Magnolie (Magnolia) dnes dokonce patří k nejvysazovanějším druhům okrasných dřevin. Kromě velmi pěkného vzrůstu a nádherné každoroční záplavy květů na tom má významný podíl i vysoká odolnost a vitalita. Konkrétně například magnolie hvězdnatá je dřevina, která dorůstá výšky do tří metrů, proto dokonce nezabírá v parcích a zahradách mnoho místa. Již se však u nás příliš neví, že v Číně jsou magnolie symbolem ženské krásy, čistoty a sladkosti. A ony tak jejich květy opravdu vypadají.Pro svou oblíbenost si šácholany vyžádaly šlechtitelské zásahy a právě hybridy úspěšně zkombinovaly žádané vlastnosti různých druhů. Dnes jsou proto hybridy pěstované častěji než původní druhy. Nejčastějšími kříženci jsou například M. x soulangeana a hybridi M. liliiflora x M. Denudata. Tyto rostliny jsou vhodné pro solitérní i skupinové výsadby. Zajímavostí je také velmi tvrdé a ceněné dřevo magnolií, mezi velké vývozce tohoto dřeva patří Florida (USA). Zde se pěstuje a těží Magnolia virginiana a Magnolia florida. Magnolia grandiflora je pak květinou států Mississippi a Louisiana, státu Mississippi se dokonce přezdívá magnoliový stát, přičemž právě magnolie je symbolickým stromem tohoto státu. A pokud pojedete dál až do Houstonu v Texasu, zjistíte, že se nazývá magnoliovým městem a magnolie jsou zde skutečně doslova na každém kroku.. Šácholany čili magnólie (Magnolia) jsou poměrně rozsáhlým rodem s přibližně 210 druhy rostlin z čeledi šácholanovité (Magnoliaceae). Tento rod byl latinsky pojmenován po francouzském botanikovi Pierre Magnolovi. Magnolie začínají vykvétat již v předjaří, většinou na ještě bezlistých větvích. Ovšem ne všechny šácholany jsou opadavé, najdeme mezi nimi i druhy stálezelené. Listy mají jednoduché, střídavé a nebo nahloučené na koncích větví, celokrajné a řapíkaté. Žilnatina listů je zpeřená, mezi sekundárními žilkami síťnatá. Vrcholové pupeny jsou obklopené palisty a bývají opadavé, načež po sobě zanechávají kruhové jizvy. Květy jsou vždy jednotlivé a většinou vrcholové, pouze někdy vyrůstají i na zkrácených větévkách a mohou vypadat jako úžlabní. Tyto květy jsou pravidelné, obvykle oboupohlavné a s protáhlou češulí. Okvětí není rozlišené na kalich a korunu a je složené z šesti až mnoha plátků, vyrůstajících ve dvou nebo více kruzích. Květy i listy jsou u většiny druhů silně dužnaté. U některých druhů je pak vnější kruh okvětních plátků zelený a má funkci kalichu. Plodem magnolií je souplodí měchýřků, které může dřevnatět. Souplodí též může u některých druhů srůstat v dužnatý nepukající a nebo nepravidelně pukající bobulovitý útvar. Semena bývají obalena nápadně zbarveným dužnatým míškem a obsahují olejnatý endosperm. Fosilní nálezy dokazují, že první kvetoucí rostliny, které byly šácholanům příbuzné, se vyvinuly někdy v raném období křídy. Zkameněliny nejstarších kvetoucích rostlin jsou staré cca 132 milionů let (období křídy zahrnuje časové období před 144 až 65 miliony lety). Dinosauři vyhynuli, ale šácholany je přežily. Jde tedy o velmi prastarý rostlinný rod, který se na Zemi vyvíjel v době, kdy zde ještě nebyl mnohý současný hmyz, například pak včely. Květy šácholanů jsou proto vyvinuté k opylování brouky. Pestíky šácholanů jsou navíc tuhé, proto je brouci nemohou poškodit, prostě jsou tyto rostliny na opylování brouky plně vybaveny.Květy magnólií navíc často voní po ovoci, což brouky láká. Květ přitom mohou obývat i po delší čas, přičemž se živí přítomným pylem, ale i jinými částmi květu. Samoopylení pak není u šácholanů vůbec možné, brání tomu protogynie (čnělky dozrávají dříve než prašníky). K šíření magnolií nakonec přispívají ptáci, jelikož semena bývají obalena jasně červeným, oranžovým a nebo růžovým míškem, který visí po otevření plodů na pružných vláknech. Semena tak ptáky lákají. Dokonce dochází i k rozšiřování semen drobnými savci. Za zmínku též stojí rozšiřování šácholanů napříč historií, to totiž bylo omezeno postupem ledovců a morfologickými překážkami (pohořími, oceány apod.). Proto není možné tyto druhy najít souvisle na všech kontinentech. Dnes najdeme šácholany ve volné přírodě v mírném až tropickém pásu Asie a Ameriky. Tedy od Číny a Himálají až po Japonsko a tropickou jihovýchodní Asii, v Americe je pak najdeme ve východních oblastech USA, ale i v Mexiku a tropické Střední a Jižní Americe. Nejvíce druhů však najdeme právě ve východní a jihovýchodní Asii.Dnes se též dokonce provádí pokusy se získáváním DNA z fosílií listů druhu Magnolia latahensis (druh z období miocénu). Na fosiliích se dokonce zachovaly stopy chlorofylu a právě DNA z těchto fosilií v minulosti prokázalo jednoznačnou příbuznost mezi současnými a vyhynulými druhy šácholanů. Magnólie preferují slunná stanoviště, ochranu před severním větrem a půdy humózní a přiměřeně vlhké. Vyloženě nevhodné jsou půdy vápenaté, jílovité a slínovité. A pozor, mladým rostlinám vyhovuje zpočátku půda kyselá, proto je třeba použít při výsadbě kyselý substrát a nebo přidat hrabanku. Šácholany dokonce snáší pH vyšší než 7, naopak vyloženě nesnáší vápno. Pokud je půda pro šácholany nevhodná, lze to vyřešit přidáváním síranu amonného jakožto hnojiva, případně malými dávkami práškové síry a nebo velkými dávkami rašeliny. Obvykle však při výsadbě stačí smíchat půdu s přídavkem rašeliny nebo kompostu a případně i písku u půd těžších.Jinak jsou magnolie nenáročné a dokonce dobře snáší i průmyslové exhalace, tedy znečištěné ovzduší. Mají velice malé nároky na péči, ale právě při vhodném způsobu hnojení a úpravy půdy dosáhneme fantastických výsledků. Magnolie dokonce můžeme upravovat řezem, ale raději méně (radikální řez nesnesou), pravidelně a vždy až po odkvětu. Pokud to však není nutné, řezu se vyhněme. Tyto dřeviny se krásně vytvarují samy. Případné řezy narušují přirozenou strukturu korunky a hlouběji říznuté keře špatně obrůstají. Případné řezy proto musí být citlivé, opatrné a místo řezu musí být důkladně ošetřeno. Šácholany můžeme rozmnožovat generativně i vegetativně, semena ale můžeme vysévat až dalším rokem po důkladné stratifikaci (tu zajišťují v přírodě žaludky a střeva především ptáků). Řízky lze šácholany množit v červnu až červenci, využít lze i hřížení, ale i roubování.V našich podmínkách mohou magnolie trpět napadením Pseudomonas syringae nebo jinými nespecializovanými patogeny. Obzvláště suchem oslabené rostliny jsou náchylné, stejně tak šácholany na nevhodných půdách, kde jsou napadány houbovými chorobami. Takové napadení poznáme žloutnutím a poškozením listů. A jelikož mají magnolie jen mělké kořeny, musíme se vždy vyvarovat jejich poškození například rytím. Tyto dřeviny sice rostou velice pomalu, ale jsou pak dlouhověké. Pokud si tedy v zahradě magnolie vysadíte a bude se jim dařit, přežijí vás. Pokud chceme magnolie vysazovat, je třeba vybrat stanoviště slunné, ale ne nejteplejší místo zahrady, například nikdy u silně zahřívané stěny. Vykvetou pak o něco později a nebude zde takové riziko pomrznutí poupat a květů. Okolo kmínku vysazené rostliny je vhodné nasypat mulč, což sníží odpar vody za veder a zlepší ochranu mělkých kořenů za mrazů. Vrstva mulče navíc udrží půdu kyprou a svěží.Magnolie vysazujeme nejlépe na jaře (březen a duben) a nebo pak až na podzim, ale co nejdále od prvních mrazíků. Jelikož jde o druhy rostoucí velmi pomalu, vyplatí se koupě větších exemplářů. Jinak by mohlo trvat i dlouhé roky, než bychom se dočkali první záplavy květů. Magnolie též nesnáší přesazování, je proto třeba vybrat stanoviště opravdu pečlivě. Nezřídka se stává, že přesazené rostliny nepřežijí. Magnolie Soulangeova (Magnolia soulangiana) je u nás zřejmě nejrozšířenějším druhem, hodí se však do větších zahrad a parků jako solitéra, oproti průměru svého rodu totiž dorůstá výšky a odpovídající šířky až šesti metrů. Pokud ale takto velká, letitá dřevina rozkvete, doslova každému vyrazí dech! Květy má obrovské, podobné kalichům a složené z až osmnácti korunních plátků. Plody mají tvar šišky. Jestliže však začne tento šácholan nakvétat příliš brzy, květy namrzají a je po kráse. Květy po namrznutí prostě zhnědnou a opadají.Magnolie hvězdokvětá (Magnolia stellata) patří u nás také k oblíbeným odrůdám. Nabízí bílé květy, nižší vzrůst, roste však více do šířky. Přesto se ale hodí i do menších zahrad. Rozkvetlé květy mají tvar hvězdy, vykvétají přitom někdy již v březnu. Jelikož zářivě bílé květy vykvétají z bezlistých větviček, doporučuje se tmavě zelené pozadí ze stálezelených dřevin. Dalšími bělokvětými magnoliemi jsou například magnolie vrbolistá (Magnolia salicifolia) a magnolie japonská (Magnolia kobus).Pokud upřednostňujete tmavší květy, lze sáhnout po odrůdách fialově kvetoucích. Například Magnolia liliiflora ‘Nigra’ a Magnolia rustica ‘Rubra’. Opravdová fialová nádhera!Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, abecedazahrady.cz, shutterstock.com
