Jaro nás vybízí k rýpání se v hlíně. A protože teploty jsou ještě trochu zmatené, ten prostor k rýpání se v hlíně hledáme zatím u pokojovek. Při jejich přesazování. A snad je to tím všeobecným jarním zápalem pro věc, tím, že jsme po zimě našlapaní energií něco dělat, že si celý ten proces přesazování děláme těžší a komplikovanější, než ve skutečnosti vlastně je. Ale když se odpoutáte od několika zažitých mýtů, které se kolem téhle zábavy s pokojovkami vytvořily, půjde vám to docela snadno. Osobní zkušenost: V domácnosti momentálně máme vyšší stovky květináčů s pokojovými rostlinami. To není úplně k chlubení, je to spíš přiznání problému a toho, že lásku k pokojovkám nemáme úplně pod kontrolou. Pokud bychom je skutečně všechny chtěly rozesadit a přesadit teď na jaře, neděláme nejspíš nic jiného. A odtud byl jen krůček ke kacířskému nápadu nedělat to všechno na jaře, ale třeba o něco dřív. V zimě, když opravdu není co na práci. Je ale ta myšlenka vážně tak kacířská a musí se přesazovat vlastně jen na jaře? Nemusí. Drtivá většina pokojových rostlin je v průběhu zimy v dormantním stavu. V růstovém útlumu, vegetačním klidu. Zpravidla ale úplně nespí a přesazování jim problémy nečiní. Nemusíte si tedy celé to přesazování nechávat jen na jaro, klidně můžete začít už v zimě. Nevadí jim to. Jestli je přesadíte stejně pohotově a dobře, jako byste to dělali teď, šokem z přesazení si neprojdou. Vlastně se jim povede ještě lépe, protože v období vegetačního klidu rostou pomaleji, a tudíž se v novém prostředí lépe aklimatizují. Když budete pokojovky přesazovat až během jarního růstu, způsobíte jim větší poškození kořenů a více je stresujete. Jaro je z tohoto ohledu lepší jen v tom, že po přesazení rychleji uvidíte výsledky a narušená rostlina má větší šanci se vzpamatovat. Jinak je ale možné přesazovat pokojovky v kteroukoli roční dobu. Debata o tom, jak velký má být květináč, do kterého budete pokojovky přesazovat, je věčná a nekonečná. Obecné poznání se ustálilo na tom, že ten nový domeček pro rostlinku by měl být přibližně o jeden až dva lidské palce na širší, než květináč dosavadní. Rostlina v něm nebude vizuálně plavat a ztrácet se, je to měřítkům přiměřené. Proč si ale neušetřit práci a nezvolit hned ten největší květináč?Je to zase o tom, že chceme výsledky vidět rychleji. Kdybychom je přesadili do květináče obřího, nebude se nad zemí dít dlouho nic. Rostlina bude totiž v novém prostředí nejprve investovat do růstu kořenů. Jinak je to věc čistě estetická. I malou rostlinku můžete zasadit do nepřiměřeně velkého květináče. Jí je to jedno. Se zbytečně velkými květináči se přitom pojí i pár nezjevných výhod. Třeba to, že více substrátu v nich pojme více vláhy. Nemusíte zalévat tak často. A též se v kořenové zóně rostlin tolik nepřehřívají.Nevýhodou je samozřejmě ta zbytná váha a to, že substrátu do zbytečně velkého květináče musíte nacpat o poznání více. Vyrostou ve velkém květináči pokojovky větší? Ne. Rostliny jsou geneticky naprogramovány tak, aby rostly určitou rychlostí jen do určité velikosti. Lepší světlo, přiměřená zálivka, optimální teplota a třeba hnojiva mohou tento proces trochu urychlit, ale jinak je to o genetice toho kterého druhu. Velikost květináče velikost rostliny neovlivní. Koneckonců, pokojovka ani neví, že žije v květináči, takže její růst to ovlivňovat nemůže. Růstové médium, substrát nebo zemina. Prostě to, co je uvnitř květináče. Má cenu to každé jaro měnit? Odpověď: „Nemá.“ Už to visí ve vzduchu, ale odpomůžeme si ještě jednou doplňující otázkou. Přihnojujete pokojové rostliny v průběhu roku? Pokud ano, pak opravdu komplexní výměna substrátu cenu nemá. Měnit – tak aby to dávalo nějaký smysl - můžete tam, kde se živiny z půdy mohly nějak vyčerpat. Když je průběžně doplňujete hnojivy, k vyčerpání nedochází.Substrát v květináči nemá doporučenou dobu spotřeby, neprojde v životnosti. Není třeba ho vyměňovat, pokud tedy neřešíte nějaký specifický problém. Škůdců a nemocí se tím ale zpravidla nezbavíte. Houby jsou známkou zdravé, nikoli staré půdy. Bílé solné mapy na povrchu, ty jsou důsledkem zalévání tvrdou vodou. Ale když tu svrchní krustu odstraníte, je pod ní zbytek půdy v pořádku.Zkrátka, těch důvodů, proč si na začátku každé jarní sezóny nakupovat celé palety se substrátem anebo se znovu a znovu pouštět do „míchání“ ideálního pěstebního média, moc není. Přesazovat vám stačí ty rostliny, které se ve svých květináčích tísní. A k tomu zase tolik nového substrátu nepotřebujete. Jinak tedy, substrát z květináčů určitě nevyhazujte do popelnice. Ani té Bio. Docela dobře vám poslouží na zahradě, nebo v kompostu. Zastřihávání kořínků? To je trochu oříšek. Může to pokojovku ranit, poškodit. Pokud tedy stříháte divoce. Zrovna teď na jaře to ale takový problém není, protože odstřihnuté kořeny může růstem rychle nahradit. A obecně to špatný nápad není u rostlin, které mají silně semknutý a prorostlý kořenový systém. V takovém totiž voda stéká jen po vnější straně kořenového balu, a prostřih může pomoci dostat vodu i tam, kde je opravdu zapotřebí.Přesazování pokojové rostliny, to je jako uložit miminko do postýlky. Chybí už jen to něžné pohlazení po vláskách. A v případě pokojovek tím pohlazením bývá „nadstandardní“ péče o přesazené. Přídavek hnojiva do půdy, rosení. Přesně tak, oba tyhle kroky jsou zbytečné. Proč? Nový substrát, kterým jste vyplnili ten větší květináč, je živin plný. Rostlina na ně svými kořeny dosáhne. Buď hned, nebo velmi brzy. Živin tedy mají „v novém“ dostatek a není pražádný důvod jim k tomu ještě přidávat.Rosení? No, to je parádička. Je pravdou, že to zvyšuje vlhkost vzduchu v okolí rostliny, a poměrně dost pokojovek má něco takového rádo. Zádrhel je ovšem v tom, že rosením se vlhkost vzduchu v okolí rostliny zvýší na dobu několika minut. Pak už je to zase stejné, jako to bylo dřív. Takže pokud rostlinu nedržíte pod skleníkem, to krátkodobé zvýšení vlhkosti vzduchu pro ni nemá význam. Není to něco „navíc“, co by pokojovce pomohlo. Je to jen krok navíc, který vám po přesazování přidělává práci. Přesazování pokojovek není univerzální dobro. A zrovna u rostlin nemocných, které nejsou v kondici, by zafungovat nemuselo. Protože přesazování, změna prostředí, může pro ně být stresující, vysilující. Přesadit se vyplatí „nemocnou“ rostlinu, která má například přemokřený substrát a problém s hnitím kořenů. Takovou přesazení do nového může zachránit. V případě oslabených pokojovek napadených škůdci ale přesazování dobrý nápad není.Co ještě nepřesazovat? Následuje šibalská odpověď: „Přesazovat nemusíte takové pokojové rostliny, které přesazovat nechcete.“ Když budete chtít, můžete jednu svou konkrétní rostlinu držet v jednom a tom samém květináči třeba dvacet let. Svět se tím nezhroutí. Ona rostlina jen doroste na kapacitu svého prostředí, vyplní celý prostor květináče a dál už přirůstat nebude. Nebude kdovíjak prosperovat, ale ani trpět. Její růst prostě zakonzervujete. Kdybyste ji přestěhovali do většího, rostla by dál. Ale vám stačí velká tak, jak už je. A dokud jí dodáváte dostatek výživy hnojivem a zálivku, zůstane taková. Skončíme tam, kde jsme začali. U „nezbytnosti“ jarního přesazování. Většina z vašich pokojovek totiž vůbec nepotřebuje přesazovat. A nejspíš nebude tu potřebu mít ani za rok. Povětšinou stačí cyklus přesazování rozplánovat na dvouleté nebo tříleté cykly. Mají dost místa, dost živin, jsou spokojené. Netřeba se s nimi (a je) trápit. Představa, že právě teď na jaře musíte přesadit úplně všechny své pokojovky, je zkrátka mylná. Materiály: GardenMyths.com, RHS.org.uk, TheSill.com
