeho rozhodnutí: když nebudu chtít dům dodatečně zateplit, budu jej muset stavět z o něco silnějšího zdiva, a nosné stěny hrubé stavby budou širší. Když budu chtít dodatečně zateplit, můžu si dovolit zdivo méně silné. To je celé. Tedy, skoro. Můžu si totiž vybrat i zdivo, které má izolaci přímo integrovanou do sebe. To je obvykle silnější, ale protože už má izolaci zabudovanou v sobě, nemusím pak nutně přikládat vnější plášť zateplení. Případně si můžu vybrat takové silnější zdivo, u kterého výrobce garantuje ne-nutnost dalšího zateplení. Což je třeba typicky záležitost pórobetonu. Pochopitelně, že někde tam venku existuje ideální zdivo/stavivo – chlapíci z NASA nad tím jistě usilovně dnem i nocí bádají – které bude současně patřičně tenké (úzké) a bude mít vynikající tepelně-izolační vlastnosti. Ale na trhu zatím takový vysněný ideál dostupný není. A proto si v zásadě vybíráte, podle typu provedení stavby, z varianty „užšího“ profilu pláště stěny, na níž dolepíte vnější plášť zateplení; anebo přistupujete k druhé možnosti, kterou je stavba zdí „silnějších“, bez zateplení nebo s izolací (pěna, vata, polystyren) uvnitř. Je tu ale ještě jeden podstatný faktor, ovlivňující vaši volbu materiálu. A to odpověď na prostou otázku: „Budeme se držet při zemi, anebo jdeme do patra?“ Pokud stavíte „přízemní“ jednopatrový bungalov (na tom nic špatného není), můžete si dovolit jej vystavět třeba z 200 mm cihel (a k tomu cca 250 mm zateplení). Když je ale ve hře patro, musí se hlediskům odolnosti, výdrže, stability a statiky přizpůsobit i podkladový materiál přízemí. Cihly/zdivo se tedy musí u vícepatrové budovy vybrat silnější (minimálně 300 mm). Jednotlivými volbami vás přitom vede bludiště stavebních vyhlášek a norem, takže jistě oceníte, když vám právě s tímhle řešením v konkrétních náležitostech pomůže zkušený projektant. Už proto, že hovoří jazykem, kterému dodavatelé materiálu porozumí. Pro svépomocné stavitele je pak určitou výhodou, že i solidní dodavatelé-výrobci materiálu mají svou nabídku většinou programově nastavenou, dimenzovanou podle kritérií zatepleno/nezatepleno a přízemní/patrová, takže orientaci neztratíte. Hodí se zmínit, že zdící materiály obvykle u standardní novostavby rodinného domu, byť jsou „nejvíc vidět“ obvykle netvoří více jak 10 % celkových nákladů. Jejich výběr se rozhodně nevyplatí podcenit, ale také se z něj nedá dělat naprosto zlomová záležitost. Může totiž být, že důležitější než přítomnost/absence zateplení nad limit norem pro vás lokálně bude směrodatná i nějaká jiná záležitost. Například akustika, respektive odhlučnění. Zvlášť tam, kde se buduje na dohled magistrály nebo manipulačních skladů, výrobních závodů. Možná s vašimi rozhodnutími bude víc mávat nasákavost, vlhkost, stabilita podloží. Možná zvažujete náročnější elektroinstalace, řešíte pasivní nebo nízkoenergetické (nízkouhlíkové) provedení, specifický model vytápění (a s tím vším spojené požadavky na vzduchotěsnost, utěsnění vnější obálky domu). A tam všude se budou vaše kritéria výběru odchylovat od standardu. Který je ale jinak konvenčně dán buď pórobetony, nebo pálenými keramickými materiály, tvárnicemi. Projektant je tu od toho, aby věděl a poradil vám. Hodně obecně se dá říct, že co „ušetříme“ na menší tloušťce levnějšího zdiva, to pak „doplatíme“ na zateplení. Ale pravda to úplně není. Ani za opravdu důkladné zateplení totiž obvykle nevysolíte víc, než za luxus jednoplášťového zdiva s integrovanou izolací. Keramické tvárnice s izolační výplní ve svých dutinkových systémech skutečně patří k vyšší cenové relaci. Je nějaká střední, případně levnější cesta? Ani u pórobetonů bez nutnosti zateplení (300-350 mm) se obvykle nedostaneme s náklady „ještě níž“, než u víceplášťové stavby. Ale je skutečně těžké tu něco zobecňovat, opravdu záleží dům od domu, na každém projektu. Zajímavou variantou mohou být cihlové stěny, tedy už na stavbu dovezené vyzděné celistvé stěny, kde se snížení nákladů odhaduje až na 40 procent. Nemusíte stavět zrovna palác, aby zdivo potřebné na hrubou stavbu rodinného domu naplnilo celý náklaďák. Takže skutečně nemá cenu do prvního hlavního návozu zařazovat i poptávku po příčkovém zdivu. Pochopitelně, že tak – pokud máte kam materiál složit – můžete učinit. Ale hlubší logika za tím není. Je lepší udělat základní hrubou stavbu, a teprve pak si nechat navézt materiál „vnitřek“. Znovu platí, že objednávku byste měli řešit v dostatečném předstihu, a konkretizujete u ní datum dodání podle předpokládaného stavebního plánu. Rozplánování je vážně důležité, zabraňuje prostojům a výpadkům. Je už ale povinností vás, tedy osoby „investora“. Pokud si tedy nenecháváte budovat stavbu na klíč, a realizaci zajišťuje u firmy. Pak by plánování i zavážky byly plně v její režii. Příčkové zdivo bychom preferenčně a ve vlastním zájmu měli držet „v barvě“, respektive v materiálu výrobce té značky, od nějž máme zdicí materiály i pro hrubou stavbu (obvodové zdivo). Je to především praktické. Každý výrobce má totiž ucelený systém. Napojování, tvarovky, to vše hezky dohromady ladí a sedí k sobě. Snaha ušetřit za příčkový materiál, který naberu producenta jiné značky, mi pak může silně přidělat starosti. Teoreticky to možné je, ale důvod k tomu není. A komín? Je jich opravdu spousta typů. A nabízí se jak formou ucelených stavebních systémů, skládaček, i nejrůznějších komínů fasádních. Materiál na ně pravděpodobně berete odjinud, než od „hlavního“ dodavatele svého cihel/zdiva, ale pravidlem to být nemusí. Objednávku si můžete podle chuti zadat i ve vám sympatických stavebninách.
