Pro běžného člověka není rozeznávání vřesů a vřesovců vlastně důležité. V zahradnictví se pouze zeptá, kdy konkrétní kultivar, který si kupuje, kvete. Ostatně se to pozná již jen podle toho, kdy se které druhy a kultivary prodávají. Je ale možné, aby vám vřes, tedy vlastně v tomto případě vřesovec, kvetl i v předjaří spolu s na podzim vysazovanými cibulovinami. Vřes je pak naopak typický pro podzimní okrasné truhlíkové výsadby a podzimní záhony, i když kvete i v létě. Z botanického hlediska řadíme vřesy (Calluna) i vřesovce (Erica) do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Jak ale vidíte již jen podle latinských rodových jmen, jde o odlišné rody této čeledi, které se v mnoha ohledech liší. A nejen svými nároky na pěstování a dobou kvetení. V každém případě jsou však vřesy i vřesovce naprosto univerzálními rostlinami, které najdeme v truhlících jarních i podzimních, na záhonech, skalkách i v květináčích. Náš domácí růžově kvetoucí druh vřes obecný (Calluna vulgaris) najdeme běžně v přírodě, především pak ve výše položených oblastech (hory a podhůří). Roste běžně i v níže položených jehličnatých lesích, jelikož vyžaduje kyselejší půdu. A nároky na vyšší kyselost půdy jsou společné jak pro původní druh, tak pro šlechtěné kultivary. Ty nabízí například i květy bílé, karmínové a dokonce byly vyšlechtěny i kultivary plnokvěté (plnokvětost znamená zmnožení a nahloučení okvětních nebo korunních lístků tak, že původní struktura květu není vidět, v přírodě se plnokvětost vyskytuje jen výjimečně, jde především o záměr šlechtitelů). Lidově se vřesu obecnému říká břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka a vřes skotský. Vřes obecný disponuje drobnými, pouze dvoumilimetrovými a čtyřčetnými květy, které jsou uspořádané do hroznů a a rozvíjejí se v druhé polovině léta (od července do září). Na kvetoucí vřes proto v přírodě narazí jak sběrači borůvek a později brusinek, tak houbaři. Drobné květy vypadají jako otevřené kalichy se zřetelnými cípky. Vřes obecný má stálezelené jehličkovité listy, které jsou uspořádané do čtyř řad. Pokud jej chceme pěstovat, vždy vyžaduje půdu s vyšším obsahem rašeliny, která snižuje pH. Nejlépe pak půdu chudou na živiny a dobře propustnou, písčitou. Vřesovec (Erica) se od vřesu liší svými květy, především jejich velikostí, ale i dobou kvetení. Jsou přibližně dvojnásobné, měří okolo 0,5 cm centimetru a nejčastější vřesovec pleťový kvete od ledna do dubna, je tedy rostlinou zimní a předjarní. Výborně proto vypadají vedle v zimě kvetoucích čemeřic a v předjaří již rozkvétajících cibulovin, jejichž cibulky vysazujeme na podzim. Vřesovce navíc nejsou na rozdíl od vřesu obecného původní, většina z nich pochází z jihu Afriky. Vřesovce jsou prodávány a pěstovány ve dvou základních formách, nejčastěji jde o vřesovec pleťový (Erica carnea) a poté též o vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix). V případě vřesovce pleťového vyčnívají z květu výrazné hnědé tyčinky, s čímž se u vřesů nikdy nesetkáme. Vřesovec čtyřřadý je v zahradnictvích nabízen spíše jako méně obvyklá rarita s květy ve tvaru větších oblých a uzavřených baněk. Květy má bez tyčinek a uspořádané ve stejné výšce v okolících. I nabídka odrůd vřesovce čtyřřadého je malá. Jeho listy připomínají jehličky, které jsou uspořádané v přeslenech, čili ve skupinkách nad sebou. Na rozdíl od našich domácích vřesů si vřesovce vystačí s jakoukoli zahradní zeminou. Přídavek rašeliny může být jen malý anebo nemusí být dokonce žádný. Oč menší nároky mají vřesy a vřesovce na živiny v substrátu, o to vyšší nároky mají na zálivku. Oba rody řadíme mezi polokeře, jelikož rostliny jsou vždy tvořené dřevnatou částí a mladými výhony s květy. Abychom dosáhli co nejbohatšího kvetení, rostliny po odkvětu vždy seřízneme cca o třetinu, oba rody však v jiné době. Vřesy ještě před začátkem zimy nebo v předjaří, vřesovce v květnu. Oba rody také vyžadují dostatek vody a jelikož rostou jako rostliny půdopokryvné, vyschlá zemina není tolik vidět. Často proto trpí suchem a to se nakonec projeví na kvetení. Tento fakt ještě umocňuje fakt dobře propustné půdy, nejlépe smíšené s pískem. Vřesy i vřesovce navíc koření jen mělce, proto nedovedou využít vodu z hlubších vrstev půdy. A vřesy dokonce ocení i vyšší vzdušnou vlhkost, proto jsou ideální třeba poblíž zahradních jezírek a jiných vodních prvků. Dalším společným prvkem je pak potřeba slunného stanoviště. Pokud budou mít méně světla, budou řídké nepokvetou dostatečně. Jak vidno, nároky vřesů a vřesovců jsou zcela specifické a byť vypadají na první pohled jako zcela nenároční nezmaři, není to vůbec pravda. Vřesoviště může, ale nemusí, být součástí skalky. V každém případě pak má se skalkami jedno společné, mělo by připomínat volnou krajinu, mělo by být přechodem ze zahrady do volné přírody. Určitě se kromě vřesů a vřesovců na vřesoviště hodí další polokeře (např. brusinky, hebe a hlodáš), ale také traviny, zakrslé jehličnany, trpasličí bříza. Určitě sem ale nepatří jakékoli druhy vyžadující kyselou půdu. Borůvky ano, ale třeba azalky a rododendrony rozhodně ne. Důvodem je potřeba polostínu a východního stanoviště, zatímco vřesy a vřesovce vyžadují plné slunce. Navíc by vřesům a vřesovcům odebíraly vodu a jejich vyšší koruny by rostlinám stínily. Když vřesy a vřesovce přestanou ve stínu kvést, časem se ze stanoviště zcela vytratí. A pokud na vřesoviště vysadit vedle vřesů i vřesovce, pak v tomto případě volíme vřesovec čtyřřadý. Jsou pro něj ideální chudé rašelinové půdy, navíc vřesoviště pokvete delší dobu. Od půlky do konce léta začnou kvést vřesy a po jich (zhruba až do konce listopadu) pokvete právě vřesovec čtyřřadý. Vřesovec pleťový na vřesoviště nedáváme, naopak jej kombinujeme do předjarních záhonů, kde pokvete spolu s čemeřicí a časně kvetoucími cibulovinami. Hodí se i na slunné stanoviště do popředí zlatic, vilínů, raného čilimníku, jasmínu nahokvětého a dřínů. Do podzimních truhlíků pak volíme spíše vřesy, jelikož jsou nižšího vzrůstu a koupit můžeme různě barevně kvetoucí kultivary. Při kombinaci s jinými květinami volíme druhy s podobnými nároky na pěstování (okrasná kapusta, starčeky, drátovce, libavka poléhavá, kostřava sivá atd.). Ideální jsou truhlíky samozavlažovací pro vyšší nároky rostlin na vláhu. Na podzim nás může počasí snadno mást, přitom mohou být rostliny v truhlíku vlastně na suchu.Zdroj: Wikipedia.org
