Vlhkost vzduchu v bytě je zásadně důležitá! Příliš suchý a nebo naopak příliš vlhký vzduch totiž přímo ohrožuje naše zdraví! A v zásadě lze situaci rozdělit na 2 konkrétní extrémy: suchý vzduch především v bytech panelových domů v zimě a příliš vlhký vzduch ve starých domech, obzvláště jejich přízemí! Ovšem problém vlhkosti nesouvisí ve starých domech jen se špatnou hydroizolací a pronikáním vlhkosti do stěn. Optimální hodnoty vlhkosti vzduchu v bytě by se měly pohybovat mezi 45 až 60 procenty v zimě a mezi 40 až 55 procenty v létě. Vlhkost si snadno změříme pomocí vlhkoměru, který by vlastně neměl chybět v žádné domácnosti. Běžně již ale tuto službu plní domácí meteostanice, akorát je třeba si trochu připlatit, ty levnější mají jen omezené funkce. Jestliže se při měření naměřená hodnota vzdušné vlhkosti pohybuje pod nebo nad uvedeným číselným rozmezím, je třeba začít tuto situaci řešit. V zimě je největším rizikem právě suchý vzduch, který způsobuje záněty nosohltanu, dráždivý kašel, onemocnění horních i dolních dýchacích cest. Tyto zdravotní potíže skutečně nemusí vyvolávat virózy či potíže s imunitou, případně klimatizované prostory, nýbrž jen a pouze suchý vzduch v bytě. Způsobuje dokonce i vysoušení a podráždění pleti, silnou únavu, oteklé oči, popraskané rty, pocit rýmy, aniž bychom nějakou vůbec měli. U dětí pak suchý vzduch způsobuje i obávané laryngitidy. Suchý vzduch má navíc negativní vliv i na zvířata a rostliny v domácnosti a dokonce i na materiály použité v interiéru, především ty přírodní. Obdoba platí i pro vzduch příliš vlhký, ovšem nadměrná vlhkost degraduje i stavební konstrukce. Co ale opak vzduchu suchého, čili vzduch vlhký? Ve vlhkém prostředí se neobvykle daří roztočům a plísním. Plísně pak produkují spóry a vypouštějí je do okolí, načež se za vhodných podmínek může z jediné spóry vytvořit až miliarda dalších za několik dní. Z vlhkého vzduchu v místnosti se tyto spóry dostávají do našeho dýchacího ústrojí a vyvolávají problémy s dýcháním, alergie, astmata, ale i zápaly plic, zánět zevního zvukovodu, zánět vedlejších nosních dutin, zánět rohovky oka a záněty kůže. Z výše uvedeného plyne, že i příliš vlhký vzduch v interiérech je silně problematický. Kromě různých elektronických zvlhčovačů a též mechanických odpařovačů, které se umisťují na radiátory, existují i doplňkové metody. Patří mezi ně interiérové fontánky, sušení prádla v místnosti, pěstování pokojových rostlin, které umístíme na podmisky s vodou a kamínky, pravidelné rosení pěstovaných rostlin apod. Stačí též naplnit misky s vodou a položit na topení. Do odpařované vody můžeme přidat i několik kapek éterického oleje, který osvěží vzduch. Vlhkost vzduchu však stoupne tímto způsobem jen o několik procent. Samozřejmě nejúčinnější je určitě kvalitní zvlhčovač, který přeměňuje vodu na vodní páry, ty se rozptýlí ve vzduchu a zvýší tak jeho vlhkost. Zvlhčovač musí mít dostatečný výkon, který musí odpovídat velikosti místnosti. Zásadním krokem je pravidelné větrání, ovšem za deště to zrovna není nic platné. Příliš vlhký vzduch poznáme podle srážené vlhkosti na oknech a v rozích místností, načež i na ostění (okenním, dveřním). V horším případě se již objevuje plíseň. Dalším krokem je pravidelné zapínání digestoře při vaření a ventilace koupelny, případně alespoň nárazové větrání, aby se pára dostala ven. Nejlepším řešením je elektronický odvlhčovač vzduchu, který funguje tak, že nadměrnou vlhkost nasaje a prudkým ochlazením ji zkapalní, načež tuto kapalinu zachytí v nádobě a odvlhčený a ohřátý vzduch vžene zpátky do místnosti. Odvlhčovat však musíme uzavřenou místnost a výkon zařízení musí odpovídat její velikosti. V případě krátkodobého odvlhčování (např. po rekonstrukci) jde o účinné řešení, dlouhodobě je však co do spotřeby elektřiny neudržitelné, proto je v takovém případě třeba sáhnou po stavebně technických řešeních. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
