Přestože je vlastně tak strohý, eleganci mu upřít úplně nemůžeme. Architekti z Laboratorio de Arquitectura mluví o svém projektu, který dokončili loni, jako vyjádření materiálnosti. Že toto obydlí vzniká z betonu, a beton je téměř jedinou kompoziční složkou, nikterak skrývat nechtěli. Protože beton vnímají jako materiál poctivý, kvalitní, všestranný a odolný. Tak proč by se za něj měli stydět, že?Zdůrazňují přitom, že při stavbě vedené z betonových bloků, bez zbytečných obkladů, bylo dosaženo jak ekonomické efektivity, tak i záruk důstojného procesu stárnutí. Casa Catedral se totiž v následujících desetiletích příliš měnit nebude, dohromady na ní nemá co získávat patinu. Ve svých obrysech je stejně tak upřímná, jako neměnná. Její autoři rovněž přepokládají, že po desetiletích existence si na ni lidé v okolí zvyknou, a stane se součástí své lokality. Kromě svého monumentálního vyznění ale jinak nemá, čím by mohla vizuálně dráždit. Jinak je to vyloženě dvoutvářné dílo. Směrem k ulici promlouvá téměř slepou zdí, prakticky bez příkras a přidaných tvarů. Jediným výrazem je tu profil vchodu a trojrozměrná textura v úseku fasády. Zato ve své zadní části je přesným opakem. Široce otevřená, prosklená a vzdušná.Z ulice vypadá jednolitě, jako jedna podlouhlá kostka. Z týlu naopak uvidíme, že ji tvoří čtveřice propojených objemů a „konektor“, jak autoři nazývají propojující koridor. Čtveřice těch objemů jedné rezidence sleduje lineární osu, a vzájemně jsou vůči sobě vymezené nosnými stěnami a mřížkami betonových kostek. Ty efektivně oddělují veřejné a soukromé prostory, zajišťují vyvážené měřítko interiéru a zachovávají soukromí každého prostoru. O spojení se stará chodba onoho konektoru. A protože si architekti dali záležet na zakomponování stavby do krajiny, může se Casa Catedral opájet panoramatickými výhledy z každého koutu domu.O tom, že tato rezidence vůbec nějaké výhledy nabízí, se lidé sledující monolitický uzavřený objem z chodníku nedozví. Z té strany vypadá úplně jinak, než jaká je ve skutečnosti. Vnitřní fasáda domu se otevírá do zahrady a podporuje bezproblémové spojení s přírodou, zatímco fasáda směřující do ulice využívá diskrétní otvory a štěrbiny k zajištění prostupu přirozeného (stíněného) světla bez narušení soukromí. Větší ze čtveřice objemů v přízemí zahrnuje společné prostory, jako obývací pokoj a jídelnu. Tato oblast je propojena s terasou a kuchyní a vytváří otevřenou dispozici, která bez námahy splyne se zahradou. Nahoře zabírá tuto část objemu hlavní ložnice a šatna. Mezitím jsou zbývající tři objemy rozděleny horizontálně zelení, poskytující soukromí a eliminující potřebu společných zdí. V přízemí se v těchto objemech nachází pracovna, pokoje pro hosty a posilovna, v horním patře jsou umístěny vedlejší ložnice propojené dvojitou chodbou zakončenou mříží. Tento design vytváří iluzi plovoucích stropů a umožňuje dostatek přirozeného světla. Tento designový přístup nejen zvyšuje kvalitu života v interiéru, ale také minimalizuje spoléhání se na alternativní ventilační systémy, což vede k významným úsporám energie. I když betonový kvádr vypadá navenek zprvu nevábně, ten názor se po nahlédnutí dovnitř mění. A nakonec se musí nechat, že na tom „vyjádření materiálnosti“ a „poctivého betonu“ přeci jen něco bude. Stručně řečeno, Casa Catedral spojuje ekonomickou efektivitu se strukturální a materiálovou integritou, což vede k udržitelnému a efektivnímu architektonickému řešení. Je to bez příkras a parádiček, ale je to funkční a ve výsledku docela elegantní.Zdroj: Laboratorio de ArquitecturaFoto: Ariadna Polo
