U extenzivních střech, kde nepočítáme s přílišným přínosem vlastních aktivit a údržby, se mocnost vegetačního souvrství zpravidla pohybuje v 5-10-15 centimetrech. Takový horizont obvykle vystačí jen těm skutečně nenáročným rostlinám, což ale rozhodně není ke škodě. Potřebujeme, aby to zvládaly bez nás. A v tom vynikají mechy (tam, kde je vlhčeji), rozchodníky a sukulenty (tam, kde se do střechy bude opírat slunce), a suchomilné trávy a byliny tam, kde je vegetační souvrství hlubší. Skromnost půdního horizontu a možné extrémy podmínek lokálního podnebí ale nemusí znamenat, že se zřekneme krásy. Extenzivní střecha ve své nejprostší podobě obvykle nezáří smaragdovou zelení a neševelí stonky trav, ale umí být nádherná. Postará se o to například série barevných a tvarově pestrých rozchodníků (bílý, šestiřadý, španělská, skalní, květonosný, pochybný) a netřesků (pavučinatý, horský, výběžkatý). Traviny, snášející úpal, tu ale být mohou. Na nehlubokých horizontech zazáří česnek fialový (nebo česnek kýlnatý), pažitka pobřežní, ostřice jarní, kostřava živorodá či šrucha velkokvětá. S přibývající hloubkou vegetačního souvrství se otevírá prostor pro sivutky velkokvěté, tařici řeckou, strdivku brvitou, silenku, diviznu, lomikámen a mateřídoušku. Tam, kde chceme extenzivní střešní zahradu, a slunce nepálí, se pak na hlubším substrátu s chutí ujme zběhovec plazivý, mochnička trojčetná, tolita lékařská, sasanka či ladoňka. Hranice mezi extenzivní a polo-intenzivní zelenou střechou není úplně ostrá. Ano, liší se mocností vegetačního souvrství (stojí někde mezi 15-30 centimetry), ale nedá se úplně říct, že by je charakterizovala vyšší míra péče. Spíš nižší míra ne-péče. Když je dlouhodobě sucho, říkají si o zálivku. Nejsou ale vyloženě žíznivé, jejich schopnost zadržovat vodu je kvůli prokořenění vysoká. Nejklasičtější podobou takové zahrady je „nízký“ luční model, přičemž tu narazíme i na variace travinné i květnaté. Co tu roste? Rozchodníky, trávy, byliny, některé odolné trvalky a dřeviny. Konkrétně tu kariéru může udělat řebříček obecný, hvozdík kartouzek a hvozdíček lomikamenovitý, pažitka pobřežní, kociánek dvoudomý, tařice skalní, rožec plstnatý, devaterník velkokvětý, len vytrvalý. Své místo k životu tu naleznou jestřábníky, mydlice bazalkovitá nebo koniklec obecný. Na sušších partiích pak vizuálně silně zapůsobí traviny jako kostřava ametystová či kostřava ovčí, ostřice chabá, lipnice nebo stepní kavyly. Do hlubších půd lze zakomponovat zvonek okrouhlolistý, hvozdík kropenatý, černohlávek velkokvětý, třezalky či zvěšinec zední. A tam, kde je vlhčeji? Tam by se mohlo líbit pryšcům. U polo-intezivních střešních zahrad se také setkáváme s trvalkami, které zdobí jen menší část roku, a nepříznivá období přečkávají ve formě oddenků či cibulek. Dynamika extenzivní zahrady je tedy pozvolná (v podstatě celou sezonu vypadá stejně), zatímco polo-intenzivní může nabývat nejrůznějších podob. A do třetice všeho dobrého jsou tu zahrady intenzivní. Formálně počínají tam, kde se mocnost vegetačního souvrství míjí s 30 centimetry. Ale tento údaj nemá horní mez. Čistě teoreticky tak můžete narazit i na střešní zahrady, jež nesou metrovou hloubku substrátu (což bude u běžné rezidenční zástavby spíše výjimkou). Podstatné je, že s vyšší hloubkou se už přesouváme od limitů a jasných kategorií prakticky k čemukoliv. Intenzivní střešní zahrada je vlastně normální okrasná (nebo i produkční) zahrada, na níž může růst kde co. Není neobvyklé tu narazit na keře, nízké stromy. Může tu fungovat trávník, nebo trvalky. Pochopitelně, že nároky péče tu dorovnávají okrasnou/užitkovou zahradu pozemní, a ještě je mírně překonávají, protože manipulace s technikou a zahradním náčiním tu nemusí být zrovna snadná.Intenzivní zahrady si obvykle nezařizujete proto, abyste měli louku. I tak tu ale můžete zajímavé kompozice vytvářet například s druhy, jako je kopretina bílá, rmen barvířský, hvězdnice zlatovlásek, chrpa čekánek, kosatec podivný a německý, divizna černá. Růst tu bez obtíží může sveřep střešní, kostřava ametystová a popelavá, strdivka brvitá. A z dřevin-křovin? Klasikou jsou ty, které se drží při zemi. Jalovec polehlý, borovice kleč, malé břízky, vrby a kručinky. Dá se říct, že vaše volba střešní zahrady ovlivní následující: u extenzivní zahrady si ušetříte budoucí práci a péči, ale potrápíte se u volby konkrétních druhů podle stanoviště hloubky substrátu, kterým disponujete (a to v rozdílných horizontech doslova podle centimetrů). U intenzivní zahrady to, co vysadíte, moc řešit nemusíte. Je to plus mínus normální zahrada, poroste tu skoro všechno. Ale péče o ni vám dá zabrat. Polo-intenzivní model stojí příhodně uprostřed, a kombinuje kvality obou.
