Samostatnou kapitolou jsou takzvané předzahrádky, které však pomalu mizí, což je ale obrovská škoda. Měly a stále mají své kouzlo, jsou tichým, květnatým, provoněným místem před domem, ke kterému patří nezbytná lavička a stín vzrostlejšího stromu.První venkovské zahrady se kdysi nápadně podobaly zahradám klášterním a nejčastěji se zde pěstovala zelenina a léčivé bylinky. Později až přibyly květinové záhony a ovocné stromy, pokud tedy nebylo možné založit poblíž zahrady sad. Právě rozličné dřeviny se časem staly typickými pro venkovské zahrady. Kromě ovocných stromů a keřů si zde ale najdou místo i dřeviny okrasné.Například záhony mohou být lemovány nízkým živým plotem, v koutu zahrady vynikne šeřík a černý bez, ale i weigelie, kaliny a hlohy. Volba je široká, je pouze třeba najít konkrétním dřevinám jejich místo a též vybírat podle místních půdních podmínek. Některé dřeviny zahradu provoní, jiné do ní přivedou bzučivé roje včel a poskytnou šťavnaté, zdravé plody, jiné nabídnou pastvu pro oči svými listy, ale i tvarem koruny. Jedny nádherně kvetou, jiné mají krásné, svádivé plody. Například omamně voní květy černého bezu, šeříku a pustorylu, stejně jako plody kdoule. Velmi zdravé jsou plody rakytníku, šípku, černého bezu, ale i ostružin, malin, rybízu a angreštu. Klasiku představují jabloně, hrušně, švestky, třešně, ale i ořešák královský, který však potřebuje okolo sebe mnoho místa. V teplejších oblastech a na chráněných stanovištích nás odmění svými krásnými květy a plody meruňky a broskvoně. Do venkovských zahrad se též hodí lískové oříšky, stejně jako keře růží, pivoněk, mahonu a zlatice. Staré zdi mohou být obrostlé břečťanem a psím vínem. Například v Asii jsou pivoňky opěvovány jako růže bez trní. Do venkovských zahrad se hodí i vinná réva plodící stolní hrozny, ale třeba také jeřáb či akát. Místa pro stromy, keře a keřovité formy okrasných květin volíme s citem a rozumem. Musíme počítat s velikostí konkrétních druhů, tedy s jejich výškou, ale i šířkou koruny. Myslíme také na vhodné zakomponování okrasných a užitkových záhonů. A například bez nejstarší zahradní kaliny Viburnum opulus ‚Roseum‘ (kaliny obecné) je venkovská zahrada také nemyslitelná. Pokud máte zahrádku poblíž lesa, dává smysl výsadba okrasných jehličnanů a vůbec kyselomilnějších druhů. Patří mezi ně různé druhy borůvek a brusinek (kultivarů se dnes nabízí mnoho), ale i kyselomilnější druhy exotičtějšího původu. Například rododendrony, ovšem mezi typickou součást venkovských zahrad nikdy nepatřily, proto budeme v tomto případě měnit historii, pokud se pro ně rozhodneme. Za zmínku také stojí jedovatý tis červený a hortenzie velkolistá, která nás odmění za kyselý substrát nádhernými modrými květy. Obzvláště při výběru jehličnatých dřevin je ale třeba být opatrní. Například jalovec by se neměl objevit i více kilometrů od hrušní, jelikož přes zimu hostí houbu, která pak v sezóně způsobuje rez hrušňovou, s níž vlastně ani nelze bojovat. Myslet musíme také na to, že postupný rozklad jehličí pod stromy a okolo nich způsobuje kyselost půdy a to se nelíbí mnoha rostlinám.A pokud máme to štěstí a zdědili či koupili jsme starou chalupu s původní zahradou, nejspíše nám nezbude nic jiného, než mnohé dřeviny vykácet a zahradu omladit. Především staré, nemocné a již neplodící stromy a keře.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
