Kadidlovník (Boswellia) je rod z čeledi tropických rostlin březulovité (Burseraceae) a řádu mýdelníkotvarých (Sapindales), jehož některých druhů se využívá k produkci kadidla. To se získává nařezáváním kůry stromu a následným odběrem zaschlých výronů pryskyřice. Výrony mají tvar kulovitých hrudek nebo krápníčků a jsou cenným obchodním artiklem již od starověku. Kadidlo bývalo dokonce cennější než zlato. Proto země, kde kadidlovníky rostly, bohatly. Je paradoxem, že na kadidle bohatl právě také Blízký východ, ano ta oblast, která nyní zbohatla na zcela jiném náboženství, totiž ropě. Na kadidlovníky však není Blízký východ sám. Najdeme je i na severu Afriky, v takzvaném Africkém rohu, na Madagaskaru a Cejlonu, v Indii, Pákistánu, Íránu a Malajsii. Kadidlo se rozlišuje takzvané africké, jehož nejvýznamnějšími producenty jsou Etiopie, Somálsko, Jemen a Omán, a indické, které produkuje především Indie. Pro kvalitu kadidla je zásadní co nejsušší a kamenitá půda, ve které stromy rostou nejpomaleji a proto sice produkují méně kadidla, ovšem nejvyšší jakosti. Kadidlovníky (Boswellia) jsou stromy vysoké 2 až 8 metrů, často mají i více kmenů a může jít vzrůstem i o keře. Nejčastěji jsou to dřeviny opadavé s bledě hnědou kůrou. V kůře i dřevu mají kanálky s vzácnou vonnou klejopryskyřicí, která hojí vzniklé rány. Listy dřeviny jsou lichozpeřené, s krátkým řapíkem a pilovitými okraji. Seskupeny bývají na vrcholcích větví a jejich spodní strana je o dost světlejší než svrchní. Drobné kvítky vyrůstají na krátkých stopkách a mají jen 2 až 3 mm velké listeny. Petaly i sepaly jsou nejčastěji žlutavé nebo bílé, velké jsou okolo 2 až 3 mm a vyrůstají nejčastěji po pěti. Plody jsou dvou až trojpouzdré tobolky dlouhé přibližně 1 cm. V každém oddílu tobolky najdeme jedno drobné, ploché a čtyřrohé semínko s křídlem. Stromy se v přírodě rozmnožují semeny, pěstitelé však úspěšně zkoušejí vegetativní romnožování řízkováním. Za nejcennější druh rodu kadidlovník (Boswellia) je považován kadidlovník pravý (Boswellia sacra), což je poloopadavá a suchomilná dřevina rostoucí na Blízkém východě. Nařezáním kůry této dřeviny se získává pryskyřice, která po výtoku na vzduchu tuhne do podoby drobných hrudek, jež známe právě jako kadidlo. Využívány jsou však pro tento účel i další druhy rodu. Kadidlovník pravý roste ve dvou mořem od sebe oddělených oblastech. Ta prvá je asijská a leží na jihu Arabského poloostrova v hraničním území sultanátu Omán (oblast Dafár) a republiky Jemen (oblast Mahra). Druhá je africká, přičemž je od první oblasti oddělena Adenským zálivem. Leží na takzvaném Africkém rohu v horách severovýchodního Somálska. V přírodě najdeme kadidlovník pravý v řídkých lesících a křovinami porostlých polopouštích. Preferuje suché a kamenité svahy, půdy skalnaté, odvodněné a vápenaté. Roste až do nadmořské výšky 1200 metrů. V oblastech výskytu vládne letní monzun, který sice nepřináší déšť, ale chladné a vlhké vzdušné proudy. Stromy pak získávají vládu díky kondenzující mlze, čili rose. A právě to je dobré pro jakost klejopryskyřice. V oblastech s dešti je totiž horší kvality. Zajímavý je i způsob, jakým se tyto stromy uchycují v půdě. Ulpívají totiž na kamenech pomocí rozšířené báze kmene a ta některé balvany doslova objímá. Díky tomu mohou kadidlovníky růst i na strmých skalách. Pokud však stromy rostou na rovném terénu, nemají takové rozšíření (uchycení), prostě jen rostou ze země. Kadidlovník pravý může být vysoký od 1,5 do 8 metrů, kmen či více kmenů má štíhlé a rozvětvené až v horní části. Pokud má více kmínků, obvykle jde o jen několik metrů vysoký keř a s křivolakými větvemi tvořícími deštníkovitou korunu. Kůra kmene je světle hnědá a její svrchní vrstva je tenká, téměř papírová. Podobně, jako je tomu například u břízy. Pod svrchní papírovou vrstvičkou najdeme červenohnědě zbarvenou vrstvu nasycenou klejopryskyřicí. Kadidlovník pravý je pěstován výhradně pro kadidlo, tedy jeho získávání. Navíc se kadidlo získává i z jedinců rostoucích v přírodě, ovšem bylo nutné toto počínání omezit. Za snesitelné množství míst určených k získávání pryskyřice se považuje číslo 5. Stromy jsou však někdy nařezány i na dvaceti místech, což sice umožňuje okamžitý a značný zisk, dřeviny tím ale velmi trpí a mohou i uhynout. Dokonce již ani nekvetou a nemohou se proto dál množit šířením semen s křidélky. Navíc bývají listy stromů rostoucích na dostupných místech spásány dobytkem a velbloudy. V konečném důsledku stromy přestanou tvořit přírůstky a postupně usychají. A dnes jde o téměř ohrožený druh, který je třeba chránit. Kadidlo se používalo již ve starověkém Egyptě (součást balzamovací směsi) a antickém Římě. V chrámech a na jiných posvátných místech navozuje vonný dým kadidla slavnostní atmosféru. A starověký rituál se přenesl až do současnosti, z východních náboženství přešel i na ta západní. Kadidlo se též používá v aromaterapii, jelikož uklidňuje nervy, pomáhá při stavech úzkosti a tlumí nervozitu. Podporuje též hojení ran a je dobrou prevencí před stárnutím pokožky. A pozor, to, co máme načichané z kostela, není jen kadidlo (pryskyřice kadidlovníku), nýbrž směs vonných látek, která obsahuje kromě kadidla také myrhu a různé vonné balzámy. Vůně směsi má navozovat pozitivní náladu, snižovat úzkosti, stres a deprese. A cože to darovali Tři králové novorozenému Ježíšovi? Kadidlo, myrhu a zlato. „Kadidlo je tajemstvím smrti, lásky, vůně a oběti, ale i krásy, která nezná žádného účelu, nýbrž stoupá svobodně vzhůru. Tajemstvím lásky, která hoří a spaluje se a prochází smrtí. A čím více miluje, tím více je také obětí a vůně vychází ze stravujícího ohně,“ řekl kdysi Guardini, německý katolický teolog, filosof a kulturní historik italského původu. Lidé odedávna tušili, jaké bohatství se v této pryskyřici ukrývá a současná věda uznává jeho účinky při léčbě bolestí, artritidy a zmírňování vedlejších účinků chemoterapie. Protizánětlivé účinky nám navíc pomáhají nejen s hojením ran, ale i proti chřipkám a nachlazení. Vůně kadidla je pak doporučována i psychology a psychiatry. Z ran na kmenech kadidlovníků vytékající klejopryskyřice (exsudát) je z chemického hlediska oleo-gumovou pryskyřicí, která obsahuje cca 27–35 % polysacharidů, 5–7 % vysoce aromatického esenciálního oleje a dalších 60–70 % terpenů, díky kterým kadidlo charakteristicky voní. Důležité jsou též triterpenické (boswellové) kyseliny se silným protizánětlivým účinkem. V arabské lidové medicíně má kadidlo pověst všeléku. A pomalu ale jistě se tomuto arabskému všeléku klaní i západní věda. V oblastech, kde kadidlovník pravý roste, je každý strom cenným rodinným majetkem s výhradním právem na sklizeň. To může mít i konkrétní společenstvo, nemusí jít jen o rodinu. Pryskyřice se obvykle začíná sbírat ze stromů starých alespoň 8 až 10 let (některé zdroje uvádějí 3 až 4 roky). Kmen či větve se naříznou a mléčně bílá vytékající tekutina se nechává na vzduchu ztuhnout. Přibližně za 10 dní se polotuhá pryskyřice sbírá z kamenité země či seškrabává z kůry. Sebraná pryskyřice se pak nechává dál tuhnout a zacelená rána se sběrem znova otevře, načež vytéká další pryskyřice. Zranění se takto obnovuje přibližně třikrát po sobě, pak se strom nechá půl roku odpočívat a opět se provádí sběr pryskyřice. Takže cca tři sběry dvakrát ročně, celkem tedy cca 6 sběrů za rok. Polotuhá pryskyřice je křehká, snadno se rozlomí pouhými prsty. Pokud byste ji žvýkali, vytvořila by plastickou hmotu mírně nahořklé chuti. Tuhá pryskyřice se řadí do stupně kvality především podle opacity (neprůhlednosti resp. průhlednosti). Každý dospělý strom vyprodukuje ročně cca 2 až 3 kg pryskyřice. Největším světovým exportérem je Somálsko. Indické kadidlo je mnohem horší jakosti. V Indii však dokonce sloupávají kůru prosycenou pryskyřicí a připravují z ní léčivé odvary. Pryskyřice se sbírá ze stromů vysazovaných i rostoucích volně v přírodě. Ve světě prý roste až cca 20 druhů kadidlovníků, běžně se však setkáme pouze s pěti blízkovýchodními a jedním indickým. Kraluje samozřejmě kadidlovník pravý.Zdroj: Wikipedia.org, budejovice.rozhlas.cz, superia.cz, phytos.cz
