Začněme půvabnými květinami, ze kterých je jednou z nejpěknějších drobná sedmikráska a nebo jemně kvetoucí pomněnka s drobnými kvítky barvy modré a nebo růžové. Nádherně dozdobí každý salát, ale třeba i zákusky, dorty a jiné pokrmy. Půvabnými drobnými kvítky můžete jejich povrch doslova zasypat.Vlastně platí, že čím je zahrada pestřejší, tím více v ní najdeme plevele. Starosti s vytrháváním plevelů při pěstování zeleniny, bylinek, ale i okrasných rostlin? Jsou zcela zbytečné. Vyloženě zaplevelené plochy sice nemají smysl, ale na pestrosti plevele zahradám dodají a navíc právě i našim kuchyním. Plevel v zahradách naopak užitečný a dokonce může být i chutný, nejen zdravý. Bohužel právě plevele nejsou většinou zahradníků a zahrádkářů vnímány jako zpestření a poklad. Naopak je vnímán jako obtížný, práci přidělávající a péči o kulturní rostliny ztěžující. Prostředků, nářadí a způsobů, jak hubit plevele je mnoho, mnoho se o tom i píše, ale pohledů z opačného úhlu je jako šafránu. Chemie vítězí, tedy především herbicidy a je to nejen škoda, ale i zdraví škodlivé. A nejen tomu lidskému. Plevel přitom může volně růst v podobě lučních směsí na vašem trávníku, může růst mezi bylinkami, zeleninou, okolo stromů a keřů, ale i na rumišti někde v zanedbanějším koutu zahrady. Plevele přitom často obsahují mnohem více zdraví prospěšných látek než mnohá pěstovaná zelenina. Musí ale samozřejmě růst na chemicky neošetřované půdě. Herbicidy a jiné pesticidy v zahradě prostě nepoužívejte. Anorganická hnojiva v rozumné míře, to je jiná. Tato chemie je přípustná, doplňuje rostlinám důležité chemické prvky, přičemž si trochu z nich vezmou právě i plevele. Ovšem třeba chemické prostředky proti slimákům půdu zamořují a zhoršují zdravotní prospěšnost všech pěstovaných rostlin. A co všechno lze jíst? Prakticky veškerý plevel, který nepatří mezi jakkoli jedovaté rostliny, a který není chuťově nějak nepříjemný. Dokonce i nenáviděný pěťour a pýr, violky, mochny, smetánku lékařskou, kopřivy a hluchavky, česnáček, ptačinec, řebříček, medvědí česnek, jitrocel, popenec, sléz, šruchu, lnici, kakost, kuklík, lopuch, kozlík, křen, šťovík, kostival, mydlici a jiné. Tyto bylinky lze přidávat do salátů, připravovat z nich čaje, ale i léčivé tinktury a masti. Nemusí jít jen o vyhlášené bylinky a koření. Lze připravovat pesta, bylinné omáčky, nálevy v octu, soli či olejích, ale i sirupy a likéry. Dokonce ohledně chuti plevelů platí určitá pravidla. Třeba ty s chutí nahořklou až hořkou, případně nakyslou léčí a pomáhají činnosti jater, žlučníku a slinivky, navíc pomáhají svými svíravými a desinfekčními účinky v oblasti sliznic a střev. A s ohledem na zdravotní důsledky si lze i na tuto chuť zvyknout. Ostatně běžně známe pokrmy, které jsou více hořké a nebo naopak záměrně kyselé. Navíc poznáme nové chuti, na které jsme již odvykli a nebo je dosud nikdy nepoznali. Jako malé děti jsme zkoušeli pojídat cokoli a často jsme za to dostali celkem právem vyčiněno. Co kdyby to bylo něco jedovatého. Pokud však rodiče vedou děti vědomě k tomu, které rostliny a které jejich části lze jíst, jak a jak je rozeznávat, jedovatek si děti nevšimnou. Do nekonečna opakovaná poučka „nejez, co neznáš“, určitě zabere. Ostatně v případě hub to děláme stejně. Mnohé rostliny mají dokonce chuť příjemně sladkou. A pojídat můžeme třeba i květy ovocných dřevin, ale též růží, lichořeřišnice a jiných. Platí ale vždy pravidlo, že bychom to s konzumaci jakékoli byliny neměli přehánět. Čím větší pestrost, tím lépe. A je třeba rozpoznat nebezpečnější druhy, byť jde často také o rostliny léčivé. Jedovaté jsou třeba pryskyřníky a takový vlaštovičník, který se uchytí i na suchých zídkách, dovede poškodit zrak, semena lupiny, čili vlčího bobu mnoholistého, který se může objevit jako plevel na pozemcích poblíž lesa, vás pro změnu zaručeně zabijí. Problematické jsou z bylin náprstníky, srdcovky, durmany, čimeřice černá, rulík zlomocný, pěnišník, pivoňka, pámelníky, bledule, sněženky, tulipány, ocúny, konvalinky, narcisy, blín černý, bolehlav plamatý, oměj šalamounek, vraní oko čtyřlisté, rozpuk jízlivý a skvrnitý, konitrud lékařský, posed bílý, skořec obecný, sotorek obecný, oleandr obecný, bolševník velkolepý, jmelí, koukol, lilek černý, přeslička bahenní a přeslička lesní, blatouch a kosatec. I toho, co jíst nesmíme, je prostě dost. Jedovky se určitě vyplatí poznávat. Mnoho z nich najdete ZDE:Jedovaté rostliny na našich zahradách, v přírodě a v bytechPozor na jedovaté rostlinyJedovaté zahrady mapují století lidského poznání a přírodní medicínyNa které jedovaté plody si musí dát vaše děti pozor, které je lákají nejvíce Špičkou ledovce jsou z jedlých bylin mladé jarní rostliny, které nám dodají pořádnou dávku vitamínů, minerálů a antioxidantů, zaženou jarní únavu a posílí imunitu. Třeba kopřivy jsou nejsenzačnější právě ještě mlaďoučké fialové či nafialovělé. Mají ohromnou sílu. Ostatně jsou nezbytnou součástí velikonoční tabule. Kopřiva se však tradičně přidávala do různých jarních pokrmů. Jarní listy bršlice kozí nohy jsou pak vynikající přísadou do různých salátů, přičemž mají vysoký obsah vitamínu C, A a mnoho cenných minerálů. Lepší než listové saláty! Zmíněná kopřiva dvoudomá na jaře obsahuje draslík, hořčík, vápník, zinek, vitamín C a železo. Sklizeň a konzumace kopřiv je však prospěšná celoročně. I takový ptačinec žabinec je nejchutnější a nejzdravější právě na jaře. Přidáme jej do salátů či smoothies, přičemž oceníme jeho silné detoxikační účinky. Další zdravou jarní bylinkou je česnáček lékařský, který má jemnou česnekovou vůní. Paradoxně zná skoro každý medvědí česnek, ale tyto dvě rostliny si směle konkurují. Jemné fialové kvítky popence břečťanolistého pak můžete použít třeba k zdobení cukrovinek i salátů, stejně jako na začátku článku zmíněné kvítky sedmikrásek a pomněnek. Teprve nať popence však ukrývá spoustu vitamínů s detoxikační účinky. Zlepšuje též trávení a posiluje plíce. Například pýr plazivý, jeden z nejúpornějších zahradních plevelů, má překvapivě příjemnou, nasládlou chuť. Mladé lístky přidáme do jarního salátu a nebo jimi ozdobíme pečivo s pomazánkou. Nejchutnější jsou pak spodní konečky stébel, zdravé jsou však i kořeny, které obsahují slizové látky, saponiny, minerální soli, kyselinu křemičitou, organické kyseliny a vitaminy A a B. A třeba ptačinec prostřední (lidově žabinec) obsahuje více železa než špenát, dále má mnoho vápníku, draslíku a vitaminu C. Žabinec v salátu a nebo tvarohové pomazánce třeba spolu s tradiční pažitkou je prostě jedinečný. Dokonce lze říci, že čím úpornější plevele, tím chutnější a zdravější. Ostatně třeba k nejúpornějším, všudypřítomným plevelům, patří smetánka lékařská a sedmikrásky. Když plejete smetánku (pampelišku), stačí nechat v půdě jen malý ulomený kousek kořene a vyroste z něj nová rostlina. Sedmikrásky pro změnu kvetou i v zimě, stačí když sleze sníh a zasvítí na vás jejich bílé kvítky se žlutými terčíky. Prostě celoroční zásobárna zdravé dobroty a výzdoby pokrmů zároveň. Mladé lístky smetánky lékařské jsou jednou z nejchutnějších zelenin, později zhořknou. Navíc obsahují mnoho vitaminu C a draslíku. A z květů této pampelišky nezapomeňte vyrobit chutný pampeliškový med. Vlastně se dá říci, že mnohé všudypřítomné a úporné rostliny ve smyslu plevele, se nám do nekonečna připomínají, nabízí. Říkají nám: mne nepřehlédni, mne si dej. Uvidíš, neprohloupíš. Určitě to není náhoda, příroda je mocná. A například takový pěťour malokvětý obsahuje velké množství železa, vápníku a hořčíku. Paradoxně zamořuje zeleninové záhony a přitom je sám vynikající zeleninou. Hodí se do salátů, polévek a k výrobě výborného pesta jako jeho základ. Pěstujte pěťour, neničte jej!Přečtěte si také článek o jedlých květech nebo další článek o jedlých plevelích.
