S trochou fantazie a pořádnou porcí technologie prakticky všechno. Záleží jen, kolik času, peněz a energie do toho chcete vrazit. Studie napříč světem zmiňují v součtu až 325 (dokonce optimisticky až 450+) různých odrůd, variet a kultivarů rozmanitých druhů zeleniny, ovoce a bylinek, vhodných k pěstování na městských zahradách. To zní neuvěřitelně pestře. Paráda. Pokud ale odhlédneme od globálního průměru?Když se budeme soustředit jen na kontinenty, zjistíme, že v Evropě nebo plus/mínus v Severní Americe či Austrálii, se ta druhová pestrost pěstovatelných rostlin smrskne na nějakých 53-62 druhů. Ani to není důvod ke stížnostem, je to pořád víc než slušné. Jenže jakmile se dostaneme na průměr počtu pěstovaných druhů na jedné městské zahrádce? Obvykle jich není více než 10-12 - Balkán si stojí lépe, průměry jsou tam 23-29. Ale to už s nějakou fascinující pestrostí nemá mnoho společného. Na metru čtverečním nevypěstujete ani kilo bylinek, ale zato tu můžete mít na stejné ploše půlmetrákovou dýni. Průměry jsou prostě vždycky ošidné, protože stírají onu pestrost. Nicméně, průměrná produkční schopnost městských zahrad se pohybuje ve velmi širokém rozmezí (daném plodinami) od 1,99 kilogramů po 15,53 kg na metr čtvereční.Ve Státech mají spočítáno, že městské zahrady nesou okolo 5,94 kg z metru čtverečního, v Austrálii kolem 5,85 kg a u Britů okolo 4,64 kg. To není vůbec málo. Pro porovnání - metr čtvereční obyčejné zahrady na záhumenku, takové, která není někde na střeše a je dočista obyčejná, normální a konvenční, nese v průměru 1,43 kg. Na druhé straně, městské zahrady zdaleka nesahají na rekord. Tím disponují super-intenzivní zacílené pěstební módy a technické produkce (představte si skleníky, hydroponii, kapkové dávkování živin, UV lampy, kontrolované klima, vše řízené počítačem), které „nesou“ okolo 25-50 kilogramů úrody z metru čtverečního.I tak se zdá, že městská je lepší, než ta obyčejná. Jenže co to? Původní výrazný (až čtyřnásobný) rozdíl v produkční schopnosti městských zahrad začne zhruba po 3 letech upadat. A setrvale klesá k produkční schopnosti mezi 2,96 – 2,22 kg z metru čtverečního. V současnosti se přitom těžko dobrat studie, která by produkční schopnost městských zahrad hodnotila třeba po deseti letech. Naznačený trend ale napovídá, že by se postupným poklesem mohly dopracovat až k tomu, co dávají dočista obyčejné zahrady. Ty tolik netrpí na vyčerpání živin, degradaci substrátu a neříkají si o kompletní výměnu zeminy. Tady je to s nějakými průměry ještě o něco divočejší. Globální průměr počítá, že s každým metrem čtverečním městské zahrady strávíte čistého času 6 hodin práce. Výsledky mají ale velký rozptyl. Například v Miláně se odborníci dopočítali časové investice 7,5 hodin, v Londýně jen 1,7 hodin.Pochopitelně s tím mává i průměrná rozloha městských zahrad v jednotlivých zemích. Zrovna v Anglii je to 133 metrů čtverečních, v Miláně jen 29 a třeba ve slovinské Lublani 104 metrů. V praxi to ale znamená, že zahradničení na nějakém londýnském brownfieldu si od vás ročně řekne o 226 hodin vašeho času. Pokud tedy plánujete vlastní městskou zahradu, počítejte dopředu s „průměrnou“ časovou dotací okolo 6 hodin na každý metr. Při šedesáti metrech čtverečních je to 360 hodin, cirka 45 osmihodinových pracovních dní. Máte na to čas a dost volna? Protože kdybyste 45 dní strávili výdělečnou prací, vyděláte si nejspíš víc, než kolik vypěstujete… což nás dostává k dalšímu bodu. Tady bude trochu problém, protože přepočty jsou vztažené k dolarům i eurům, nejsou aktuální a mění se. A hodnota výpěstků je relativní. Pokud je od vás odkoupí zelinář, bylo by to snazší počítání, ale úspora většinou vychází z toho, že si je od něj kupovat nemusíte.Váš průměrný zisk se nicméně po nepřesném přepočtení pohybuje okolo 105,- korun z každého vypěstovaného kilogramu. To nezní vůbec zle, navíc to může být v opravdu hodně volném rozptylu. 5 kilo (prodaných) jahod vám vynese víc, než 5 kilo červené řepy. Jenže každá legrace něco stojí. A když se počítají zisky, je třeba zohlednit i náklady. Bude to bolet. Vnosy, náklady a výdaje (v první sezóně, tedy spojené se zakládáním městské zahrady) se blíží 656,- korunám na vypěstovaný kilogram. A to je opravdu šílené. Jak je to vůbec možné?Je v tom započítaný například zakoupený substrát (ten si navzdory nějakým hlubším závazkům pro rozjezd pořídí drtivá většina zahradníků, vlastní kompost potřebuje prostor a čas), stočné a spotřeba vody (pitné), zakoupení hnojiv (sháněli jste někdy ve městě koňský hnůj?). Tyto pořizovací náklady v další sezóně klesají, ale ne na dlouho. Protože zhruba třetím rokem bude třeba pořídit nový substrát a další várku hnojiv… a pořád v tom není započítána cena vaší práce. Minimální zaručená hodinová mzda je přitom okolo stokoruny, takže na své malé střešní zahradě „nevyděláte“ dalších 36 000.Tady prostě nezbývá než přiznat, že městské zahrady jsou černou dírou na peníze, a výnosné rozhodně nejsou. Z každé vložené stokoruny už dvaašedesát nikdy nazpět nedostanete. Způsobů, jak se dopočítat udržitelnosti městského zahradničení existuje řada. A jsou věci, které se jim nechat musí: snižují emise skleníkových plynů díky tomu, že předchází dovozu zeleniny do měst. Snižují energii potřebnou na skladování potravin. Omezují vstup dešťové vody do kanalizace, zvyšují vododržnost městské krajiny. Zlepšují biologickou rozmanitost stanoviště, podporují sekvestraci uhlíku, opylovače.Ne všechny poznatky o dopadu městských zahrad na životní prostředí jsou však pozitivní: někdy jsou spojovány s nadměrnou aplikací pesticidů, hnojiv. Což naopak představuje riziko pro místní hmyzí faunu a kvalitu vody. Pokud se na městskou střešní zahrádku podíváme optikou vstupů, hezký pohled to ale nebude: substrát obvykle není v místě původní, zavlažuje se vodou pitnou, do produkce je třeba uměle dodávat živiny, přičemž hnojiva zřídkakdy pochází přímo z místa. Je to umělý a zvenčí silně dotovaný systém, který bez setrvalé péče nedokáže soběstačně fungovat.
