Pro někoho je důležitější komfort a jednoduché ovládání (s rostoucím věkem aktuálnější otázka), pro jiného ekonomická stránka věci, jiní chtějí realizovat své ekologické záměry a šetřit přírodu. Nejdůležitějším se objektivně stává plán a návrh vytápění, který odborník koncipuje právě tak, aby nám zajistil tepelnou pohodu, tedy ani chlad a ani nepříjemné horko. Teplota by měla být příjemná, neutrální. Už to je složitý požadavek, protože každý člověk vnímá teplo individuálně. Co na jednoho působí jako studený prostor může na druhého působit jako optimální a příjemné prostředí a naopak. Za standard se považuje, je-li většina (přibližně 85% lidí) spokojena s teplotou v místnosti. Pokud patříte mezi náročnější – ať už teplomilné nebo chladnomilné typy, představíme vám moderní řešení ušité právě vám na míru. Za ideální se považuje takové rozložení teplot v místnosti, aby v oblasti hlavy stojícího člověka byla teplota vzduchu minimálně o 2°C nižší než je v oblasti kotníků. Základní rozdělení Do první skupiny patří čím dál tím oblíbenější velkoplošné vytápění bytu. Zahrnuje podlahové, stěnové a stropní vytápění. U podlahového vytápění by průměrná teplota podlahy neměla přesáhnout 29°C. Kostru vytápění tvoří buď otopný had z topných kabelů nebo topné rohože, které mají základ v kovovém pletivu nebo tkanině s pravidelnou čtvercovou strukturou. Podlaha je často konstruována jako plovoucí podlaha s celkovou tloušťkou od 8 až do 24 cm (včetně kvalitní tepelné izolace pro zabránění úniku tepla směrem dolů od roviny kabelů). Při instalaci se vyhýbáme zastavěným plochám (kuchyňská linka, vana). Stěnové vytápění se charakterizuje uložením otopného hadu na stěnu pod omítku. Mnoho vlastností sdílí s podlahovým typem vytápění, ale má i svá specifika. Jsou-li trubky zalité ve stropě, hovoříme o stropním vytápění. Trubky mohou být zality přímo v betonu a tak plní významnou roli nosnosti stropu. Jednodušší provedení spočívá v umístění trubek pouze do omítky se speciálním pletivem pro lepší uchycení malty. Mezi nejúspornější systémy se zařazuje akumulační a poloakumulační podlahové vytápění, které může využít snížený cenový tarif při odběru elektřiny. V době nízkého cenového tarifu se teplo akumuluje do betonu a po zbývající část dne se postupně uvolňuje. Do druhé kategorie řadíme vytápění jednotlivými panely. Často hovoříme o závěsných panelech. Tuto skupinu lze rozdělit na systém centrální a lokální. Centrální systém vytápění tvoří kotel a topná tělesa. I s moderními úspornými kotli zůstává základní princip stejný – rozvádění ohřáté vody nebo teplého vzduchu do radiátorů. Mezi přednosti lokálního vytápění patří to, že každá místnost může mít samostatný zdroj tepla. V případě poruchy jednoho tělesa dokáží ostatní topidla dostatečně vytopit zbývající prostor. Provoz není závislí na dodávce elektrického proudu jako u plynového kotle. Regulátory aneb nastavte si vyhovující program Možností regulace se nabízí celá řada, která zahrnuje i nejaktuálnější novinky. Minulostí se stává pokojový termostat, který řídí činnost kotle podle teploty v místnosti, kde je instalován. Předem nastavený program patří k přednostem programovatelného termostatu. Největší úspory přináší programovatelný regulátor, který řídí teplotu v místnostech podle programu a nikoliv podle momentální teploty v místnosti (problém nastává při větrání místnosti). Pro každou místnost můžeme nastavit vlastní program podle svých potřeb. Posledním typem je nejprogresivnější ekvitermní regulátor, který se řídí teplotou vně objektu. Na závěr osvědčené zásady: Úsporněji bude pracovat dobře seřízený kotel v dobrém technickém stavu. Systém vytápění musí být správně nadimenzovaný se správně zvoleným regulátorem.
