Vzdálenost mezi nejsevernějším a nejjižnějším bodem České republiky činí 278 kilometrů, od východu k západu napočítáte v nejdelším úseku kilometrů 493. Zkrátka a dobře, Česko není zrovna modelovým příkladem země, kde by hranice funkčně vymezovaly nedosažitelnost nějakého prostoru. Trasu mezi nejvzdálenějšími body urazíte autem za pár hodin, a vlakem se štěstím též. Proto u nás nějaké velké sezónní kočování není úplně v módě, protože to všude máme vlastně jen kousek.Dynamický styl života se u nás zatím projevuje nanejvýš krátkodobými migracemi, mezi zaměstnáním ve městě a víkendovými návraty na venkov. A tento trend pak postihuje i to, jak dalece jsme schopni svůj „život na cestách“ spojit se zahradničením. Jak řešit to, že v nájmu nebo malém bytě, z nějž se nejspíš brzy postěhujeme zase někam jinam, nemůžeme zahradničit (a přitom opravdu, ale opravdu moc zahradničit chceme)? Odpověď zní: nomádskou zahradou. Tedy spíše – zahrádkou. Je totiž opravdu malinkatá. Záležitost je to povšechně poplatná spíše zahraničí, přesto průkopníci tohoto skromného stylu zahradničení přináší inspiraci i do našich končin. V krátkosti totiž navrhují mini a mikro zahrady, které jsou ve svém principu mobilní a nenáročné. A proto se mohou všude stěhovat s vámi. Nezabírají moc místa, a proto se s vámi klidně svezou karavanem. A když se nastěhujete do nového, stačí je jen pěstěnce rozložit kolem sebe. Vaše důvěrně známá a blízká zeleň vás tak nikde neopustí, bude vás všude doprovázet. Kořeny zapustíte s jejich pomocí kdekoliv. Díky „své“ nomádské zahradě jste všude jako doma. Což je jejich první významný klad. Druhou v pořadí je věc dávno známá: zahrada je přirozené fitko, ale více než pro vaše fyzično prospívá ta péče o rostlinky a rýpání se v hlíně vaší psychice. Moci se při stresujícím zaměstnání doma uklidnit zahradničení, to je terapie k nezaplacení. A pak jsou tu takové ty drobnosti, jako že s nomádskou zahrádkou přichází do bydlení harmonie, estetika zeleně a třeba nějaká ta úroda. Ano, není to o výnosu a obdělaných hektarech, ale spíš jen o té radosti. Nomádská zahrada se totiž obvykle vejde do jedné přepravky. Je to podobné, jako když vám akvárium s rybičkami připomíná moře. Inu, u nomádské zahrádky si záda nezhuntujete. Nehrozí vám, že si uženete kýlu od plně přeložených koleček, nevyhodíte si rameno při rozhazování hnoje vidlemi. Je to prostě kapesní záležitost. Místo koleček si vystačíte s lopatkou, a vidle možná nahradí vidlička. Ano, nároky na tenhle mikro-styl zahradničení jsou nižší, i když přijde na potřebné vybavení. Vystačíte si opravdu s málem. A přitom nejste ochuzeni o jednotlivé aspekty a činnosti: pořád můžete trochu rýt, prořezávat, stříhat. A sklízet. Všeho je přitom jenom trochu: i nomádskou zahradu je třeba zbavovat plevelů, zabojujete si i se škůdci. Ale nestrávíte tím dny, nanejvýš hodiny. S nomádskou zahradou jedním vrzem obvykle vyřešíte i pořizování zabydlující dekorace do nového bytu. Hrnky, květináče a misky, právě protože jich potřebujete jen hrstku, mohou být designově řešené, osobité a vzhledné. Není to o velikosti, ale o kráse. Ať už to bude instantní vertikální vegetační stěna, technicky promakaný skleník s UV a mikro-závlahou anebo jen sukulenty vysázené do střípků čínského porcelánu, pořád to bude nádhera. Malý formát zahrady předznamenává čistotu. Už nemusíte hodiny trávit tím, že budete dávat do pucu nářadí. Maximálně smetete drobečky hlíny ze stolu a vysajete. Pěstované květiny přitom čistí a zvlhčují vzduch, lapají prach. Zlepšují klima vaší cestovní domácnosti. Snadná je pochopitelně mobilita, při níž máte rychle sbaleno. To se vám s kořenovou zeleninou v řádných záhoncích jen tak nepoštěstí. Zrovna tak jako suroviny pro spotřebu v kuchyni máte hned po ruce, a nemusíte vyrážet na pole.Nomádská zahrada příhodně limituje množství vašich výdajů: ani v parném létě na ní ne-prozalíváte tisíce, nenakupujete postřiky, neutrácíte za pytle hnojiv. Nemusíte řešit ani kompost. Ten nejlepší substrát si namícháte sami (klidně si jej můžete po hrstičkách sesbírat při procházce venku) to vy vybíráte ty nejlepší pěstitelské podmínky. Je to tak nějak víc na pohodu. Jsou tedy hrdí majitelé nomádských zahrádek neumětelové, kteří si na opravdové zahradničení jen hrají? Vůbec ne. Zkuste někdy vypěstovat do konzumního stavu jednu jedinou ředkvičku, řekněme v prostoru hrnku od kafe. Zjistíte, že je to mnohem náročnější, než když jich vysejete do řádku záhonku stovku. Nomádské zahrady si žádají často až citlivě-modelářský přístup. Vyvažují se tu maličkosti, pracuje se s detaily.A ke cti nomádských zahradníků je třeba přičíst, že se často věnují pěstění druhů a exemplářů, které zrovna snadno v domáckých podmínkách nevzchází. Například? Vodní meloun, artyčoky, exotické ovoce, růžičková kapusta, chřest. Milují totiž výzvy. Ano, většina osádky nomádské zahrady je směřována buď k okamžitému užitku v kuchyni (nomádská zahrada je často maskovaná jako klasická domácí, okenní bylinková zahrada), a také je hodně o krátko-růstové zelenině: o salátech, hrášku, roketě, špenátu. Obvykle toho nemají víc, než na jednu pořádnou mísu salátu, ale umí s tím pracovat. Jsou to mistři v květináčovém (vertikálním, vršeném) pěstování brambor, zrovna tak jako šampioni v pěstění těch nejvyšších keřů keříčkových rajčat, připomínající liány. Nomádské zahradničení je o spíš o radosti, než o plné spíži. Je to koníček, hobby, který slouží k učení se užitečných informací a postupů. Které, až třeba jednou věčně toulavé duše zapustí někde kořeny, zužitkují na zahradě stabilní.
